Exotické žáby z jeho chovu mohou zájemci tento víkend obdivovat na výstavě v prostorách žďárského zámku. „Vystaveno mám dvacet druhů pralesniček, v součtu se jedná o zhruba šedesát až sedmdesát žab,“ vyčíslil mladý chovatel.
Jeho cílem je seznámit především děti s těmito exotickými tvory, jejichž běžným domovem jsou jinak pralesy. A třeba některé návštěvníky do budoucna i inspirovat k jejich chovu. Byť přiznává, že chov žab rozhodně není pro každého.
Žába je tvor spíše na koukání, nějaké mazlení by jim mohlo i ublížit. Žáby jsou totiž hodně náchylné na různé viry, bakterie a infekce. Když už na ně tedy sahám, beru si vždy rukavice, nebo musím mít opravdu důkladně umyté ruce.
Jak dlouho se chovu žab věnujete? A proč jste si zvolil tyto ne úplně obvyklé živočichy?
S chovem jsem začal v roce 2020. Žáby se mi totiž vždycky líbily, přišly mi zajímavé. Nejprve jsem si chtěl pořídit nějakou rohatku, tu se mi ale tehdy nepodařilo sehnat, tak jsem nakonec vyrazil k Brnu pro krásné modré žáby – pralesničky azurové. Tím to vlastně celé začalo. Celkem tři pořízené exempláře se mi povedlo rozmnožit, což mě dost namotivovalo. Začal jsem projíždět inzeráty a hledat další chovatele, kteří nabízejí nějaké žáby. Postupně se tak můj chov rozrůstal až do současné podoby. A když už toho mám tolik, přišlo mi fajn žáby představit i veřejnosti na výstavě.
Vidím tady okolo spoustu terárií a akvárií, která zabírají poměrně dost místa. Kde máte doma všechny tyto vaše mazlíčky uskladněné?
Normálně ve svém pokoji. A rozhodně to nejsou jediná zvířata, která chovám. Mám ještě nějaké plazy a ještěrky a také různé drobné savce, třeba vakoveverky a burunduka.
To máte asi hodně velký pokoj, že?
Právě že ani ne. (smích) Určitě je menší než místnost tady v zámku, kde mám žáby vystavené. Je ale fakt, že už to v pokoji mám poměrně dost zarovnané, a to ještě něco zabírají i pokojové rostliny. Ale rád se uskrovním. Je to ostatně nejen můj velký koníček, ale také předmět studia – nyní končím třetí ročník oboru chovatel cizokrajných zvířat na střední škole v Litomyšli.
Jsou žáby hodně náročné na chov? Co péče o tyto domácí mazlíčky obnáší?
Potřebují především terárium s vysokou vlhkostí vzduchu, alespoň sedmdesát až osmdesát procent. Uvnitř musejí mít také misku s vodou, aby se mohly vykoupat. Každý den, nejméně dvakrát, je třeba je i rosit – obvykle ráno a pak odpoledne nebo navečer. Některé žáby, které přes den spí a jsou aktivní v noci, se naopak zase rosí hlavně večer.
Zvířata jsou pro Jakuba Zerzánka nejen koníčkem. Věnuje se jim také ve škole – studuje třetí ročník oboru chovatel cizokrajných zvířat.
Vysoké vlhkosti vzduchu dosahujete jak? Máte speciální zařízení, které tyto optimální podmínky v teráriu udržuje, nebo je vytváříte nějak ručně?
Tím, jak interiér rosím, a je tam teplo – pralesničky potřebují přes den teplotu kolem 23 stupňů Celsia s nočním poklesem na zhruba 21 stupňů. Dochází k odpařování vody, čímž vzniká žádoucí vysoká vlhkost vzduchu. Pomoci tomu ale lze právě i umisťováním misek s vodou nebo se někdy podlévá spodní část terária.
V pokoji tedy musíte mít asi docela teplo…
Snažím se v místnosti udržovat kvůli teráriím stálou teplotu, zhruba kolem těch 24 až 26 stupňů. A třeba tady na výstavě jsou terária opatřena topnými fóliemi a topnými kabely. Všechno se dá dnes ošetřit, v posledních letech vybavení v chovatelství pokročilo hodně dopředu.
