Problémové soužití průmyslové výroby s obytnou vilovou čtvrtí totiž už někteří v Brodě dobře znají. Pět let proti fabrice na výrobu betonových desek protestují obyvatelé Škvárovny, hlavně pak ulic Mírová, Na Poříčí a U Topíren.
V roce 2014 tam město za nestandardních okolností povolilo zřízení výrobny jen pár dní před avizovanou změnou územního plánu.
A obdobná situace se nyní opakuje v Čechovce. Ačkoliv to jak výbor pro životní prostředí, tak výbor ekonomický nedoporučily, zvedla většina zastupitelů ruku pro změnu územního plánu, který se týká budovy bývalého armádního kulturního domu v někdejších kasárnách.
A to i přes argumenty odpůrců i skutečnost, že stejný záměr už zastupitelé v minulosti odmítli.
„Je to sice stejný návrh, který už jsme jednou neschválili, ale tentokrát je usnesení mnohem přísnější,“ bránil se kritice předkladatel návrhu Libor Honzárek.
Důvod změny? I to, že kulturní dům pro bydlení sloužit nebude
„Přímo v usnesení bude uvedeno, že plocha je určená k drobné výrobě a skladování, ale s vyloučením hlučných a prašných provozů,“ zdůraznil. Co je ovšem považováno za hlučný a prašný provoz, v žádném dokumentu podrobně specifikováno není.
O změnu územního plánu požádal vlastník bývalých kasáren, který původně armádní areál získal po zkrachovalé firmě Ross Holding.
Kulturní dům, který se nachází hned pod okny nově vybudovaných bytovek Villa Park Čechovka, byl až dosud zařazen v kategorii bydlení.
„Stojí na rozhraní ploch určených k bydlení a k podnikání. Každému ale musí být jasné, že bývalý kulturní dům nikdy k bydlení určen být nemůže,“ vysvětloval Honzárek, proč změnu územního plánu navrhuje.
"Jdeme naproti jednomu vlastníkovi a naštveme stovky lidí"
„Už jednou jsme tuto změnu odmítli. Je to hned pod okny nových bytovek. Jejich obyvatelé si na nový provoz mohou stěžovat,“ upozornil opoziční zastupitel Milan Plodík (KSČM).
K němu se okamžitě přidala radní Ivana Mojžyšková.
„Před lety jsme jen o ulici vedle řešili stížnosti na firmu Pretol, která se pak odstěhovala. Na každém zastupitelstvu se zabýváme situací v Mírové ulici. To chceme vytvořit další problémovou lokalitu? Já pro to ruku nezvednu,“ prohlásila.
„Ve městě je spousta pozemků a volných ploch. Proč takovou věc povolovat lidem přímo pod okny? Villa Park byl stavěn jako klidové komfortní bydlení. Nenarušujme to,“ odmítal změnu územního plánu i komunista Vladimír Frič.
A podobně mluvil i jeho stranický kolega Zdeněk Dobrý. „Proč bychom měli jít naproti jednomu vlastníkovi a naštvat tím rozhodnutím desítky či stovky lidí, kteří tam bydlí?“ nechápal.
Truhlář ani klempíř tu být nemohou, ideál by byl sklad učebnic
Pirát Jan Kerber se dotazoval na chystané využití bývalého kulturáku. Záměr majitele však podle Honzárka znám zatím není. „Ale ono je to v konečném důsledku jedno, za deset let tam může být něco jiného,“ poznamenal místostarosta.
„Dovedl bych si tam představit například sklad učebnic. Může tam být i prodejna či drobná výroba. Ale truhlárna nebo klempírna určitě ne,“ podotkl Honzárek.
Ačkoliv kritiky nepřesvědčil, podařilo se mu na svou stranu naklonit nadpoloviční většinu zastupitelů. Pro změnu územního plánu jich hlasovalo čtrnáct.
V lokalitě Čechovka už lidé s jedním malým průmyslovým areálem zkušenost mají. Ve vedlejší ulici sídlila firma Pretol zajišťující odtahovou službu pro těžká nákladní vozidla a vyprošťování po dopravních nehodách. Na sídlišti měla provoz, který se nezastavil ani v noci.
V Čechovce pomohl až ombudsman, na Škvárovně zatím nikdo
Obyvatelé sepisovali petice a podávali stížnosti. Částečně pomohlo, až když se obrátili na tehdejšího ombudsmana Otakara Motejla. Na konci minulého desetiletí se firma přestěhovala do Humpolce.
Obdobná situace je už pět let v Mírové ulici. Ve vilové čtvrti za nádražím vyrábí společnost Rodepa betonové prefabrikáty. Obyvatelé sousedních domů si roky stěžují na dopravu, hluk i prach a píší petice.
Radnice chtěla situaci řešit umístěním zákazů vjezdu pro dlouhá a těžká vozidla do lokality, jenže s tím narazila. Společnost poslední roky slibuje, že se přestěhuje. Zatím se tak ale nestalo.
Bývalý armádní kulturní dům se přitom mohl stát krytou tréninkovou halou pro parkour, workout a obdobné sporty. O možnostech pronájmu s vlastníkem dlouho jednali členové klubu Leap parkour. Nakonec se však nedohodli, vlastník dal přednost jinému využití.
