Oba společně popisují, jak se jim po dvou letech od oficiálního otevření na konci roku 2023 podařilo uspět v celorepublikové soutěži, proč u nich mají známí hosté absolutní klid a co Jihlavě podle nich nejvíce škodí.
Jak s odstupem času hodnotíte Jihlavu jako místo pro podnikání v hotelnictví? Od otevření v prosinci 2023 už máte za sebou zhruba dva a půl roku ostrého provozu. Vidíte posun?
Jan Svoboda: Velmi často od našich hostů slýcháme, že vidí obrovskou změnu k lepšímu. Jezdí sem lidé, kteří v Jihlavě nebyli třeba patnáct let, a říkají, že se to místo úplně proměnilo. Ta dynamika a variace hostů je neskutečná.
Martin Košut: Já ten trend vidím jednoznačně pozitivně. Když se ohlédnu do prosince 2020, kdy jsme budovu přebírali, vypadalo to tady v okolí i v domě úplně jinak. Od té doby město udělalo mílové kroky kupředu - ať už je to nová Horácká aréna, nebo dopravní terminál. Plánuje se revitalizace náměstí, což je skvělé, protože naši hoteloví hosté občas zmiňují, že by v historickém centru uvítali trochu více zeleně.
Zmínil jste pestrou variaci hostů. Kdo si k vám vlastně za ty dva a půl roku našel cestu?
Svoboda: Poloha Jihlavy uprostřed republiky je strategická, takže vedle byznys klientely, která se u nás často ubytovává, máme i velmi zajímavé lidské příběhy. Nedávno tudy projížděl americký konvoj a bydleli u nás jejich důstojníci. Skvělý byl také jeden profesor z Oxfordské univerzity, který dělal poradenství pro Českou národní banku.
Profesor z Oxfordu v Jihlavě? Jak se k vám dostal?
Svoboda: Říkal nám, že do Prahy létá za prací pravidelně, ale protože miluje Gustava Mahlera, chtěl tentokrát vidět Vysočinu. Našel si nás jako jeden z nejlépe hodnocených hotelů a strávil tu pět dní. Byl židovského původu, tak jsme ho vzali na výlet do Polné ukázat mu staré židovské město a místní synagogu.
Košut: Shodou okolností byl zrovna Mezinárodní den židovských památek a všechno bylo zavřené. My jsme ale všude zaťukali, vysvětlili jsme, že máme vzácného hosta z Oxfordu, a všichni nám vyšli neuvěřitelně vstříc. Paní v kostele nám dokonce udělala prohlídku s osobní průvodkyní. Profesor byl naprosto nadšený.
Ubytováváte ale i známé osobnosti a tváře z kulturního života. Jak k nim přistupujete?
Svoboda: Těch známých osobností u nás byla celá řada, ale my to vlastně strašně neradi mediálně prezentujeme. Náš personál je striktně vycvičený k tomu, aby ke každému hostu přistupoval bez jakéhokoli rozdílu. Platí u nás přísný zákaz žádat hosty o autogramy nebo o společné fotky. Slavní lidé u nás mají stoprocentní jistotu, že budou mít klid a soukromí, a to je ten hlavní důvod, proč se k nám na svých cestách vrací.
Martine, vy máte zkušenosti z prestižních světových řetězců jako Four Seasons, Marriott nebo dubajský hotel Burj Al Arab. Funguje to tam stejně?
Košut: V Burj Al Arabu to bylo nastavené extrémně přísně. Když u nás bydlel známý špičkový sportovec, on by vám z logiky své image sice fotku neodmítl, ale pokud vedení hotelu následně našlo takovou fotografii na sociálních sítích zaměstnance, dotyčný dostal okamžitý vyhazov. Slavní lidé jsou pod neustálým tlakem veřejnosti a kamer. My v Hotelu Savorsky jsme ti poslední, kdo by je měl otravovat. Chceme jim dát prostor se dobít. To mě v zahraničí naučili - ty nejlepší hotely světa investují obrovské peníze do tréninku zaměstnanců, aby dokázali s lidmi budovat vztahy. Když jsem se z Dubaje vracel do Jihlavy, měl jsem trochu strach, jestli tady o takový přístup bude zájem, ale ukázalo se, že lidé si k nám cestu našli a je to úplně stejné.
Nové dezerty jihlavského Café Savorsky navrhla vítězka show Peče celá země |
Před časem jste zaznamenali úspěch, když jste v prestižní soutěži Best of Realty skončili v pořadí třetí v kategorii hotelů. Co to pro vás znamená vzhledem k tomu, že hotel získal toto ocenění na konci loňského roku, tedy po pouhých dvou letech od otevření?
