Středa 30. září 2020, svátek má Jeroným, Ráchel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 30. září 2020 Jeroným, Ráchel

Opilí Rusové, rybáři a krutá zima. Cestovatelka brázdila zamrzlou Sibiř

  10:03
Více než dva roky života už strávila na cestách dvaatřicetiletá Jolana Sedláčková z Jihlavy. Vášnivá cestovatelka, která navštívila šedesát států, se z poslední výpravy vrátila v dubnu. Její cesta autem na Sibiř byla plná zajímavých setkání a nezapomenutelných zážitků. Jen návrat domů se nečekaně zkomplikoval.

Jolana Sedláčková z Jihlavy vystudovala sociální práci a andragogiku. Propadla ale cestování, takže vždy nějaký čas pracuje a šetří, aby mohla vyrazit na další výpravu. | foto: Archiv Jolany Sedláčkové

Kdy jste se k cestování dostala a kam vedla vaše první větší cesta?
Cestuji od dětství. Jako malá jsem s rodiči a bráchou hodně jezdila na kole. Jednou jsme tak jeli i do Rakouska. Moje samostatné cestování začalo skromně a pozvolna. K České republice se přidaly sousední země a pak přibývaly další a další státy. Jezdili jsme vlastním autem, s narůstající vzdáleností jsme potřebovali stále více času. Na svou první měsíční cestu jsme se vydali v roce 2015 a vedla do Střední Asie.

Na kterou z cest nejraději vzpomínáte?
To je těžké říct, těch krásných vzpomínek mám tolik! Ale asi nejsilnějším zážitkem pro mne byla sedmiměsíční cesta napříč Asií. Mít najednou tolik času dává člověku obrovskou volnost a svobodu. Najednou necestuje, ale žije na cestě.

S kým obvykle cestujete? Jak se na cestách přesunujete a kde většinou nocujete?
Nejvíce cest jsem dosud podnikla se svým bývalým přítelem, teď cestuji s kamarády nebo s přítelem současným. Nejraději ze všeho jezdím vlastním autem, a to i přesto, že moc neumím řídit. Miluji být v pohybu a spát každý den na jiném místě. Zbožňuji kempování a vaření v přírodě. Na naší sedmiměsíční cestě jsme spali v hotelu jen třikrát. Na letošní zimní výpravě na Sibiř jsme si naopak užívali pohodlí a tepla v různých typech ubytování a poznávali i místní kuchyni.

Jolana Sedláčková

  • Narodila se v roce 1988 v Jihlavě.
  • Vystudovala sociální práci a andragogiku.
  • Běžnou práci se snaží kombinovat s cestováním, které je pro ni životní vášní a radostí.
  • Lákají ji málo navštěvované země a oblasti, kde hledá divokou přírodu a autentická setkání s místními lidmi.
  • Nejraději ze všeho se vydává do světa svým vlastním autem.
  • Na cestách po Evropě, Asii, Africe a Jižní Americe strávila přes 2 roky života.
  • Píše pro různá média a své fotografie a zážitky sdílí na facebookové stránce Po vlastní ose.

Podle čeho vybíráte cílové destinace? Máte na seznamu hodně různorodé lokality, ale přijde mi, že preferujete spíš hory a divočinu...
Máte pravdu. Do hor mířím asi nejčastěji. Baví mě hledat úžasná místa v přírodě, kam jezdí málo turistů. Ráda ale objevuji něco nového, neobvyklého. Zajímají mě různá sporná území a těžko dostupné destinace. V roce 2018 jsme cestovali po severním Iráku, také ve Venezuele, v době tamější hospodářské krize, kdy tam kromě cestovatele Vítka Vomáčky nikdo nejezdil, a nakonec jsme se na závěr roku dostali i do Sýrie. Nejvíce si ale užívám cestování v mé oblíbené Střední Asii, na Blízkém východě a na Sibiři.

Můžete přiblížit cíl a trasu vaší poslední cesty?
Moje poslední cesta vedla právě na Sibiř. V roce 2017 jsem tam strávila dva měsíce a hrozně moc jsem si přála se tam vrátit. Rozhodla jsem se, že tentokrát cestu zrealizuji v zimě, kdy teploty mohou padat až k minus 60 stupňům. Jeli jsme na trase Praha-Kyjev-Irkutsk-Jakutsk-Magadan a zpět. Cílů bylo hned několik.

