Podnikatel Richard Horký je v Třebíči známou osobností. Kromě jiného vládne zdejšímu byznysu s teplem. Když před dvanácti lety koupil kotelnu krachující obuvnické firmy BOPO, nejdřív si myslel, že jen dodá teplo nejbližším panelákům a tím to pro něj skončí. To se ale hodně zmýlil.
"Začalo se to řetězit, kdosi mi tehdy řekl: Jak v tom obrovském areálu borovinské fabriky jednou do něčeho sáhneš, dalších deset věcí se nabalí. Je to strašný moloch, všechno se vším souvisí. Měl pravdu," řekl Horký.
Historie areáluObuvnická firma BOPO navázala na tradice založené už roku 1842 Karlem a Františkem Budischowskými, kteří koupili původní Padrtův mlýn a vybudovali továrnu na zpracování kůží. Měli trochu smůlu, protože za první světové války dodávali pro stranu poražených, přišly finanční problémy a celý areál v roce 1931 získal Tomáš Baťa. Areál se začal přestavovat do současné podoby. Pozdější socialistický nástupce zaměstnává v Třebíči i dalších pobočkách na deset tisíc lidí. Jenže roku 2000 skončila BOPO v likvidaci. |
Nyní komplex budov různého stáří vlastní celkem pět subjektů, které vzájemně spolupracují. Sedmadvacet bytů má před kolaudací, existuje projekt na dalších šestapadesát. Do tří let vznikne interaktivní muzeum energetiky a ekologie podobné těm, jaká jsou k vidění v Paříži či v Amsterdamu.
Zdá se, že se sem přestěhuje dům dětí a mládeže, pokud vše půjde dobře, některý velký obchodní řetězec přetvoří jeden z historických domů na supermarket. Objekt vstupní brány by se jednou mohl stát klinikou.
Vlhké nevábné údolí
Podnikatelům je jasné, že vrátit život lokalitě, kterou má veřejnost dosud zapsanou jako místo destrukce, může pouze změna myšlení lidí. Musejí sem podle nich přijít, rozhlédnout se a zkusit si představit, že by se zde dalo bydlet, vychovávat děti, trávit stáří.
Tomu má napomoci Festival Borovina... živá dodnes! Začíná ve čtvrtek výstavou o historii a budoucnosti areálu a do konce června nabídne řadu zajímavých akcí. Už o víkendu se uskuteční sklářské dny.
"Upřímně řečeno, myslím, že je to tam pořád dost škaredé. Mám to zafixované jako vlhké údolí se spoustou rezivějících konstrukcí," zmínila Monika Velebová z Třebíče. Na festival se ale podívat půjde. "Stejně nemám o víkendech co dělat. Někde jsem četla, že tam bude autokino, nějaká bitva, zahraje Macháček s Mig21. Celkem pestrý program," podotkla.
"Nabízet staré mnohapatrové baráky firmám je nesmyl"
Před deseti lety se zdálo, že se chátrající budovy mohou změnit maximálně na provozovny. Že by to mohlo být jinak a industriální areál by se mohl posunout úplně novým směrem, napadlo Horkého jednou před spaním.
"Byli jsme lyžovat v Alpách, já jsem nemohl usnout a hlavou mi pořád běžel film. Borovina. Celé to neštymovalo. Je přece nesmysl nabízet staré mnohapatrové baráky jen firmám. Dnes je pro ně daleko jednodušší podnikat v přízemních prostorách, komu by se chtělo vymýšlet, jak dostávat výrobky z patra. A pak ta myšlenka připlula. Tam musejí být byty a zázemí pro normální život. Jinak to úplně ztrácí smysl," vzpomíná.
Vzhledem k tomu, že Horký je obratný manažer a vyjednavač, tak se mu podařilo ve spolupráci se státními vlastníky staré borovinské fabriky postupně dojednat změnu územního plánu.
"Za těch dvanáct let se tady odstranily staré nánosy, různé přístřešky a to, co bylo pravdu nefunkční a nevyužitelné. Teď se areál velmi rychle nadechne, podle mého soudu tu do osmi let bude v plné míře uskutečněna vize, kterou zamýšlíme," řekl.
Kolik to bude stát alespoň odhadem, odmítá komentovat. "Krize trvá, nevíme, kdy skončí. Do hry se dostává další spousta aspektů. Tenhle region je hodně závislý na Dukovanech. Stavba dalšího bloku může přinést tisícům lidí práci, do Třebíče pak kupní sílu. Zavření elektrárny naopak může znamenat velký problém pro celý region, který je na ní dost závislý. O tom to celé je," upozornil podnikatel.
