Letos je to právě sto let, co se z polenského pivovaru odstěhoval pozdější věhlasný spisovatel Bohumil Hrabal. A příští rok uplyne už sedmdesát let od chvíle, kdy se v této památce přestalo vařit pivo.
Letošní rok je ale symbolem návratu k tradici Měšťanského pivovaru Polná. Současní majitelé areálu Marie a Ladislav Pártlovi ho minulý měsíc po desítkách let uzavření trvale otevřeli návštěvníkům. Do té doby byl zpřístupňován pouze příležitostně v rámci různých akcí.
Pivovaru ještě před osmnácti lety reálně hrozila demolice. Pártlovi koupili objekt loni. A hned se za vydatné pomoci rodiny pustili do pokračování rekonstrukce, kterou začal jejich předchůdce.
„Od letošního února do srpna jsme vybudovali restauraci s kapacitou devadesát míst,“ popisuje Ladislav Pártl, který se někdy mezi stoly sám mění v číšníka.
Interiér restaurace ozdobí staré lahve i fotografie
V restauraci jsou k vidění staré polenské pivní lahve, knížky Bohumila Hrabala i staré fotografie ze spisovatelova dětství a hlavně z historie města - třeba jak pivovar vypadal ve svých nejhorších časech před dvaceti lety. Snímky jsou k dispozici v albech, brzy se objeví i na stěnách lokálu.
V nejbližší době se také opraví typický komín, z něhož během květnové vichřice spadlo pár cihel i kousek „klobouku“. Mírně nahnutý prý ale zůstane dál, jak jsou místní obyvatelé zvyklí.
Na dvoře pod komínem obklopeným vysokými zdmi plánují majitelé pořádat různé kulturní akce včetně promítání filmů. A to nejen hrabalovských.
„Příští rok bychom v této místnosti rádi otevřeli pivovarské muzeum,“ ukazuje Pártl další prostor, jehož hlavní částí je parní kotel Ringhoffer z roku 1905. Vystaveny tam budou různé předměty vážící se k minulosti místa. Tedy kromě lahví třeba staré soudky či bedýnky na pivo.
Na připomínce historie spolupracuje mimo jiné s Janem Prchalem z Klubu Za historickou Polnou. „Jsem ve spojení i s panem Mazalem, životopiscem Bohumila Hrabala,“ dodal Ladislav Pártl.
Do lednice se oknem házel led, prostorem připomíná kapli
Až se restaurace zaběhne, chtěli by se ženou památku oživovat dál. Rádi by v ní obnovili výrobu piva, vytvořili možnost ubytování. Rozlehlé sklepní prostory podle nich přímo vybízejí k pořádání kulturních akcí. Hlavně někdejší lednice, která svým prostorem připomíná větší kapli.
„Tím oknem nahoře se sem házel led z rybníku Peklo. Tak se tady tenkrát chladily sudy. Je to tu jako v chrámu. Ve sklepě by mohly být v budoucnu pěkné třeba adventní koncerty,“ uvažuje Ladislav Pártl. A vypočítává, že během posledního roku vyvezli ze sklepení šestnáct valníků suti.
Pártlovi také jednají se zástupci radnice o možnosti, že by se vedlejší prostor jakési městské zahrady mohl proměnit v Hrabalův park s hřištěm pro děti.
Bývalý majitel areálu Ivan Vlach, který pivovar zachránil před zbouráním, používal objekt k bydlení. Tuto zrekonstruovanou část bývalé varny současní vlastníci nyní zařídili jako salonek k pořádání svateb a dalších různých společenských akcí. Nyní jsou v ní obrazy, sochy.
„Do budoucna bychom ji rádi přeměnili do více pivovarského stylu, aby ta historie zde byla patrnější,“ plánují Pártlovi.
Ve vedlejší místnosti je rozměrný a již vypuštěný bazén, který byl také donedávna součástí rozlehlého bytu bývalého vlastníka. „Je to bývalá sladovna. Chceme ji jednou přebudovat na wellness pro ubytované hosty. Současný bazén po úpravě také hodláme pro tyto účely využít,“ ukazují.
Po předchozí domluvě jsou ochotni případným zájemcům představit pivovar zevnitř.
Přemýšlejí o putování mezi hrabalovskými pivovary
Na Vysočině je i další pivovar spojený s hrabalovskou poetikou. Stojí v Dalešicích a točily se v něm Postřižiny. Také ten dlouho chátral a rovněž je už opět otevřený hostům. Za jeho obnovou stojí kromě jiných architekt Petr Řehořka.
„Právě on nám dělal tady v Polné projekt,“ přiblížil Pártl. Už spolu mluvili i o tom, že by se mohlo někdy v budoucnu uspořádat putování mezi Dalešicemi a Polnou. Obě místa od sebe dělí 55 kilometrů.
Rekonstruovaný pivovar se i ve svém logu vrátil k tomu dávnému, z dob jeho fungování. A na jedné stěně má nově tři letopočty: 1442, 1865 a 2018. Nejstarší znamená první zmínku o pivovaru, druhý obnovu po požáru a třetí je rokem, kdy připadl současným majitelům. Letopočty jsou napsané v někdejší bednárně, kde se dělaly pivní soudky.
Bydlet v pivovaru ale Pártlovi na rozdíl od bývalého vlastníka nehodlají. „Odpočívat jezdíme na naši samotu v lese,“ směje se otec dvojčat, jenž měl před koupí pivovaru několik bezesných nocí. „Od chvíle rozhodnutí jsem ale ani jednou nezalitoval. Rodina tím teď žije,“ uzavírá.
Stát zrušil polenský pivovar v roce 1950, pak už se tam dělaly jen limonády. Jejich výroba skončila v 70. letech, kdy měl v areálu blízko náměstí sklady podnik Ovoce a zelenina. Na přelomu století se vážně uvažovalo o tom, že se objekt s propadlými střechami zlikviduje a místo něj vyroste obchodní středisko. To se nakonec nestalo.
Spisovatel Bohumil Hrabal tam žil jako dítě do roku 1919. Připomíná to dodnes pamětní deska ve tvaru dřevěného sudu na stěně pivovaru. Slavný autor později na Polnou často vzpomínal.
