Šnejdar nejdřív jezdil do zahraničí kvůli zaměstnání. Později aby pokořil cíle, které si sám stanovil, například navštívit všechna města s více než milionem obyvatel. Jen do Číny kvůli tomu musel pětkrát.
„Je to určitá soutěživost. Už jsem předhonil Hanzelky (cestovatele Hanzelku a Zikmunda, pozn. red.). Hanzelka nemá ani polovic toho, co mám já. Ani tolik dní tam nebyl. Hanzelka byl v zahraničí osm a půl roku, já přes dvanáct let. Hanzelka má 83 států, já jich mám 180 a něco,“ řekl Šnejdar.
Včetně obydlených ostrůvků a závislých území či kolonií ještě počet navštívených zemí stoupne na víc než 250. „Země a teritoria počítám podle oficiálních seznamů OSN, které jsem sledoval přes třicet let,“ uvedl Šnejdar.
Doložit všechny zahraniční cesty nebyl pro Šnejdara, absolventa ostravské vysoké školy báňské, problém. „Jeho byt je plný dokladů o cestách. Všechny cesty jsou zdokumentované deníky, fotografiemi i letenkami,“ řekl prezident pelhřimovské agentury Miroslav Marek.
Šnejdarovy cestovatelské deníky mají 5 970 stran formátu A4, z cest má také 32 tisíc diapozitivů. Byt dobrodruha je podle Marka také plný artefaktů, které si Šnejdar z cest dovezl. Rád by je jako kolekci předal některé z českých institucí.
Světový rekord mu těsně unikl, komisaři mu neuznali Antarktidu
Díky pečlivým zápiskům mohla vzniknout detailní statistika. Vyplývá z ní, že na svých 366 zahraničních cestách Šnejdar urazil 2 324 000 kilometrů. Z toho letecky s 200 různými společnostmi téměř 1,5 milionu kilometrů, po kolejích 332 tisíc kilometrů, autobusy 360 tisíc kilometrů, autem 118 tisíc kilometrů a loděmi přes 50 tisíc kilometrů. Pěšky má na kontě 26 tisíc kilometrů.
Za nejkrásnější považuje cesty po mořích. „Při třiadvaceti větších námořních cestách jsem navštívil šedesát moří a třiašedesát větších zálivů,“ líčí. Třináct jeho cest bylo delších, než je obvod zeměkoule na rovníku.
Takřka nadosah měl ostravský cestovatel před lety světový rekord, protože jako první člověk projel všechny státy světa. Na rozdíl od amerických cestovatelů mu ve výčtu nechyběla ani Severní Korea.
„Londýnské vydavatelství Guinnessovy knihy rekordů mi ale neuznalo procestování Antarktidy, protože jsem nenavštívil všechny části, které si nárokují jednotlivé státy,“ vysvětlil Šnejdar.
Posty v OSN ho zajistily natolik, že se mohl věnovat jen cestám
Narodil se v Brně, dětství ale prožil v České Třebové. Nejdřív se vyučil soustružníkem, později absolvoval gymnázium. Vysokou školu dokončil v roce 1955. Technické vzdělání uplatnil ve Vítkovických železárnách. Je držitelem řady patentů.
Mimořádnou jazykovou vybavenost zúročil při práci v zahraničí. Angličtinu, němčinu, ruštinu a polštinu doplnil ještě španělštinou a portugalštinou.
Působil jako technický poradce při OSN. Poprvé odjel v roce 1970 do Maroka, podruhé v roce 1983 do Mozambiku. Byly to posty, které ho finančně zajistily natolik, že se od roku 1987 mohl věnovat už jen cestování.
Odešel kvůli tomu do předčasného důchodu. „Řekli mi, že jinak budu mít nárok na výjezdní doložku jen jednou za tři roky. Jako důchodce mě pustí do zahraniční kdykoli, protože když budu pryč, nebudou mi muset vyplácet důchod,“ vzpomíná Šnejdar.
Cestování podle něho bylo v minulosti mnohem těžší, hlavně v době před vstupem České republiky do Evropské unie. „Měl jsem patnáct cestovních pasů,“ tvrdí. Některé mu ukradli, další skončily na pasovce a už se nevrátily.
V poledne do Stockholmu, v noci do Osla a odpoledne domů
„Teď to mají Češi snadné. Já jsem potřeboval kdysi vízum i na většinu malých ostrůvků. Například pro dva anglické ostrovy v Karibiku stálo vízum po delším čekání dvakrát 1 700 korun. To byl tehdy dobrý měsíční plat inženýra ve Vítkovicích,“ vypráví.
V roce 1995 dokončil návštěvy všech 378 měst světa, která měla v té době více než milion obyvatel. Na rozloučenou se svou cestovatelskou dráhou navštívil mezi roky 2016 a 2018 všechna evropská hlavní města.
„V mnohých jsem byl předtím vícekrát. Vzal jsem si proto jejich mapky, vybral místa, která jsem chtěl naposledy vidět, pak tam zajel. Koupil jsem si jednodenní lístek na dopravu, objel, co se dalo, a zbytek chodil pěšky,“ popisuje senior.
Protože se zároveň musí starat o nemocnou partnerku, byly některé z jeho posledních cest hodně hektické. „Například ráno jsem byl dvě hodiny u ní, pak jsem jel vlakem do Prahy a v 15 hodin jsem byl ve Stockholmu. Do 22 hodin jsem prohlížel známá místa, pak jsem se prospal v nočním vlaku do Osla, následovala prohlídka a speciálem po obědě jsem letěl do Katovic, odkud jsem jel taxíkem. Doma jsem byl v půl páté,“ prozradil.
