Za Husáka se Magda Lokvencová provdala v září 1938. Měla s ním dva syny, Vladimíra, který se narodil v roce 1944 v Moskvě, a mladšího Jána. Jejich manželství bylo rozvedeno krátce po návratu Husáka z vězení v roce 1960.
Lokvencová-Husáková se narodila v Pacově 13. září 1916 ve Spálené ulici 118, nedaleko náměstí. Její matka hrála divadlo s ochotníky.
Husáková byla příbuzná s pacovskou rodinou Hradeckých. Josef Hradecký měl ve městě mědikoveckou dílnu. Ta se postupně stala největším průmyslovým podnikem v Pacově. Vyráběl zařízení pro lihovary a pivovary.
Budoucí žena Husáka byla nejstarší ze tří sourozenců. Matka jim předčasně zemřela v pětatřiceti na tuberkulózu. Budoucí herečce a režisérce bylo v té době osm let. Z Pacova se rodina přestěhovala do Motešic na Slovensku, kde otec vedl vojenský hřebčinec.
Na Slovensku začínala jako herečka, ale záhy se věnovala divadelní režii. Absolvovala též práva a v letech 1941 až 1944 při zaměstnání studovala na konzervatoři herectví. V roce 1945 začala pracovat na Nové scéně v Bratislavě, kde v roce 1947 poprvé představila slovenskému publiku dílo Bertolta Brechta Žebrácká opera.
V roce 1946 se manželé Husákovi vydali i na návštěvu Pacova.
Z divadla byla v padesátých letech propuštěna. Kvůli manželovi
Negativní přijetí její inscenace sovětské hry Hlas Ameriky od Borise Lavreněva v roce 1951, jež vedlo k jejímu propuštění z divadla, souviselo především s mimodivadelními událostmi. Šlo o obvinění jejího manžela Husáka z propagování buržoazního nacionalismu na Slovensku. Po třech letech práce ve Slovenském národním muzeu se vrátila přes angažmá v Košicích opět na bratislavskou Novou scénu.
V šedesátých letech i její režie přispěly k proměně Nové scény ve společensky aktivní divadlo. Spolupracovala s rozhlasem i televizí, příležitostně hrála i ve filmu.
Jejím druhým životním partnerem se stal herec Ctibor Filčík. Do Pacova se vrátila ještě v roce 1963, kdy navštívila i místní muzeum. Mezi sbírkovými předměty ji zaujal hodinový hrací strojek.
O nahrávku jeho písniček pak požádala prostřednictvím ředitelství divadla. Tuto nahrávku chtěla použít pro inscenaci komedie Všechno naopak od slovenského klasika Jána Chalúpky.
Lokvencová-Husáková hrála například ve slovenských filmech Jánošík, Vlčie diery nebo Štyridsaťštyri. Herectví ale bylo jen její okrajovou činností.
V roce 1965, kdy natočila poslední televizní inscenaci, už byla s Husákem rozvedená. V té době už ji sužovala nemoc, měla arteriosklerózu. Dne 17. ledna 1966 ji odvezli do nemocnice a tam tentýž den zemřela, osm měsíců před nedožitými padesátinami. Husák ji prý měl rád i poté, co se s ním rozvedla. Devět let a čtyři měsíce po její smrti se stal prezidentem.