Vymyslela jsem si, že bych chtěla přejet zamrzlé jezero Bajkal z jeho jihovýchodního břehu na břeh severozápadní. To se nám nakonec podařilo. Navštívili jsme i oblast pólu chladu se vsí Ojmjakon, nejchladnějším trvale osídleným místem planety. Zastavovali jsme u odlehlých termálních pramenů a v dalších zapadlých koutech Sibiře. Dojeli jsme do Magadanu a zpět. To znamená, že jsme překonali dvakrát celou Sibiř a vlastně i asijský kontinent od západu na východ a od východu na západ.

S kým jste trasu absolvovala?
Tentokrát to bylo trochu netradiční a složitější. Posádku tvořili čtyři lidé. Celých 80 dní jsem z nich ale absolvovala jen já. Ostatní členové se střídali. Cestu jsme rozdělili na čtyři etapy. První dvě se mnou jel můj výborný kamarád Michal Červený, třetí a čtvrtou jsem absolvovala se svým přítelem Tomášem Holým. Ostatní členy posádky tvořili naši kamarádi i cizí lidé, kteří se na tuhle cestu přihlásili přes internet.

Co bylo na této poslední cestě největším zážitkem?
Asi cestování po zamrzlém jezeře Bajkal. Jezdili jsme po té nekonečné ploše asi metr tlustého ledu a objevovali úžasná místa, na která se dá jinak dostat jen lodí. Na březích Bajkalu jsme se koupali i v termálních pramenech pod širým nebem. Všude kolem nás ležel sníh a teploměr ukazoval -30 °C.

Dostali jste se i do svízelných situací?
Svízelných situací nás potkalo hned několik. Silné mrazy nedělají moc dobře autům. Zamrzá palivo, tuhne olej a další provozní kapaliny, akumulátory se velice rychle vybíjí, veškeré díly na podvozku jsou křehčí. V největších mrazech jsme museli na noc kromě ubytování pro nás hledat i teplou garáž pro naše auto. Když se to nepovedlo, museli jsme ho nechat přes noc na ulici nastartované. Pokud bylo trochu tepleji, stačilo jen vyndávat každý večer baterku a nosit si ji s sebou do ubytování, abychom ráno nastartovali. Na východě Sibiře se nám během přejezdu takzvané Cesty kostí zlomily kvůli mrazu několikrát stabilizační tyčky, a dokonce nám praskly i dva zadní tlumiče.

Pohoří Altaj v Rusku
Nejraději Jolana Sedláčková vzpomíná na sedmiměsíční putování napříč Asií. Na...

Jak jste zvládali jízdu po sibiřských komunikacích?
I když silničáři na Sibiři pracují velice intenzivně a s ohledem na zdejší podmínky odvádí skvělou práci, silnice a cesty jsou velmi nebezpečné, pokrývá je v podstatě souvislá vrstva uježděného ledu. Mnoho aut i s místními zkušenými řidiči končí ve škarpách po stranách vozovky. I my jsme dostali několik nepříjemných smyků a auto si odneslo pár šrámů. Naštěstí se nikdo z nás nezranil. Největší škody nakonec vůz utrpěl už téměř v Evropě, když do nás na Urale narazil jeden Rus, který se nepodíval do zrcátka a nevšiml si, že ho předjíždíme.

Na cestách potkáváte i zajímavé lidi. Jak to bylo nyní?
Takováto výprava přináší spoustu zajímavých setkání. V odlehlém koutě na severu Bajkalu se s námi fotili opilí Rusové, kteří nikdy v životě neviděli zahraničního turistu. Mluvili jsme s rybáři, kteří chytali ryby na jezeře Bajkal, i s rybáři na Ochotském moři. Ruští rybáři jezdí v zimě na led, vyvrtají do ledu díry a rybaří takzvaně na dírkách. Někteří na ledu zůstávají i několik dní, mnozí dokonce celou zimu. Tito rybáři si pak staví stany nebo jurty, uvnitř si topí v kamnech a regulérně přímo na ledové ploše bydlí.

V oblasti pólu chladu jsem u jednoho stolu popíjela s řidičem, který pocházel z Dušanbe, hlavního města Tádžikistánu. Dušanbe jsem v minulosti dvakrát navštívila, takže jsme měli spoustu témat k hovoru. Tento Tádžik se odstěhoval před lety do Ruska, koupil si starý kamaz a začal pracovat jako řidič. Tehdy už týden v mrazech okolo -40 °C opravoval motor. Kamion mu stál venku u cesty, kabinu měl přikrytou plachtou a topil si pod ní v malých železných kamínkách. Jak dlouho mu bude oprava motoru trvat, to nevěděl, ale úsměv z tváře mu nezmizel ani na chvíli.

