Provoz želivského kláštera opravy neomezí, protože půjde „pouze“ o fasády. Naopak řečický zámek bude až do jara roku 2021 zavřený, jelikož tam se připravují rozsáhlejší stavební práce.
„U nás celý projekt skončí do roku 2020. Klášter i hotel budou fungovat dál, stejně tak pokračují prohlídky,“ popsal František Marek, správce majetku želivského kláštera.
Premonstráti dostali dotaci téměř 56 milionů korun na obnovu fasád v areálu. Týká se to opatství, konventu, Trčkova hradu, mládežnického centra, renesančního domu pod hradem i spojovací chodby mezi opatstvím a konventem. Zakázku dostala na starost českokrumlovská firma Vidox.
Ani tato rozsáhlá akce ale ještě nebude znamenat kompletní obnovu fasád. Netýká se kupříkladu staré prelatury. „Na tu máme podanou žádost o dotaci. Jsme doporučeni k financování a čekáme na rozhodnutí. To bude až v druhé vlně,“ doplnil František Marek.
Obnova fasád se zatím nebude týkat ani úřednického domu. „A ještě dalších domů tady okolo na náměstí,“ podotkl správce.
Kromě fasád a střech se počítá s obnovou všech oken a dveří
To v Červené Řečici počítají s tím, že výběrové řízení potrvá zhruba čtvrt roku, do letních prázdnin. „Na podzim by mohly začít přípravné práce. Otevření pak plánujeme v roce 2021,“ přiblížil Daniel David z družstva Zámek Šebestián, které památku vlastní.
V Červené Řečici dostali dotaci 82,5 milionu z Evropské unie. Už v letošní sezoně bude podle zástupce majitele brána zámku zavřená. „Snad možná kromě několika jednotlivých dnů, kdy se otevře,“ připustil David.
Na zámku opraví celý jeho vnější plášť. Kromě fasád a střech se počítá s obnovou všech oken a dveří. Zčásti se podaří obnovit též interiéry. V zámku by mělo po rekonstrukci vzniknout mimo jiné muzeum restitucí.
Památka byla po dlouhá staletí sídlem arcibiskupů. Velká oprava se dělala naposledy za první republiky. Bylo to ještě za působení arcibiskupa Františka Kordače. Pokračovalo se i za jeho nástupce Karla Kašpara, který zemřel za druhé světové války ve čtyřicátých letech. Naposledy tam jezdil ještě po válce kardinál Josef Beran.
Vše změnil rok 1948, kdy arcibiskupství o sídlo přišlo. Památka začala chátrat, což trvalo několik desetiletí.
Za komunismu býval želivský klášter věznicí pro kněží
To klášter v Želivě nyní zažívá dobré roky. V padesátých letech to bylo jiné. Klášter komunisti přebudovali na tábor s vězeňským režimem, kde byl internován i tehdejší biskup František Tomášek a dalších asi 400 kněží.
Činnost tábora začala jednou v noci, kdy tam přijel autobus plný bachařů. Mobiliář kláštera byl odvezen nebo rozkraden. Knihy odvezla nákladní auta do papírny. Ztratily se obrazy, cennosti a sbírky. Zkrátka muselo zmizet všechno, co připomínalo klášter.
Po roce 1989 se premonstráti snažili, aby je místní znovu přijali. Hned v roce 1990 začali obnovovat tradici zářijových želivských poutí.
Klášter je nyní národní kulturní památkou, centrem duchovního života. Bratři v čele s opatem Jáchymem Jaroslavem Šimkem zde žijí v komunitě a kromě duchovní činnosti spravují také majetek kláštera, ke kterému patří hotel, pivovar, restaurace, lesy, polnosti a rybníky.
Každý den v sezoně se tam konají pravidelné prohlídky konventu kláštera s přilehlým kostelem Narození Panny Marie, který po požáru na počátku 18. století přestavěl významný architekt Jan Blažej Santini. Exkurze jsou v areálu možné i do pivovaru, kde se ochutnávají nepasterizovaná a nefiltrovaná piva. A ubytování nabízejí ve starobylém křídle kláštera, v němž přebýval opat.
