V prostorách, kde před pětatřiceti lety odříkávala své hrabalovsky poetické repliky Magda Vášáryová coby paní správcová, celou sobotu panovalo ticho. Žádné zvonění mobilů a hlasité rozhovory. U stolků spoře osvětlených lampičkami si mlčky nad šachovými figurkami lámalo hlavu několik desítek účastníků klání. Šlo o to před oficiálními akcemi procvičit postupy a postřeh. A potkat se s lidmi stejného ražení.
K šachovnici usedla například osmiletá Zuzanka Jackovičová z Dobřínska, která hraje rok a půl a už umí na turnajích porážet starší kluky. „Zpočátku prohrávala, sem tam byla i slzička. A tak ji to donutilo na sobě zapracovat a vyhrávat. Jinak má ale úplně stejné zájmy jako ostatní holčičky ze vsi, chodí na gymnastiku a ve škole si vede dobře ve všem. Zatím ještě nepřinesla dvojku. Trénuje šachy například on-line na počítači,“ prozradil na ni její táta Petr Jackovič.
V Dalešicích se objevili taky bratři Kratochvílové z Velkého Meziříčí. Starší dvaadvacetiletý Josef je bývalým juniorským mistrem České republiky z roku 2010. Mladší šestnáctiletý Vít se nedávno zúčastnil ve své věkové kategorii mistrovství Evropy v Gruzii. V zemi, která tuhle hru miluje.
„Bylo to zajímavé. Šachy se tam učí jako předmět ve škole. Mně se zpočátku dařilo, v devítikolovém turnaji jsem po třetím kole v silné mezinárodní konkurenci vedl, někteří to považovali za malou senzaci, pak jsem ale udělal chybu nejspíš z velké únavy a postupně jsem se propadl do středu soutěžního pole,“ podotkl. Poukázal tak na fakt, jak je pro šachistu, který chce obstát na kvalitně obsazených turnajích, důležitá dobrá fyzička. I proto jsou podle jeho slov šachy sport, byť je tendence to zpochybňovat.
„Má nejdelší partie trvala pět a půl hodiny, jsou i delší. Zkuste si tak dlouho vydržet soustředěně nad šachovnicí,“ řekl. Ani jeden z bratří Kratochvílových nesplňuje obecné představy o od reality odtržených individuích, která myslí jen na šachy. Oba si občas zahrají fotbal a oba přiznávají, že jsou možná trochu líní a určitě by měli víc trénovat. Základy hry je v dětství naučili rodiče, kteří ale prý nejsou žádní přeborníci.
Vít je ve škole odjakživa dobrý na humanitní předměty. Josef zase na matematiku a fyziku. „Jsme protiklady a občas se doma u šachů pěkně zhádáme. Končí to tím, že se jeden zvedne a odejde úplně vytočený do jiné místnosti,“ popsal domácí souboje mladší Vít. Studuje v Třebíči cestovní ruch, je registrovaný v šachovém oddíle v Náměšti nad Oslavou.
Josef teď hraje za Brno, protože studuje stavařinu na VUT. Má nějaký vzor? „Nevím, jestli vzor. Ale baví mě, jak hraje ukrajinský šachový velmistr Vasilij Ivančuk. Mám od něj i autogram, kamarádka mi ho sehnala, když hrál v Praze. Dokáže porazit kohokoliv a stejně tak nečekaně prohrát. Vymýšlí originální způsoby hry. Říká se o něm, že je to blázen, ale mně se jeho styl líbí,“ zmínil starší z bratrů Kratochvílových.
Nad organizací přátelského turnaje v Dalešicích dohlížel Luboš Svíženský z třebíčského šachového klubu Caissa. „U nás ve městě máme 40 registrovaných členů, na celé Vysočině je jich 450. Krom bratrů Kratochvílových se konkrétně od nás daří Evě Kulované ze Starče, která je mezi ženami českou Evě Kulované ze Starče, která je mezi ženami českou reprezentantkou a dosáhla na titul mezinárodní velmistryně,“ řekl Svíženský.
A jak je na tom výkonnostně pro laiky asi nejznámější šachista z Vysočiny, prezident Miloš Zeman, který o sobě rád říká, že holduje této hře? „Zeman není registrovaný člen, byť v Novém Veselí na Žďársku malý šachový klub mají. Nikdo z této místnosti s ním šachy nehrál.“
Zemana před prezidentskými volbami jistý novinář vyzval, aby si s ním zahrál partii, on z té výzvy obratně vycouval. „Pan prezident rád čte, hodně si pamatuje a tak vždy dokáže překvapit nějakou perlou. Svého času odcitoval jeden nepříliš známý postup v šachové hře. Ale nedokážu posoudit, jak dalece mu šachy doopravdy jdou. Domnívám se, že kdyby byl výborný šachista, při jeho ješitné povaze bychom se o tom dozvěděli,“ naznačil s úsměvem Svíženský.
A přidal ještě perličku o Dalešickém pivovaru. „Když ve zdejším pivovaru natáčel režisér Jiří Menzel snímek Postřižiny, mezi pauzami spolu v koutku hráli šachy herci Petr Čepek a Rudolf Hrušínský nejstarší. Během natáčení stihli odehrát několik partií a traduje se, že Hrušínský měl navrch.“