A nějaká další setkání?
Setkali jsme se i se „stříbrným silničářem“. To je muž, který už 25 let staví a opravuje silnici Kolymu, takzvanou Cestu kostí. Za svoji svědomitou práci pro Ruskou federaci dostal přímo od Vladimira Putina stříbrný metál.

V Barguzinském národním parku jsme se zase seznámili s paní Irinou Ivanovnou, která ochraně přírody zasvětila prakticky celý život. Odstěhovala se z rušné Moskvy do jednoho z nejzapadlejších a nejodlehlejších koutů na Bajkale, do vesnice Davša. V Davše žijí kromě výzkumných pracovníků už jen čtyři poslední stálí obyvatelé. Silnice tam nevede. V létě se do vsi dá dostat za několik hodin lodí. V zimě se tam jede poměrně dlouho po ledu. Paní Irina Ivanovna tu žije odříznutá od civilizace už 34 let. A takhle bych mohla vyprávět dlouho, jsou to desítky lidí, desítky zajímavých osudů a příběhů.

Kolik jste na cestě najeli kilometrů? Jak to zvládlo auto?
Během této cesty jsme urazili téměř 36 tisíc kilometrů. Auto má pár škrábanců, naražené dveře od střetu s dalším autem a potřebuje udělat generálku podvozku. Motor i kola se ale naštěstí ještě točí.

Vaše cesty jsou poměrně dlouhé. Nevládne během nich mezi účastníky ponorková nemoc, když jste spolu od rána do večera?
Na cestách se většinou řeší tolik věcí, pořád se něco děje. Člověk je v takovém zvláštním režimu, potřebuje fungovat jako tým, současně zažívá radost a potěšení z cesty, na ponorku a hádky nebývá prostor, čas ani nálada.

Jak se vám daří kombinovat vaše cestování s prací?
Někdy daří. Někdy nedaří. Kvůli svým cestám jsem za poslední tři roky dala dvakrát výpověď v práci. Hledání způsobu, jak skloubit tyhle dvě věci dohromady, jsem už zasvětila moře času. Většinou to ale u mě funguje tak, že nejprve hodně intenzivně pracuji, šetřím peníze a současně se snažím žít co nejvíce úsporně, abych pak mohla zase odjet a žít na cestách z ušetřených peněz.

Jak vaši poslední cestu ovlivnila světová pandemie koronaviru? Vraceli jste se v době, kdy už mnohé země zavedly nejrůznější bezpečnostní opatření.
Poslední tři týdny cesty jsme začali mít problémy se někde ubytovat. Lidé se nás jako cizinců z Evropy báli. V restauracích si od nás dokonce sedali dál. Většinou ale pomohlo vysvětlení, že jsme v Rusku už přes dva měsíce.

Náš návrat také zkomplikovalo zavírání hranic. Najednou jsme nemohli jet domů přes Ukrajinu a Polsko, jak jsme původně plánovali. Jako jediná možná varianta se ukázala cesta do Estonska, odtud lodí do Německa, odkud už jsme mohli dojet po zemi domů do Česka. Nešlo to už stihnout v plánovaném termínu, a tak naši dva kamarádi museli odletět již z Novosibirsku, aby se stihli domů dostat včas.

Bude z vaší poslední cesty nějaký výstup ve formě knihy nebo přednášek?
Z této cesty asi ne, ale moc bych si přála napsat knihu o té mojí nejdelší, sedmiměsíční cestě. Přednášku zvažuji. Lidé se mě na ni ptají.

Máte už plán na nějakou další cestu? A jaký je váš největší cestovatelský sen?
Já těch snů mám! A plánů! Kam se rozjedeme, záleží hodně na tom, jak se bude vyvíjet situace se zavřenými hranicemi a jak se budou jednotlivé státy zase otevírat světu. Asi pojedu tam, kde se to otevře nejdříve. Jinak dlouhodobý sen je pro mě cesta autem do Pákistánu, Indie a do Nepálu. Moc bych si také přála navštívit Afghánistán, láká mě sever a západ Afriky a snad jednou procestuji i Jižní Ameriku.

2. a 3. října se budou konat volby do krajských zastupitelstev a v některých okrscích i doplňovací volby do Senátu
Lidé v karanténě budou mít možnost volit 30. září a 1. října.

