V až zázračnou léčivost pramene lidé věřili už v dávné minulosti. Během období epidemie cholery v českých zemích uprostřed 19. století chodily pro vodu desítky tisíc lidí. Podle dostupných literárních zdrojů pro ni jezdily také povozy ze vzdálenějších koutů země a voda pak mířila například až do Hradce Králové či Kutné Hory.
Pramen, jenž je písemně zmiňován již v roce 1763, je rovněž důvodem vzniku samotného poutního místa na Křemešníku.
Pragmatický pohled na vodu ze studánky nabízí její chemická analýza. Podle ní bylo zjištěno, že je to voda velmi čistá, chudá na minerály a slabě radioaktivní. Bylo v ní zaznamenáno také nepatrné množství stříbra, díky čemuž by se neměla tolik kazit.
„To mohu jenom potvrdit. Měla jsem vodu ze studánky v kanystru několik let a po otevření nádoby byla voda naprosto v pořádku,“ říká Magda Vaňková z Poutního hotelu Křemešník.
Lidé podle jejích slov vyrážejí do přírody v okolí studánky pravidelně v průběhu celého roku. Pokud míří přímo pro vodu, mohou využít na opačné straně kopce rovněž pramen U Buku, který by měl být se studánkou propojený.
Na Křemešníku bývá cílem turistů a poutníků také tamní kostel Nejsvětější Trojice, křížová cesta, Větrný zámek, rozhledna Pípalka nebo i lanový park náležící k Poutnímu hotelu Křemešník.
