Mezi zákazníky putuje každý rok kolem dvou až tří tisíc sklenic sirupů bez dochucovadel, aromat a zbytečných sladidel navíc. Nyní, v době chřipek a nachlazení, tak lidé mohou sáhnout místo po farmaceutických produktech raději po jejím rakytníkovém, tymiánovém či jitrocelovém sirupu.
U svých výrobků si zakládáte na čistém a kvalitním složení. Odkud tedy ingredience pocházejí?
Snažím se, aby většina bylinek nebo ovoce, případně i zeleniny, byla přímo mnou vypěstovaná, což se mi naštěstí i docela daří. U našeho domu ve Sněžném máme velkou zahradu, další pak ještě v Rozsochách na Bystřicku. A já jsem, co se zahrádkaření týče, tak trochu blázen a maximalista – pěstuji toho fakt hodně a ve velkém množství. Abych vysela jen pár rostlin, to moc neumím. A když vše vyroste, nedokážu to zase nechat ladem. Snažím se vždy vše využít.
Sirupy pro naši potřebu jsem uchovávala i za studena. Zahřívání nahradilo malinké množství slivovice, jímž jsem hrdlo lahvičky zalila.
Kateřina Vaškovávýrobkyně sirupů
Tuto vášeň pro zahrádkaření máte odmalička?
Různé pěstování a zpracovávání úrody máme v rodině. Ale přiznávám, že jako dítě nebo potom i v dospívání, mě práce na zahradě moc nebavily. Jenže osud tomu asi chtěl, abych u toho skončila, protože jsem si našla manžela, který je studovaný zahradník. Ten mě podpořil a také ledasčemu přiučil. O vlastní úrodu jsme tudíž nikdy nouzi neměli a já ji samozřejmě různě zpracovávala – mimo jiné do džemů a sirupů, jak jsem to ostatně znala i z domu.
Kateřina Vašková
|
Jak jste se od pěstování pro vlastní potřebu dostala k výrobě sirupů i pro zákazníky?
Tahle cesta vedla hlavně přes levanduli, což je za mě prostě skvělá a krásná léčivá rostlina, která má výbornou chuť i vůni. Takže jsem si ji vysela do záhonků kolem domu, kde se začala semenit. A já opět v duchu snahy vše na maximum využít, jsem rostlinky rozhodně neprotrhávala, neplela. Naopak jsem je dál rozesazovala a množila. Když jsem pak přemýšlela, jak přibývající množství zužitkovat, napadlo mě založit na zahradě v Rozsochách levandulové políčko. A zrovna sirup z levandule má nejen úžasnou barvu, ale je i chuťově vynikající. Tehdy už jsem měla také v hlavě myšlenku, že bych jej mohla nabídnout i dalším lidem.
Kolik levandulí teď máte? Jak náročná je péče o ně, a pak i sklizeň?
U domu mám asi jen dvacet rostlin, v Rozsochách jsme našli místo pro další čtyři stovky. Když nepočítám sklízení, doma je to jenom o střihu dvakrát do roka. Na políčku mě ale trápí plevel. Vzniklo totiž v podstatě na louce, a kromě štěpky, kterou v záhonech máme, původnímu trávníku v růstu nic nebrání. Sklízet se potom dá naštěstí vsedě v létě zhruba dvakrát týdně, jak levandule postupně nakvétají. Naštěstí mám v rodině dost pomocníků. Jarní a letní střih je už potom v podstatě jen na mně – a z toho už záda docela bolí.
Kolik z jedné rostliny vznikne sirupu?
Z jednoho až čtyřletého keříku mám kolem jednoho litru sirupu. Je to ale dané i mými postupy – já s bylinkami, nebo celkově s tou základní surovinou, totiž nešetřím. Dávám skutečně plnou sklenici květů či listů, prostě co se vejde, aby výsledný produkt měl taky nějakou chuť a barvu. Víc bylinné a poctivé to prostě už být nemůže.
Bylinky v co největším množství tedy dáte do sklenice. Jak příprava postupuje dál?
Obsah zaliji převařenou a zchladlou vodou a nechám vše v lednici macerovat. Doba macerování je různá dle druhu bylinky, obvykle se ale pohybuje kolem dvou dní. Potom vše scedím a přidám do tekutiny cukr.
Předpokládám, že to s ním asi nepřeháníte...
