Byť by se mohlo zdát, že ho stomatologie zaměstnává na maximum, zvládá toho ještě mnohem víc. Je trenérem sebeobrany, kreslí vtipy ze zubařského prostředí, které vydal i knižně, a teď má dokonce výstavu obrazů. Ta je k vidění v Rolnickém domě v Havlíčkově Brodě do 24. června.
Svá díla Milan Hanusek vystavuje společně s další autorkou Lucií Armeny Rabensovou.
Skoro by se chtělo zeptat, jestli někdy spíte? Jak své aktivity stíháte?
Jasně že spím. A dokonce moc rád. Ovšem ten čas, kdy nespím, se snažím využít na maximum. Bohužel pár věcí, které mě baví, jako je třeba kytara, lukostřelba, rýpání se ve veteránech, jsem musel odložit na příští životy. A musel jsem se smířit s tím, že nebudu v ničem z toho, co dělám, skvělý. Protože ti skvělí tím, co dělají, žijí. Ale můj život je zase hodně pestrý.
Pokud jde o výtvarné umění, lidé vás znají asi spíše jako kreslíře vtipů. Teď ale máte výstavu obrazů. Kdy jste začal s volnou tvorbou?
S kreslením jsem začal dlouho před všemi jinými aktivitami. První výtvarnou soutěž jsem absolvoval už ve školce. Za kresbu křižníku Aurora u příležitosti oslav Velké říjnové socialistické revoluce jsem dokonce vyhrál knihu. Bylo to moje první výtvarné ocenění. A taky poslední. (směje se) Od té doby kreslím v různých vlnách vlastně neustále: vtipy, loga známým, plakáty na akce přátel, pozvánky, počmárané pijáky, lavice ve školách... S „velkými“ obrazy jsem začal někdy v prvním ročníku vysoké školy. Proč? Protože mě to baví, těší, naplňuje radostí. Protože rád pozoruji reakce lidí na to, co vytvořím. Protože to musí ven.
Jakou technikou tvoříte?
Používám primárně suché pastely na velurovém papíru. Ten jsem objevil teprve nedávno a jsem jím úplně nadšený. Kvalitní pastely jsou hebké jako motýlí křídla a dá se s nimi úplně kouzlit... Tedy ne že bych to uměl, ale dá se. Kombinuji je s čímkoli dalším, co mi přijde pod ruku. S pastelkou, tužkou, akrylem, v poslední době jsem si náramně oblíbil 3D konturovací barvy, nejlépe s flitry, lesky, fosforeskující.
Flitry bych u vás úplně nečekala. Působíte na první dojem tak trochu jako drsňák - v tom dobrém slova smyslu...
Mám rád šperky, které si i sám dělám, raději více než méně. A věci, co se blýskají, přitahují odmala mou pozornost. Na obrazech kombinuju všechno možné, když někde vidím třpytivé nebo svítící barvičky, kousky alobalu nebo třeba malé plastové pandičky, okamžitě je potřebuju a přemýšlím, jak je zakomponovat do obrazu. Baví mě ten kontrast umělecké techniky a trochu kolotočářské image... A takové to „no a co, že se to k sobě nehodí“.
Nechal jste se inspirovat nějakým výtvarným vzorem?
Výtvarné umění mne baví odmala. Neprolézám sice galerie, ale chtěl bych. Listuju si v monografiích, sjíždím obrázky na netu, koukám, jak to dělají jiní. Asi největším zjevením pro mě byly práce malíře Miloše Kurovského. Měl suterénní ateliér v pohádkové uličce na Malé Straně a já se mu chodil přes okno koukat pod ruce, kdykoli jsem byl v Praze.
To je pěkné. A pozval vás někdy dál?
Vůbec. U něj jste mohla stát s nosem přilepeným na sklo hodiny a on si vás prostě vůbec nevšímal. Asi byl na čumily prostě zvyklý a já nikdy ani nehledal odvahu ho oslovit… Stačilo mi koukat.
Na brodské výstavě máte obrazy hlavně z cyklu Šašek a víla. Proč právě toto téma?
Je to o takových těch věcech mezi klukama a holkama. Je to o hledání, o naději, o propojení, o boji, víře, o tom, že jeden druhého můžou chránit, držet, anebo taky ne. A protože si myslím, že chlapi mají být silní a vtipní a holky chytré a krásné... Proto tedy šašek a víla. (směje se)
Kolik času věnujete výtvarné práci?
V poslední době všechen, který můžu. Vlastně jsem někdy rád, když mi pacient zruší objednaný termín a já můžu hodinu malovat. (směje se)
Chystáte prý i další výstavu. Kdy bude?
Připravuji nějaké věci pro havlíčkobrodský klub Oko. Měly by to být velkoformátové sériografie s motivy kytar. Trochu ve stylu pop-art. Na tohle se opravdu moc těším. Věřím, že ji zahájíme nejpozději na podzim.
Ještě stále trénujete sebeobranu?
Samozřejmě. Dvakrát týdně jsou u nás tréninky sebeobrany RBSD, funguje dětský oddíl RBSD Kids. Začal jsem teď více trénovat v rámci RBSD i střelbu. Tahle část mého života je pro mě důležitá. Už staří Řekové tvrdili, že ve zdravém těle je zdravý duch, a já jim docela věřím, takže se snažím trénovat sebe i ty, kteří mají chuť jít se mnou po téhle cestě.