  • Nejčtenější

Radnice jde proti ministerstvu. Vyzvala školu, ať učí děti bez roušek

Žáci na druhém stupni základní školy v Přibyslavi na Havlíčkobrodsku nemusí mít při výuce nasazené roušky....

Spor o půdu na Vysoké graduje, farmář zastavěl lyžařskou chatu balíky slámy

Tělovýchovná jednota Lyžař HB, která provozuje lyžařský areál na Vysoké u Havlíčkova Brodu, řeší další problém. Opět je...

Lipánek s nižším množstvím cukru u lidí uspěl, říká šéf Madety Milan Teplý

Kvůli výbuchu v přístavu v Bejrútu i koronaviru se společnosti Madeta propadl vývoz zboží téměř na nulu. Pomáhá to však...

Třebíč zahájila propagaci obchvatu, odpůrci se kvůli jeho trase soudí

Spor o podobu třebíčského obchvatu se stupňuje. Zatímco odpůrci obchvatu v jeho vytyčené trase chtějí podat stížnost k...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Lézt s kyslíkem? Jako jet Tour de France na elektrokole, říká Radek Jaroš

Premium Stal se prvním českým horolezcem, který vylezl na všech čtrnáct osmitisícových vrcholů. V Česku byste marně hledali...

Nebezpečná místa Česka: pražské hlavní nádraží. Třicet let zde vládne podsvětí

Premium Reportéři MF DNES mapují místa, která podle statistik nejsou výjimečně nebezpečná. Ve skutečnosti jde o no-go zóny,...

Felák, flexit nebo chillovat. Slovník dnešní mládeže uvádí rodiče do rozpaků

Premium Ač to možná ani netušíte, nejspíš i kolem vás denně chodí shiperky, které flexí s teniskami nebo iPhonem, díky čemuž...

Už nebudu kandidovat, odejdu z politiky, říká exministr Adam Vojtěch

Premium Jsem odolný, ale už toho bylo hodně, vysvětluje svůj odchod exministr. Babiš ho podle něj trochu čekal. V rozhovoru pro...

  • Další z rubriky

V zahradě žďárského zámku roztopili repliku středověké pece na keramiku

Návštěvníci zámku ve Žďáru nad Sázavou mohou nyní vstoupit do období na přelomu třináctého a čtrnáctého století a...

Proti úložišti radioaktivních odpadů na Hrádku se postavila i Jihlava

Jasné ne zvažovanému úložišti vyhořelého jaderného odpadu v lokalitě Hrádek vyslovili jihlavští zastupitelé. Nelíbí se...

Nová hala s velkou horolezeckou stěnou okamžitě přilákala zájemce o lezení

Dlouhodobé provizorium pro novoměstské školáky a sportovce skončilo. Naplno už mohou využít novou sportovní halu za...

Chata u jezu poblíž Humpolce ve filmu Soukromá vichřice byla jen atrapa

Jedna z nejobsazovanějších českých hereček Daniela Kolářová začala svoji filmovou kariéru na romantickém místě u...

Maminky, nenechte si ujít testování dětské kosmetiky sebamed Baby!
Maminky, nenechte si ujít testování dětské kosmetiky sebamed Baby!

Pokožka vašeho miminka si zaslouží jen tu nejlepší péči. Vyzkoušejte s námi řadu sebamed Baby, která byla vyvinuta speciálně pro potřeby citlivé...

Octavia za 3 500 korun: boj s krizí, chaos a riskantní sázka na superslevy

Octavia za 3 500 Kč měsíčně, Kodiaq za 4 899 Kč, Passat za něco málo přes 6 000 Kč… Ačkoli automobilkám docházejí...

Herec Petr Čtvrtníček se nakazil koronavirem, leží v nemocnici na JIP

Herec Petr Čtvrtníček (56) skončil kvůli covidu-19 v nemocnici. Minulý týden měl pozitivní testy, a když se mu...

Nebudu všem po rozchodu ukazovat, jaká jsem čičina, říká Mottlová

Muž roku 2016 Josef Kůrka (28) nedávno oznámil rozchod s herečkou a modelkou Barborou Mottlovou (33). Fitness trenér...

Chci se více věnovat ženě, v plánu je i založení rodiny, říká Adam Vojtěch

Bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (33) se po odchodu z funkce těší na chvilky strávené s přáteli a s manželkou...

Čtvrtníček z nemocnice vtipkuje. Mluví o dýchání i pohlavní nemoci

Herec Petr Čtvrtníček (56) sice kvůli těžšímu průběhu covidu-19 musel do nemocnice, humor ho ovšem neopouští. Svým...