Označení sirup může produkt mít, obsahuje-li přes 50 procent cukru. Takže v mém případě je to 51 procent. Snažím se držet při téhle spodní hranici – aby byla podmínka splněna, ale nebylo tam cukru zbytečně moc. Když se totiž podívám na složení mnohých sirupů, z nichž některé mají i mohutnou reklamu a ohánějí se biokvalitou, nestačím se divit. Myslím, že je zbytečné, aby zákazníci platili za cukr, podstatná je přece ta bylinná, případně ovocná složka.
Co dalšího ještě do sirupu přidáváte?
Moc už toho není potřeba, složení je opravdu jen základní. Po maceraci a oslazení tekutinu zahřeji, ale jen na nejnutnější teplotu potřebnou k rozpuštění cukru a ke konzervaci, tedy zpravidla kolem 75 stupňů Celsia. Přidávám také kyselinu citronovou a citrony v bio kvalitě. Když jsem ale dělala sirupy pro naši potřebu, nikoliv na prodej, tak jsem je uchovávala i za studena. Zahřívání nahradilo malinké množství slivovice, jímž jsem hrdlo lahvičky zalila, a takto vlastně „zavíčkovala“.
Bavíme se zatím hlavně o levanduli. Jaké další bylinky či ingredience se pak přidaly?
Začala jsem zkoušet sirupy z bylin, které zrovna kvetly nebo měly „sezonu“ a na něž jsem v okolí narazila. Informace jsem získávala od mé mamky, nadšené bylinkářky, četla jsem, dohledávala na internetu. Já sama kromě levandule pěstuji ještě meduňku, mátu, dobromysl, třapatku, agastache, tymián, mateřídoušku či šeřík. Další bylinky hledám na vhodných místech v okolí. Jde třeba o jitrocel, popenec, kopřivu, černý bez, kontryhel, pampelišku, tužebník, smrkové výhonky. Rozhodně to ale není tak, že bych něco sbírala třeba u pole či od silnice, případně někde kupovala. Vše je z prověřených zdrojů, domácí a ideálně i mnou vypěstované.
Medy z Borů hrají všemi barvami i chutěmi, pestrost jim dává ovoce i bylinky |
O co je mezi lidmi největší zájem?
Záleží na ročním období. Na jaře lidé hodně kupují třeba kopřivu a pampelišku. Zrovna pampeliškový sirup je podle mě úžasný. Má jemnou, nasládlou, až medovou chuť, takže chutná obvykle i dětem. Je dobrý třeba na trávení. V létě se zase těší oblibě ovoce nebo svěží okurka. Chuť je úplně jiná než u kupovaných okurkových sirupů. Tam často ve složení máte, že okurka tvoří pouze jedno procento, naopak je tam aroma, barviva. Já přitom jen odšťavním naše domácí okurky, přidám nezbytná procenta cukru, kyselinu citronovou a je to.
Jaká je nabídka vaší ovocné sekce?
Z ovoce zpracovávám třeba rybíz, angrešt, jablka, hrušky, švestky, arónii, rakytník. Občas zužitkuji i nějaké přebytky od rodiny či známých, zkouším nové věci. V nabídce jsem měla třeba i hroznové víno, šípky.
Teď na podzim nastává sezona různých viróz, nemocí. Co byste tedy doporučila na toto období?
Jako prevence je určitě dobré navýšit příjem vitaminu C. V tomto stojí nejvýše asi sirup rakytníkový. Plody odšťavním a šťávu uchovávám v mrazáku, protože mráz vitaminu C – na rozdíl od vysokých teplot, nevadí. Vždy před trhy, kde sirupy prodávám, pak udělám čerstvou várku. Právě s ohledem na zachování vitaminu C je totiž nemohu tolik zahřát, takže potom nevydrží tak dlouho. Loni byl ale zájem takový, že mi můj vlastní rakytník došel a šťávu jsem dokupovala.
Své produkty nabízí Kateřina Vašková pod značkou MonVio mimo jiné na farmářských trzích ve Žďáře nad Sázavou (na snímku), Novém Městě na Moravě či Bystřici nad Pernštejnem.
A kdo neholduje poměrně kyselému rakytníku?
Tam bych doporučila třeba šípek, je o něco jemnější a méně kyselý, přitom vitaminu C má také dost. Velmi zdraví prospěšná je i černá jeřabina arónie, s velkým obsahem vitaminů a antioxidantů.
Co vybrat, pokud už člověk nachlazený je?