Svoboda: Jsme na to nesmírně pyšní. Jeden z hlavních důvodů je ten, že nás porazily pouze dva hotely v celé republice. Prvním byl hotel Fairmont Golden Prague v Pařížské ulici, který měl obří rozpočet, a druhým byl Hotel W Prague na Václavském náměstí, za kterým stojí nadnárodní síť. To jsou miliardové projekty s obřími investory v zádech. A na třetím místě za nimi skončil náš malý boutique hotel z Jihlavy, za kterým nestojí žádné developerské skupiny ani velcí investoři, ale dva nejlepší kamarádi, kteří se to snaží dělat poctivě a nejlépe, jak umí. Ukázalo nám to, že to, co děláme, má smysl a lidé naši snahu oceňují.
Na jakých pilířích tedy stavíte vaši vlastní filozofii?
Svoboda: Na rovinu - nejsme pětihvězdičkový hotel se zlatými klikami a wellness. Absolutní kvalitu ve všem vynahrazujeme lidským a individuálním přístupem. Snažíme se v dobrém slova smyslu nabídnout luxus a zážitek i lidem tady v Jihlavě. Občas se říká, že lidé na Vysočině spíše šetří, ale my jsme ty obavy neměli. Byli jsme přesvědčeni, že když děláte věci na 120 procent, děláte je srdcem a kvalitně, lidé to ocení. Chceme, aby k nám lidé nechodili pětkrát týdně na rychlé kafe za padesátikorunu, ale aby přišli třeba jednou za týden a udělali si z toho událost. Nabízíme perfektní zážitek od skvělých surovin po špičkový servis. Nejhezčí zpětná vazba je, když u nás lidé sedí na schůzce nebo rodinné oslavě a po třech hodinách se diví, jak ten čas rychle utekl.
Košut: Jde o to, že hosté si po letech málokdy pamatují, co přesně jedli, ale vždycky si zapamatují ten konkrétní lidský zážitek - příjemného číšníka nebo majitele, který za nimi přišel z kuchyně a půl hodiny si s nimi popovídal. Osobní kontakt je alfa a omega.
Nový jihlavský hotel ještě neotevřeli, Mádl už tu ale natáčel videoklip |
Když se ohlédnete na ty tři roky rekonstrukce, kdy jste dům dávali pracně dohromady, jak složité pak bylo pro hotový koncept najít v Jihlavě ty správné lidi?
Košut: Když si vzpomenu, jak jsme tu na začátku v roce 2021 stáli v prachu a tahali stavební suť, tak otevřením v prosinci 2023 ta dřina neskončila, jen se transformovala. Trvalo nám zhruba čtvrt až půl roku, než se tým po otevření ucelil. Ze začátku jsme tu s Honzou byli každý den, první tři měsíce provozu de facto bez jediného dne volna. Známí už se smíchem koukali do oken, jestli jsme ještě naživu, nebo kdy nás to pustí. Ale ten čas nám pomohl najít ty správné lidi, kteří sdílejí naši vizi.
Svoboda: Nároky máme vysoké a neslevujeme z nich, ale dnes máme na vedoucích pozicích lidi, na které se můžeme stoprocentně spolehnout - ať už je to Simča na hotelu, nebo druhá Simča na kavárně. Dnes už je složení týmu stálých zaměstnanců a skvělých brigádnic z řad studentů půl na půl. Dříve jsme měli většinu holek z Pelhřimovska, teď už máme i jihlavské slečny. Díky tomu, že tým funguje samostatně, můžeme my s Martinem trochu polevit a soustředit se na další rozvoj, jako je venkovní zahrádka a nové projekty.
Luxus místo temné „kobky“. Kvalitu si lidé najdou, říká spolumajitel hotelu |
Když se podíváte na město jako celek, je něco, co vás jako hoteliéry vyloženě trápí nebo brzdí?
Košut: Osobně se snažím dívat na věci pozitivně, ale pokud vyloženě mluvíme o centru města, tak je to zpětná vazba od hostů. Když se jdu zeptat na spokojenost, často slyším stejnou otázku. I zmiňovaný profesor z Oxfordu se na mě vážně podíval a ptal se: „Můžete mi vysvětlit, co to má proboha znamenat na tom náměstí?“ Myslel tím samozřejmě budovu Prioru. Zajímal se, jak mohl někdo něco takového v minulosti vůbec povolit.
Svoboda: Za tohle dám ruku do ohně - úplně každý zahraniční host nám řekne, že Jihlava je nádherné historické město, a hned vzápětí se zeptá na smysl té budovy uprostřed náměstí. Mým velkým přáním je, aby přišel odvážný politik, který si dá jako hlavní cíl to, že město Prior odkoupí. Ano, bude to stát extrémní množství peněz, bude to obří investice. Budova Prioru tam zkrátka nemá co dělat. Pokud se to následně chytře uchopí, nezůstane tam jen prázdná pláň, ale vznikne prostor, který přitáhne lidi zpět do centra, Jihlava se za dvacet let změní k nepoznání. Máme strategickou lokaci a všechny předpoklady pro úspěšné, dynamické město, a je strašná škoda, že si tuto vizi ještě nikdo nevzal za svou.
