Ve Štěpánově na Žďársku kvůli ptačí chřipce evidují drůbež i papoušky

  • 2
O tom, jak strávit nedělní dopoledne, měli manželé Kubíkovi ze Štěpánova nad Svratkou jiné představy. Místo výletu, hraní si s dětmi či vaření oběda obcházeli městys. Zvonili na domácnosti a sepisovali, kdo chová kolik ptactva. K takovému opatření městys donutil výskyt ptačí chřipky.

„Máme z úřadu rozdělené úseky obce a dneska od devíti hodin obcházíme občany a děláme soupisy toho, co kdo má. Každá skupina má na starosti asi tak čtyřicet domů,“ vysvětlil Vratislav Kubík.

Aby nikoho dalšího nezatěžovali, rozhodlo se vedení úřadu se zastupiteli, že své sousedy obejdou. Vratislav Kubík i jeho manželka Stanislava, kteří oba zastupiteli jsou, vyrazili do severozápadní části městyse.

„Jde nám o veškeré ptactvo, tedy drůbež, kačeny, husy, holuby, ale i exotické kusy jako třeba papoušky,“ dodal Kubík.

„Vytvoříme soupis, jakousi evidenci chovného ptactva, které u nás máme. V pondělí ho pak předáme zástupcům veterinární správy,“ vysvětlovala starostka Šárka Kunčíková.

Ona sama, vybavená kvalitním obutím, vyrazila na túru do místních částí. V neděli dopoledne takto městys na samých východních hranicích Vysočiny obcházelo celkem sedm takovýchto skupinek s formulářem.

Na Vysočině se objevila ptačí chřipka, v Česku je znovu po třech letech

„Zajímá nás jen číslo. Nepočítáme to, nekontrolujeme, chovatelé nám mezi dveřmi pouze nahlásí číslo, kolik kterých ptáků chovají,“ popsal Vratislav Kubík.

Krátce po nedělní deváté hodině bylo ale na mnohé obyvatele ještě brzy. Ačkoliv o sčítání věděli z místního rozhlasu i letáků už den předem, ne všichni otevřeli. A z těch, kteří na zvonek reagovali, mnoho drůbež ani jiné ptáky v domácnostech neměli. „Nějaké ptactvo má tak polovina domácností,“ odhadl Kubík.

Slepice jsou zavřené

Jednou z nich byla Ludmila Priessnitzová. „Mám pět slípek, psa a chodí mi sem kocour z vedlejší chalupy,“ hlásila sčítačům starší paní. „Raději jsem slípky zavřela do chlívku. Kdybych o ně měla přijít, co by se dalo dělat. Člověk to musí přijímat, jak to je,“ pokrčila rameny.

Co nyní dělat a jak chov zaopatřit, bývalo častou otázkou chovatelů. „Doporučujeme slepice i krmení a vodu pro ně schovat, aby nemohly být kontaminované. To je zatím to hlavní,“ radila Stanislava Kubíková.

Těžkou hlavu z ptačí chřipky si nedělali ani manželé Špičkovi. Ti sčítačům nahlásili šest slepic. „Dvě jsou tady zavřené, další čtyři se schovávají pod králíkárnou,“ ukazoval Milan Špička a proutěným koštětem je vyháněl ven.

Snad se nenakazí

Slepice chovají spoustu let. Ty, které mají teď, jsou staré dva roky. „Chodí nám tu jen po dvoře, jinam je nepouštím,“ líčil Špička.

Že by si i tak mohly slepice nakazit, si příliš nepřipouštěl. „Prasečí mor byl horší, to museli zabíjet prasata. To je rozdíl oproti slepicím. Ale přijít bychom o ně nechtěli, přijedou děcka, rozeberou si vajíčka, znáte to,“ usmíval se chovatel.