Při nachlazení a na odkašlávání hodně pomáhá například jitrocel, který si lidé berou často pro děti, může se totiž užívat i dlouhodobě. Loni šel hodně na odbyt, tak jsem se ho letos snažila udělat o něco víc. Jinak na kašel se asi nejčastěji používá sirup tymiánový, dále třeba podbělový. Velký zájem je také o zázvorové produkty. Zrovna v tomto případě jde ale samozřejmě o plodinu, již nepěstuji, ale kupuji. Zázvorový sirup pak vyrábím ve dvou verzích – jedna je jemnější, druhá silnější, a ta má opravdu sílu.
Co se děje se zbytky zázvoru, ale třeba i zmiňovaného ovoce, poté, co jej zbavíte šťávy? Předpokládám, že při vaší snaze vše využít hmotu nevyhazujete…
Zrovna zbytky z odšťavněného zázvoru suším. Dají se potom pořídit například ve žďárském bezobalovém obchodě BezobAlík a udělat si z nich třeba ještě čaj. Ale i pro nás doma pochopitelně využiji zbytky rybízu, arónie a dalšího ovoce – děláme si z nich čaje. Hmotu z odšťavněných švestek mám uskladněnou v mrazáku na následnou výrobu povidel, podobné je to i u broskví a meruněk na džem. Mrazák už dost praská ve švech.
Na jaře jsou rostliny plné vitaminů a minerálů, shodují se bylinkářky |
Nic nesmí přijít nazmar…
Přesně tak. Často se mi stává, že někam jedu a vidím, že lidé mají na zahradách třeba plno kvetoucích pampelišek, spoustu bylinek, nesklizené nebo popadané ovoce. A já hned vidím, jak by se to dalo zpracovat. Kvalitní sirup s vodou je navíc mnohem lepší, zdravější a chutnější než nějaké předražené minerálky z obchodu. To samé v případě domácích džemů, zavařenin a dalších věcí.
Chystáte v současnosti nějaké novinky?
Já pořád potřebuji něco zkoušet, vylepšovat, dozvídat se nové věci. Hledám si informace o bylinách a jejich účincích, učím se. Mým cílem teď je, abych z každé bylinky dostala opravdu maximum účinných látek. Takže v jednom sirupu se mnohdy mísí dva postupy přípravy. Část byliny přeliji horkou vodou pro uvolnění některých účinných látek. A po vychladnutí přidávám ještě čerstvou složku, kde díky absenci tepelné úpravy zůstanou zachovány zase další cenné látky. Například v případě máty díky tomu sirup dostane i jinou chuť, má to takový svěží nádech, není to tolik „čajové“.
K přírodě máte blízko i vzhledem k vaší profesi, která je pro ženu ne úplně typická – vystudovala jste lesnictví. Proč kdysi padla volba na tento obor?
Nedokázala jsem se po základní škole rozhodnout, co bych jednou chtěla dělat. Takže jsem nakonec dala na test studijních předpokladů, kde mi vyšlo zemědělství a lesnictví. „Zemědělka“ je sice blíž – v Bystřici nad Pernštejnem, ale jelikož jsem chtěla na internát, padla volba na lesnictví v Hranicích na Moravě. Tam jsem zjistila, že test se nemýlil a lépe jsem si vybrat nemohla. Nastoupila jsem pak i na vysokou školu, ale tu jsem poprvé kvůli práci a podruhé kvůli dětem nakonec nedodělala.
Zpěvačka chtěla jen přivýdělek. V bylinkové farmě teď pomáhá celá rodina |
Kde jste po škole pracovala?
Dělala jsem hajnou v revírech napříč republikou. Jak tady na Vysočině, tak třeba v Jeseníkách. I teď zůstávám vlastně stále zaměstnaná v oboru, v současné době jsem ale na mateřské dovolené.
Jak se na vaši vášeň pro sirupy dívá rodina?
Manžel coby zahradník je pomocí i podporou, dost věcí mě i naučil. Děti se v rámci možností zapojují také. Přijde jim to už přirozené, jelikož mezi bylinkami, zahradou a sirupy vyrůstaly. Tím ale neříkám, že jsou z toho vždy nadšené nebo že se jim na zahradu pokaždé chce.
Kde mohou lidé vaše sirupy sehnat?
Hlavně na farmářských trzích, například v Novém Městě na Moravě, Žďáře nad Sázavou, Bystřici nad Pernštejnem. Dále třeba ve žďárském bezobalovém obchodě BezobAlík, v Březinách v prodejně Sýry z Březin nebo na různých jarmarcích, například ve Sněžném. Případně se lze domluvit na zaslání či předání individuálně.
