Pohled ze země směrem nahoru ke špici stožáru bere dech. A vyvolává i obavy: Nekýve se to nahoře moc? Nebude mít člověk závrať?
Ale kdepak. Jak prověřili reportéři MF DNES, při pěkném počasí neplatí na atmosférické stanici Křešín, nejvyšší stavbě v Česku zbudované po roce 2000, ani jedno.
Výtah s benzinovým pohonem dojede nahoru za 20 minut. Není to žádný rychlík, jeho tempo je poklidné. Zato dostat se do té „klece“, to nejde tak snadno.
Protože u kabiny nejsou klasické dveře, leze se do ní shora po malém žebříčku. Je to trochu gymnastický výkon. Do výtahu se vejdou maximálně čtyři lidé, nosnost je do 320 kilogramů.
Zajímá vás, co všechno je ze stožáru při hezkém počasí vidět? Nejen sousední kopec Strážiště s vysílačem, ale třeba i panelové domy v Pacově, dřevařská firma v Lukavci, část dálnice D1 na Humpolecku nebo lipnický hrad.
Kdyby byla lepší viditelnost, postřehli bychom i observatoř na jihočeské Kleti. Někdy se dá zahlédnout kouř z elektráren v Temelíně či Chvaleticích.
Laboratoř ve výšce 230 metrů nad zemí je evropský unikát
Provozovatelem stožáru je Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Při servisní vyjížďce na vrchol červeno-bílé konstrukce vezl technik a správce stožáru Vlastimil Hanuš nahoru například i tlakovou lahev s argonem. „Ten slouží jako nosný plyn pro analyzátor rtuti,“ vysvětlil.
Nahoře ve výšinách je opravdu taková malá laboratoř. „Kontejner, ve kterém se nachází, je zavěšený ve 230 metrech nad zemí. Vejde se tam stojan s přístroji, dvě tlakové lahve a obsluha. Troufnu si říci, že jsme asi jediný stožár v Evropě, který má v této výšce něco takového,“ zmínil Hanuš.
S sebou nahoru si kromě pití bere základní sadu nářadí i počítač. „Protože se potřebujeme připojit k některým přístrojům,“ vysvětluje.
Jeho kolegyně Gabriela Vítková zase při posledním rutinním servisu přístrojů na stožáru vyměnila filtry v analyzátorech.
Když se něco pokazí na samé špičce stožáru...
Vlastimil Hanuš měl ještě jednu povinnost: úplně nahoře na špičce stožáru musel vyměnit anemometr, který se porouchal. „Tady ta ‚pacička‘ by neměla být tak vystouplá,“ vysvětluje zjednodušeně a laicky. Na oné „pacičce“ je čidlo i zdroj ultrazvuku.
„Něco podobného se nám dříve stalo i ve výšce deseti metrů,“ doplňuje technik. Přístroj je potřeba zdiagnostikovat a podle výše nákladů případně opravit. A tam už se musí po žebříku.
Atmosférická stanice Křešín
|
Časově nejnáročnějším úkonem na stožáru však bývá údržba meteorologických čidel - a paradoxně ne úplně na špici stožáru, ale v jeho průběhu.
„Čidla tam máme umístěná na výložnících (ramenech - pozn. red.). Podle toho, co se dělá, je musíme buď napřed zasunout a pak se dostat k čidlům, nebo tam musí někdo vylézt po výložníku,“ popisuje Hanuš.
Letos v létě čeká stožár i proces narovnávání. Kontrola v tomto ohledu se dělá jednou ročně. Odborníci z firmy Excon, která ho stavěla, konstrukci prolezou a zkontrolují, jestli je všechno tak, jak má být.
A například i změří, zda je stožár v patřičném stavu, co se týká svislosti. „Podle toho nám doporučí, co s tím udělat,“ zmiňuje správce.
Poprvé se stožár rovnal zhruba po roce jeho provozu, tedy v roce 2014. „Nová lana se používáním malinko natáhla, čímž se prověsila. Tak jsme je nechali zase dopnout. Letos máme naplánovanou podobnou akci,“ uvedl Hanuš.
Vychýlení však bývá jen v jednotkách až desítkách centimetrů.
Počasí umí kouzlit, impozantní byla třeba únorová inverze
Na stožáru u Košetic se dají zažít i příjemná překvapení. Postará se o ně třeba počasí.
Toto může kupříkladu nastat při únorové inverzi: „Když jsme přijeli na stanici, bylo totálně hnusně pod mrakem. Poprchávalo a ze stožáru crčela voda. My jsme potřebovali ale dělat něco nahoře v laboratoři. Přemýšleli jsme, jestli pojedeme, a rozhodli se, že to zkusíme. Zhruba ve 200 metrech jako by střihem skončily mraky a nahoře bylo úplně bez mráčku, skoro na plavky,“ vylíčil Hanuš.
Když se dívali dolů z plošiny ve výšce 230 metrů, bylo všude kolem „bílo“. „Akorát vykukoval vrch Strážiště a dva chocholy kouře - jeden od temelínských věží a druhý od kotelny dřevozpracujícího družstva v Lukavci. A stožár vrhal stíny na tu vrstvu mraků. To bylo pěkné,“ vzpomíná správce.
Úkol vysoké stavby? Zjistit, jak se promíchává vzduch
V létě zase přístroje hezky ukazují, jak se po rozednění prohřívají jednotlivé vrstvy atmosféry, jak se vzduch různě „míchá“ a jak se mění koncentrace ozonu podél celé věže.
Ostatně právě toto - zjistit, co se děje v atmosféře, jaká je koncentrace skleníkových plynů a jak se „mixuje“ vzduch okolo celé planety - je jedním z cílů atmosférické stanice.
Síť takových zařízení je nejen po Evropě, ale i na ostatních kontinentech. „Snažíme se vykouknout nad místa ovlivňovaná místními vlivy, jako jsou třeba lokální kotle na uhlí, doprava nebo průmysl,“ vysvětluje pracovník Akademie věd ČR.
Stavba stožáru stála zhruba 40 milionů korun včetně vybavení. S financováním částečně pomohly evropské fondy.
Stavba postupovala metodou šplhajícího jeřábu. Trubka s krátkým jeřábovým ramenem se posouvala stále výš, jak se na konstrukci navěšovaly další a další dílce. „Takto stíhali za dobrých podmínek postavit až dva díly stožáru za den,“ upřesnil Hanuš.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
