Andrea Klementová se specializuje na plavání v ledové vodě a dálkové plavání. V těchto disciplínách patří k nejlepším v Česku. Přestože jí je letos teprve 23 let, už má na kontě několik medailí z evropských a světových šampionátů včetně titulů.
Od „své“ Třebíče, kde žije, získala i Cenu města. Před dvěma lety se stala jednou z mála Češek, které přeplavaly kanál La Manche.
Závody pod ledovcem Perito Moreno na samotném jihu Argentiny byly oproti tomu „pouhým“ Světovým pohárem. Ale vzhledem ke vzdálenosti, podmínkám a pro závodníka z Česka i jisté exotičnosti takové lokality se staly i jedním velkým dobrodružstvím.
Cítila jsem, jak se mi spouští rýma a začíná kapat z nosu. Ale to by nebylo ono, já totiž bez rýmy zásadně nezávodím.
Andrea Klementováledová plavkyně
„Zprvu jsem nevěděla, jestli se tam budu moct vydat. První věc byla, jestli si na to sama troufám. Druhá a důležitější byly finance. Všechno si totiž organizuji a platím sama. Snažím se shánět sponzory, ale není to žádná sláva,“ vypráví Andrea Klementová.
Výlet se tak snažila plánovat co nejúsporněji. „Když ostatní, kteří by mohli jet jako doprovod, viděli ceny, protočily se jim panenky,“ usmívá se sympatická sportovkyně.
Aby letenka vyšla co nejlevněji, zvolila několik přestupů. „Hodně ověřily mé dovednosti na letišti,“ poznamenala s úsměvem Klementová. V brazilském Riu de Janeiro na další let čekala dva dny. „Bylo to úžasné, asi 30 stupňů a moře. Po dvou dnech další letadlo, které mířilo do sněhu,“ líčí.
Každý den taxíkem a dvě hodiny autobusem
Zimu poznala hned při výstupu na letišti v El Calafate. „Cítila jsem, jak se mi spouští rýma a začíná kapat z nosu. Ale to by nebylo ono, já totiž bez rýmy zásadně nezávodím,“ směje se plavkyně. Ačkoliv to nebývá úplně běžné, na jihu Argentiny letos leží sníh.
Hotel měla hned u zdejšího jezera Argentino. Překvapená byla, že na něm i v zimě, která tu během českého léta panuje, pozorovala plameňáky. „Byla jsem jak v jiném světě,“ říká.
Závodilo se ale mnohem dál, v horách pod ledovcem. Každé ráno tam z města výpravy vozil autobus, cesta trvala dvě hodiny. Z hotelu se k němu musela dostat taxíkem. Odjížděla ještě za tmy, za rozbřesku dorazila k závodnímu jezeru.
„Všechno bylo namrzlé, první dny tam nebylo ani zázemí, všude byla zima. Představa ještě lézt do vody byla strašná,“ zapochybovala o celé své cestě. Závody brala jako zkoušku, co její tělo navyklé na v tu dobu česká čtyřicetistupňová vedra v takové zimě udělá.
Neplavalo se dobře. Ale cinkalo to!
Pocity, jaké zažívala po startu jednotlivých závodů, pro ni nebyly zrovna příjemné. „Neplavalo se mi dobře,“ svěřila se.
Jenže jaký to paradox. Čím horší pocity zažívala, tím lepší výsledek z toho byl. Nakonec si z Patagonie odvezla celkem deset medailí z jedenácti startů. Hned osmkrát zvítězila, dvakrát byla druhá. Vše absolvovala v ledové vodě během pouhých pěti dnů.
Úspěch otužilé třebíčské studentky. Z chladné Odry lovila světové medaile |
Většina závodů se odehrála v pětadvacetimetrovém plaveckém bazénu instalovaném na horském jezeře. Andrea Klementová soutěžila ve všech plaveckých stylech na vzdálenost od 25 do 100 metrů. Delší závody byly jen 200, 300 a 450 metrů volným způsobem.
Třísetmetrový závod se při tom plave mimo bazén, na otevřeném jezeře. „Loď nás odvezla, my jsme měli doplavat do cílové brány
ke břehu. Když jsme lezli z lodi, připomnělo mi to moje přeplavby. Naštěstí v té ledové vodě to bylo jen 300 metrů. I to je v ledu nekonečné. A hlavně, když to byl závod, musela jsem plavat a ne se kochat přírodou a ledovcem okolo,“ vypráví mladá dáma.
Všude zněla španělština. Jak se domluvit?
Vedle medailí si Andrea Klementová z Patagonie odvezla i řadu nevšedních zážitků. „Moc hezky se o mě starali, neustále se vyptávali, co tam dělám. Sama a tak daleko od domova,“ usmívá se.
Klementová jako třináctá česká žena přeplavala kanál La Manche |
Problém trošku byl s domluvou. V Argentině a samozřejmě i na závodech zněla hlavně španělština. Anglicky si byla schopna popovídat pouze s několika závodnicemi z Evropy. „Byla tam jedna ze Švýcarska, jedna z Německa a asi pět plavců z Polska. Zbytek byly soutěžící hlavně z Jižní Ameriky, případně Španělska,“ líčí.
„Ale vždycky jsme se nějak domluvili,“ rychle dodává. A právě tato domluva, ale také organizace výletu, cestování a to, že se musela spoléhat jen sama na sebe, jí, jak říká, dalo nejvíc zkušeností.
