„U zrodu pochodu stál tehdejší vedoucí místního Kulturního klubu Vlastimil Šlechtický a spolu s ním ještě několik dalších nadšenců,“ píše se v poznámkách o historii Maloberanovského Čochtana.
Zpočátku byl pořádný výšlap určený především pro přátele a známé, jenže velice brzy si získal i další nadšence a příznivce. Dá se říct, že téměř každá rodina v obci poslala na start alespoň jednoho svého zástupce.
Nejnovější knihu rekordů křtil nejčastěji obsazovaný vodník, herec Dvořák |
„Jezdil jsem k tetě a její rodině do Malého Beranova poměrně často na návštěvu a jednou jsem dorazil právě o víkendu, kdy se šel Čochtan. Bratranci mě tehdy vytáhli na kratší trasu, ale o rok později už jsme zkoušeli tu delší. Bylo to super,“ vzpomíná po bezmála čtyřiceti letech na svoji premiérovou účast Martin Vysloužil.
V minulosti si účastníci pochodu skutečně mohli vybrat ze dvou tras. „Delší měřila zhruba třicet kilometrů a stejně jako ta poloviční vedla zpočátku krásným údolím kolem řeky Jihlavy dál do Petrovic, kde se potom obě trasy rozdělily. První měla kontrolní bod na zřícenině Rokštejn a kratší se táhla přes Puklice, kde se obě trasy znovu spojily a pokračovaly přes Příseku a Kosov k cíli v Kulturním domě Malý Beranov,“ vybavují si další někdejší účastníci pochodu.
Na několik let tradiční pochod zmizel
Zmiňovaná podoba Maloberanovského Čochtana se těšila mnoholeté oblibě nejen místních obyvatel, ale také spoustě turistů z nejrůznějších koutů republiky.
Jenže ani Čochtanovi se nevyhnuly slabší ročníky. Na nějaký čas dokonce tenhle imaginární vodník svůj pochod úplně zrušil.
„To víte, přišla revoluce, lidi měli docela jiné zájmy a starosti, takže Čochtan na nějakou dobu skončil,“ vypráví Radim Šlechtický, syn někdejšího zakladatele turistického pochodu. „Táta Čochtana založil ve stejném roce, kdy jsem se narodil. A časem jsem se ho samozřejmě taky účastnil. Úplně vidím, jak jsem vyrážel s chlebníkem přes rameno,“ směje se při vzpomínce na 80. léta.
Později následovala už zmiňovaná doba bez Čochtana. Ovšem když Radim Šlechtický začal s vlastním podnikáním v oboru čalounického nábytku, zjistil, že mu tradiční jarní pochod v rodném Malém Beranově vlastně chybí. Stejně jako jeho bratrovi. Tudíž se rodina dohodla, že někdejší Čochtanovu slávu znovu obnoví. Nebo se o to alespoň pokusí.
„Udělali jsme to na tátovu počest,“ vysvětluje. „A vidíte, letos už se koná 49. ročník.“
Chuť účastnit se lidé mají, organizovat ne
A stejně jako kdysi dostává každý účastník pochodu pamětní plaketu, která má stále stejnou podobu. „Myslím, že vzor našel táta kdysi v nějaké knížce a nechal vytvořit vzorek, podle kterého se pak dělaly plastové plakety pokaždé,“ prozrazuje Radim Šlechtický.
On sám ale nakonec musel udělat změnu. Po původní předloze se slehla zem, takže vznikla jeho kovová podoba a s ním i kovová plaketa.
Měřínská padesátka se koná popadesáté, pochod láká už i jezdce na koních |
„Nejprve jsme tradici obnovili s tím, že to bude pro pár kamarádů, a vidíte, teď se Čochtana účastní v průměru 120 lidí,“ pochvaluje si. Radim Šlechtický totiž zjistil, že lidé mají chuť se podobných akcí účastnit, jenže málokdo je ochotný se pustit do jejich organizace.
„Každopádně když vidím malé děti, jak si tuhle krásnou jarní procházku užívají, jsem moc rád, že jsme se do toho před těmi šestnácti lety zase pustili. Mám rád tradice. A věřím, že jednou v ní bude pokračovat i můj syn,“ přeje si.
První účastníci vyrážejí už brzy ráno
Nově má ale tradiční pochod jenom jednu trasu, která je dlouhá 13 kilometrů. A první účastníci na ní vyrážejí už v 7.30. Start letošního ročníku je zítra na autobusové zastávce v Malém Beranově a dál se pokračuje na Petrovice, Puklice, Studénky, Kosov... „Jde se za každého počasí,“ upozorňují na pozvánce pořadatelé.
Většina turistů vyráží na Čochtana pro dobrý pocit z pohybu, jiní si potřebují výšlapem udělat pořádnou žízeň a další mají zálusk na rozšíření sbírky Čochtanových medailí.
