Na začátku letošního července to byla sláva, jakou Golčův Jeníkov dlouho nezažil. Na pivní slavnosti dorazily až tři tisíce lidí - více, než má samotné město na severu Vysočiny obyvatel. Konaly se na volném pozemku za zámkem nedaleko centra města. „Rozloučení s pivovarem,“ nesly slavnosti název.
Na místě, kde se konaly, totiž až donedávna pivovar stával. A ne ledajaký. Ve své době to býval jeden z nejúspěšnějších, nejznámějších a nejoblíbenějších malých pivovarů v republice.
„Všichni lidé tady na něj byli právem hrdí. To, že se zde pivo už nevaří, vnímají jako obrovskou pohanu jeníkovské cti. Je nám to všem líto,“ říká starosta Golčova Jeníkova Vlastimil Marušák. Proto i taková návštěvnost slavností.
Místo pivovaru je dnes obrovská dvouhektarová louka. Při posledním rozloučení pořadatelé na zem nakreslili obrysy někdejších budov, uspořádali výstavu všech artefaktů, které se na místě našly, vystavili historické listiny i dokumenty, ale také třeba původní pivní lahve či etikety.
Lidé měli poslední možnost projít se po pozemku, na němž pivovar stával. „Loučili jsme se radostně, zpěvem a tancem,“ usmál se starosta. Už v příštím roce by na louce mohly začít vyrůstat nové rodinné domky.
Za vším hledej ženu. I za vznikem dvou pivovarů v Jeníkově
Od prosperujícího pivovaru k zelené louce byla dlouhá a trnitá cesta protkaná v dnešní době nepochopitelnými excesy. Pojďme ale popořadě a začněme v dávné historii.
Vaření piva je s Golčovým Jeníkovem spjato stovky let. První pivovar zde založila už v 16. století Marie Robmhápová ze Soutic. Ta jeníkovské panství roku 1559 koupila od podkomořího Království českého Buriána Trčky z Lípy a na Lipnici. „O pivovaru z tehdejší doby nemáme moc dokladů. Byl nejspíš v areálu zámku,“ zmínil Marušák.
I druhý pivovar nechala postavit žena. V roce 1830 město koupila hraběnka Terezie z Trautmannsdorfu. Rovněž býval v zámeckém areálu, jako sklad chmele sloužila historická budova tvrze. Ročně pivovar uvařil deset až patnáct tisíc hektolitrů piva.
Jenže tento provoz nevydržel ani sto let. Když v roce 1911 podnik získal Karel A. Milner, už kapacitně ani technologicky nestačil. Podnikatel okamžitě začal za zámkem stavět pivovar nový, moderní. První várka z něho vyšla v roce 1913 a tím také skončil život pivovaru původního.
Dodával na Hrad, stěžejní značkou byl Zlatopramen
Nový a v pořadí už třetí pivovar doznal své největší slávy v období první republiky. „Byl to jediný z malých pivovarů, jehož pivo se dováželo na Pražský hrad,“ zdůraznil jeníkovský starosta. Tehdy se ho za rok uvařilo 15 tisíc hektolitrů.
Po válce byl podnik znárodněn. Ale i přesto s grácií přežil uzavírání malých pivovarů v 50. a 60. letech. „Snad díky své relativní novosti,“ zmiňuje server pivovary.info zaměřený na historii českých pivovarů.
Tou dobou naopak roční výstav rostl, až v 80. letech dosáhl 35 tisíc hektolitrů. Stěžejní značkou pivovárku se stala jedenáctka Zlatopramen, píše se na webu.
Teprve pak pro pivovar nastává turbulentní doba, která skončila tak neslavně. V roce 1988 vedení podniku Východočeské pivovary, do něhož jeníkovský závod spadal, překvapivě rozhodlo pivovar uzavřít.
Druhý dech areál nabral jen na pár let, malé značky netáhly
Naštěstí přišla změna společenských poměrů, po ní privatizace a s ní i nová šance pro jeníkovské pivo. Areál zakoupila začátkem 90. let společnost Hema. Původně jako sodovkárnu, brzy ale přidala i vaření piva. Místní ještě dobře pamatují na Jeníkovskou desítku nebo dvanáctku Forman.
„Jako jedna z prvních v republice začala firma plnit pivo i do třetinkových lahví,“ poznamenal jeníkovský místostarosta Miroslav Mrkvička. Místní opět mohli být na co hrdí.
Jenže radost jim vydržela jen pár let. Divoká devadesátá léta malým pivovarům moc nepřála. Hostinští a jejich hosté sázeli spíš na velké, bohaté značky, malé pivovary v tu dobu ještě opomíjeli.
Odbyt jeníkovského pivovaru vázl, až byl roku 1996 na společnost uvalen konkurz. Varny vychladly, výroba piva v Golčově Jeníkově definitivně skončila.
„Sběrači“ vše kovové vytrhali, zdi budov prorazili
Další osud areálu pivovaru je jen těžko pochopitelný. Do svých rukou ho dostala firma na likvidaci kovu, která s ním zatočila po svém. Vše kovové její lidé vytrhali bez ohledu na budovy a jejich hodnotu i stav. Aby z nich větší kusy dostali ven, neváhali prorazit zdi. Nakonec firma areál v červnu 2009 nečekaně pobořila. Tím její aktivita skončila.
„Zůstaly tu hromady stavební suti, základy budov do výše metru a všechny sklepní prostory, které byly zaplněné nepořádkem. Zmizel veškerý kov, kanálové vpusti i různé jímky byly překryté papundeklem,“ popsal tehdejší stav dvouhektarového pozemku Vlastimil Marušák. Protože se jednalo o neoplocený otevřený pozemek hned za novou zástavbou, byl velmi nebezpečný.
V tu dobu se do záležitosti muselo město vložit. „Stáli jsme před rozhodnutím, zda se bude město rozrůstat do stran a zabírat zemědělské pozemky, nebo se nám podaří tento areál, který hyzdil město a neměl šanci na rozvoj, zužitkovat,“ vypráví starosta. Zvítězila druhá možnost. S majitelem se radnice dohodla na odkupu pozemků a v první půli letošního roku je město za pět milionů sanovalo.
„Celý areál jsme do hloubky osmi metrů přeorali, zlikvidovali všechny stavební prvky a základy. Sklepy jsme museli zahutnit cementovou emulzí. Předrtili jsme stovky tisíc tun materiálu, udělali jsme z toho louku. Při tom jsme se děsili, co najdeme. Chodily nám Jobovy zvěsti, že je pod zemí zakopaná nádrž s tekutým dusíkem nebo čpavkem a že se do půdy lily oleje. Nic z toho se naštěstí nepotvrdilo,“ líčí Marušák.
Už v příštím roce by se na místě slavného pivovaru mohlo znovu stavět. Radnice plánuje připravit 19 parcel pro rodinné domy a jednu pro bytovku se startovacími byty. Mělo by se rovněž dostat na beachvolejbalový kurt, dětské hřiště i na relaxační zónu s jezírkem.