Co je potravou žab, čím je krmíte?
Záleží na druhu konkrétní žáby, ale obecně dostávají především mikrocvrčky, dále octomilky, chvostoskoky, různý drobný hmyz. Některé větší ropuchy ale klidně zvládnou sežrat i saranče, myší hole nebo dokonce i normální myš.
Člověk se začne klepat a brečet, ale fobii z hadů odbouráte, říká chovatel |
To musí být docela velká spotřeba krmení. Chováte si hmyz sám, nebo ho kupujete?
Většinu kupuji od chovatelů. Ale třeba octomilky si odchovávám z násad doma. Zrovna ty ale nejsou výživově nějak extra hodnotné, takže pouze jimi se krmit nedá.
Tím se nabízí otázka, jak moc je chovatelství žab a asi obecně terarijních zvířat finančně náročné?
Poměrně dost, hlavně co se týče zmíněného krmení. To u žab probíhá většinou třikrát týdně. Jedna krabička mikrocvrčků stojí zhruba padesát korun a vyjde na jedno až dvě krmení v jednom teráriu. Když mám tedy nakrmit všechno naráz, tak na to třeba těch patnáct krabiček klidně padne.
A kdo se vám o vaše svěřence stará, když jste třeba ve škole nebo na dovolené? Podle toho, co popisujete, to zrovna rychlý a snadný proces není?
Přes týden, když studuji, se mi o zvířata stará mamka. Ve středu je nakrmí a potom každý den rosí. V pátek a v neděli už krmím já, plus samozřejmě rosení a další činnosti. Pokud ale někam jedeme, pomáhá i brácha nebo třeba babička. Trochu se v tom musí vyznat v podstatě celá rodina.
Pralesnička batiková
Jak dlouho pak taková žába vlastně žije?
Záleží na konkrétním druhu. Většinou osm až deset let, některé ropuchy ale klidně i patnáct.
Žáby i rozmnožujete a prodáváte?
Některé ano. Buď pro sebe, ale domlouvám se i se zájemci z řad chovatelů, kteří je chtějí koupit.
Musíte mít, jak je tomu například u některých exotických zvířat, nějaký certifikát, nebo si, laicky řečeno, může žábu jako mazlíčka pořídit každý?
Opět je to různé. K některým žabám stačí kupní smlouva. K určitým druhům ale musíte podepsat potřebnou dokumentaci a následně vedete i knihu chovu, kde se mimo jiné uvádí, kolik žába nakladla vajíček, kolik mláďat za rok měla, jaký počet se potom prodal dál a kdo je od vás odkoupil… Vše se eviduje.
Berete žáby i do rukou? Dá se s nimi, s nadsázkou řečeno „mazlit“, nebo je to domácí mazlíček „jenom“ na pozorování?
Určitě je to tvor spíše na koukání, nějaké mazlení by jim mohlo i ublížit. Žáby jsou totiž hodně náchylné na různé viry, bakterie a infekce. Když už na ně tedy sahám, beru si vždy rukavice, nebo musím mít opravdu důkladně umyté ruce. A pokud se dotýkám jedné žáby, a pak mám sahat na jinou, musím si ruce umýt znovu nebo vyměnit rukavice, aby se případně nepřenesla infekce z jednoho kusu na druhý.
Některé exempláře jsou ale asi i jedovaté...
Ve volné přírodě ano. Berou si toxiny z mravenců, které konzumují, z jejich kyseliny mravenčí. Ale v zajetí, kdy jsou krmeny hlavně mikrocvrčky a octomilkami, už jedovaté nejsou.
Kde mohou lidé ukázky z vašeho chovu vidět, kdyby náhodou nestihli nynější žďárskou výstavu?
Účastním se i výstavy Klubu teraristiky, která se koná vždy na začátku září v budově žďárského Active. Kromě žab tam je vždy i plno dalších živočichů, nejrůznější hadi, ještěrky, pavouci a další terarijní zvířata.
