Spousta fotbalistů se i po skončení své profesionální kariéry pohybuje v prostředí, které důvěrně zná. Jedni vsadili na dráhu fotbalového trenéra, další zkoušejí prorazit v pozici manažera. V případě Marka Jungra je tomu úplně jinak. Bývalý záložník Teplic, Příbrami či Jihlavy se rozhodl pracovat se psy. „A fungujeme dobře,“ hlásí osmatřicetiletý spolumajitel psího hotelu U Jungrů v Hladově u Jihlavy.
Víte ještě o někom z řad vašich bývalých spoluhráčů či protihráčů, který by se úplně odpoutal od fotbalu a vydal se podobně zajímavou cestou jako vy?
Třeba Marcel Gecov, který hrával za Slavii – ten údajně dělá interiéry bytů, má nějakou developerskou skupinu. Co vím, je velmi šikovný a úspěšný. Nevím to sice přímo od něj, ale slyšel jsem, že se mu daří.
Což je i váš případ. Ještě pořád vám přibývají noví klienti?
Nové už bereme spíš pomálu, protože máme omezenou kapacitu, kterou vyplňuje převážně stálá klientela.
Budoucnosti se tudíž obávat nemusíte?
Člověk má vždycky nějaké obavy, ale brzy načneme desátý rok a zatím jsme spokojení. Tak uvidíme, co bude.
O nějakém rozšíření jste s manželkou neuvažovali? Že byste postavili ještě jeden nebo dva další hotely na různých místech?
Samozřejmě, že jsme tuhle myšlenku zvažovali. Taková možnost tady byla a ještě pořád je. Na druhou stranu jsme si vybrali tak specifický obor, v němž musíte mít pro fungování speciální prostředí a vhodné lidi, že to veškeré úsilí kolem toho by se vlastně nevyplatilo. Proto jsme se rozhodli jít trochu jinou cestou, udělali jsme si cvičák na agility. To je taková naše služba navíc.
Stýská se psům po páníčkovi, nebo je pro ně pobyt u vás něco jako tábor?
Přesně tak to říkáme, že to u nás psi mají jako dětský tábor. Za tu dobu se už většinou mezi sebou znají, mají tady kámoše, takže páníček jde trochu bokem. (usmívá se)
Kdysi jste řekl, že za vším kolem psů stojí hlavně vaše manželka. Už jste ji ve všem dohonil?
(směje se) Kdepak, nedoženu ji nikdy. Pořád se od ní, co se porozumění a výcviku psů, učím. Ona je opravdu skvělá, neustále se posouvá, školí se... Dokonce si udělala i nosework zkoušky, což je disciplína, kdy pes ve spolupráci s psovodem vyhledává specifické pachy. Obvykle skořici nebo pomerančovou kůru, které jsou ukryty v různých místech.
Vy nic takového neplánujete?
Ne, mě baví lítat se psy po lese.
A co fotbal, sledujete, jak se daří vašim bývalým týmům?
Jasně. I když z mojí generace už všichni kluci dohráli a působí maximálně v amatérských soutěžích.
To platí i pro vás?
Já teď dělám částečně trenéra ve Staré Říši.
A poslouchají vás víc psi v lese, nebo fotbalisti na hřišti?
(směje se) Musím pochválit psy i kluky. Poslouchají, snaží se.
