„Už bych tu situaci nechtěl zažít znovu,“ vrací se jihlavský šofér ke svému zadržení.
Že pojede s autobusem do Německa se prý dozvěděl až v sobotu ráno. Ještě stačil odvézt skupinu tanečnic do Žďáru nad Sázavou a pak spěchal zpět do Jihlavy, aby mohl odpoledne u ubytovny ve sportovní hale SK Jihlava naložit cestující a vyrazit s nimi do Essenu. Šlo o irácké uprchlíky, kteří předtím strávili dva měsíce v rekreačním zařízení Okrouhlík u Jihlavy.
„Když jsem k hale přijel a otevřel kufry u autobusu, přišli ke mně dva pánové, kteří se mi legitimovali jako příslušníci cizinecké policie. Ptali se mě, kam pojedeme, sami to nevěděli,“ vypráví Šlosjarik.
Ten se podle svých slov obou mužů ještě před odjezdem zeptal, zda mohou odjet. „Řekli jen, že nám nebudou bránit v odjezdu. Vůbec nás nikdo nevaroval, co by mohlo v Německu přijít.“
Tamní policisté byli o cestě českého autobusu dopředu informovaní a čekali na něj. Téměř ihned po překročení česko-německé hranice jej předjela policejní hlídka, která ho donutila zastavit na nejbližším odpočívadle.
Zabavení telefonů, pouta, osobní prohlídka, svléknutí do naha
„Tam si od nás i od Iráčanů vzali doklady. Asi za deset minut se začala sjíždět další auta kolem autobusu. Chtěl jsem zavolat majiteli firmy a informovat ho, co se děje, ale policajti mi vytrhli mobil z ruky. Snažil jsem se jim vysvětlit, kam volám, ale ne, neexistuje. Telefon sebrali i kolegovi,“ pokračuje ve vyprávění brzy osmatřicetiletý řidič.
Pak prý následovala osobní prohlídka, nasazení pout a převoz na policejní služebnu. Tam oba šoféři absolvovali zhruba hodinový výslech. Každý zvlášť. Už v autě se dozvěděli, že je Němci považují za převaděče, na služebně pak dostali informaci, že v nejhorším případě mohou skončit i ve vazbě.
„Museli jsme se vysvléct do naha, jak nejhorší zločinci. A uprchlíci si chodili v klidu mezi náma,“ vypráví šofér.
„Po výslechu nás vzali na nějakou prohlídku. Museli jsme se vysvléct do naha, prohledali nám límečky, všechno. Museli jsme se před nimi otáčet, zda nemáme nějaké zbraně či co. Jak nejhorší zločinci. A uprchlíci si chodili v klidu mezi náma, měli k nim jinačí přístup než k nám,“ podivuje se Šlosjarik.
V neděli, zhruba ve čtvrt na sedm ráno, dostala česká dvojice první naději. Němci jim vrátili doklady i klíče od autobusu s tím, že mohou jet. Jenže než stačili nasednout, bylo vše jinak. Zpět na služebnu, doklady a klíče opět odevzdat a čekat.
„Až asi po dvou hodinách, kdy jsme tam polehávali po lavicích, protože jsme byli hrozně unavení, nám dovolili jít do autobusu, abychom se tam mohli vyspat.“
První zastávka byla u občerstvení, na policii najíst nedostali
Hodinu po poledni se zdálo, že je po všem. Policisté prý řidičům oznámili, že uprchlíky povezou zpátky do Čech. Po třech hodinách dalšího čekaní se naložila zavazadla, cestující nastoupili. „Další hodinu jsme čekali na nějakou hlídku. Pak ale vylezl zase někdo ze služebny a všechno jinak. Vyházet bagáž, lidi si vystoupí. Oni samozřejmě nechtěli, vystupovali z autobusu a brečeli,“ líčí události Šlosjarik.
Teprve poté dostal autobus skutečně zelenou a už bez cestujících odjel. V osm hodin večer překročil česko-německou hranici, první zastávka byla u rychlého občerstvení. „Potřebovali jsme kafe. A taky najíst. V Německu jsme dostali jen napít a mohli jsme si dojít na záchod. Ale jinak nic, žádné jídlo. K těm Iráčanům se chovali líp než k nám,“ mrzí Šlosjarika, který se jako řidič živí už 16 let.
Šťastný návrat domů z něj shodil nejtěžší psychické břímě. Sám však ví, že vyhráno nemá, čeká, jak se zachová německá strana, zda bude odsouzen jako převaděč, dostane pokutu, nebo se vše nakonec obejde bez trestu. „Osobně to tipuju na tu pokutu.“
Už na místě se i s kolegou vzdali možnosti, že by do Německa jeli na případné líčení, verdikt jim tak přijde nejspíš poštou.
„Firma se za nás postavila. Já zatím jezdím normálně dál a čekám, jak se to vyvine.“
Autobus s iráckými uprchlíky zastavila německá policie v noci na neděli:
