Jak jste se k muzice dostala?
Jako dítě jsem chodila do kytarového kroužku v domě dětí a mládeže v Pardubicích, odkud pocházím, konkrétně k Radkovi Novákovi z pardubické kapely Poupata. Bylo to moc fajn, i když jsem se tam naučila spíš jen takové táborákové hraní. Co se týče psaní básniček, tak až zpětně si uvědomuji, že mě tato schopnost a záliba provázela vlastně po celé dětství. Veršovala jsem třeba divadlo na letním táboře nebo psala básně na cokoliv, co se mi stalo nebo mě inspirovalo.
Před dvěma lety jste obě svoje schopnosti spojila dohromady a pustila se do skládání písní. Mělo to nějaký důvod?
Přišlo to samo. Něco se mi třeba přihodilo, tak jsem o tom složila písničku - jen tak, pro sebe. Když přijde nějaké téma, nápad, myšlenka, mám pocit, že mi píseň buší do hlavy a nedá pokoj, dokud ji nenapíši. Vezmu papír a rychle vše zapisuji, případně nahrávám na diktafon. Většinou mi to ani netrvá moc dlouho, musí to ze mě hned ven. Takže se považuji spíš za zapisovatelku písní, které ke mně samy přicházejí. Když mám potom nápěv, hraji si se slovy, hledám rýmy. Tato fáze mě také moc baví. Trochu jiný postup je to samozřejmě v situaci, kdy je jasně dané téma - jako v případě Zpívané češtiny.
Jak tento nápad vlastně vznikl?
Po nějaké době skládání písní mě napadlo, že když už se tomu věnuji, mohla bych vytvořit i něco pro děti z komunitní školy, kterou jsem pomáhala zakládat. Do první třídy tam tehdy docházela i má dcera Mia. Rozhodla jsem se tedy složit píseň na abecedu, aby si ji děti dobře zapamatovaly. Kupodivu to šlo lehce, bylo to hravé, veselé a bavilo mě to. Přinesla jsem výsledek učitelkám do školy a ty byly nadšené.
Jaká témata následovala?
Učitelky si hned přály skladby na souhlásky a samohlásky. A jak učiva přibývalo, skládala jsem další a další písničky s češtinářskou tematikou, například na vyjmenovaná slova. Nakonec jsem vytvořila ucelený projekt zpívané češtiny, který je na světě přibližně jeden rok.
Kudy pak vedla cesta od domácích nahrávek k profesionálně zpracovanému albu?
Písničky, které byly jen obyčejně nahrané na mobil, se začaly poměrně rychle šířit, lidé si je přeposílali, doporučovali si je navzájem. A já se docela styděla je v takové „domácí“ podobě nějak propagovat nebo posílat dál. Tak vznikla myšlenka nahrát je nějak lépe, kvalitněji.
Nahrát profesionální CD asi není úplně snadné. Jak jste na to získala prostředky?
Peníze jsem sehnala přes platformu Hithit. Musela jsem písničky kvůli tomu také trochu propagovat, takže jsem natáčela videa na kanál YouTube. A rázem přibývaly stovky až tisíce zhlédnutí, začaly mě oslovovat i učitelky z dalších škol. V kampani si písně nakonec koupilo, respektive předplatilo kolem čtyř stovek lidí. Získala jsem tak základní sumu na natočení alba, která pokryla většinu nákladů. Zároveň jsem se i ujistila, že je o Zpívanou češtinu skutečně zájem.
Veronika Hajníková
|
Na albu, s jehož vydáním nyní finišujete, se podílí i Michal Stulík, baskytarista skupiny Mirai. Jak tato spolupráce vznikla?
Michal mi měl původně pomoci pouze s natočením demoverze, ale projekt ho zaujal a nakonec souhlasil, že spolu uděláme celé album. Jelikož já nejsem natolik zdatná a zkušená kytaristka, i můj zpěv nakonec doprovází na kytaru on. Do projektu také přispěli svými skvělými schopnostmi i profesionální hudebníci Richard Scheufler mladší, který se postaral o bicí a zvuk, a kytarista Marcus Tran. Musím říct, že bylo celkem zábavné sledovat tyto muzikanty, co dělají normálně úplně jinou hudbu, jak si pobrukují písničky s vyjmenovanými slovy. Pochvala od nich pro mě byla opravdu pocta a myslím, že i pro ně to byla zajímavá pracovní změna.
Jak na natáčení vzpomínáte?
Myslela jsem si, že přijedeme do studia, nahrajeme kytaru, nahrajeme zpěv a bude to. Nečekala jsem, že tam budou další dva hudebníci, kteří tomu dodají šťávu hraním na bicí či basovou kytaru. Také mě zaujalo, jak se v procesu natáčení opravdu pečlivě volí každé slovo, každý tón, aby se z těch několika verzí vokálu, co jsem nazpívala, poskládal ten skutečně nejlepší výsledek. I vlivem toho nakonec album vyjde o něco déle, než jsem původně předpokládala - nejspíš během léta. Věřím ale, že důkladnost, s níž je připravováno, se vyplatí a na výsledku to bude znát. Natáčecí dny pro mě byly obrovská zkušenost a vlastně vždy i taková malá dovolená, výlet do jiného světa, světa muziky a hudebního průmyslu.
Jaké písničky lidé na albu najdou?
Album Zpívaná čeština aneb Zrušme pětku z diktátu! obsahuje celkem sedmnáct písniček. Díky nim se žáci snáz naučí vyjmenovaná slova, samohlásky, tvrdé, měkké a obojetné souhlásky, abecedu, pády či vzory. Cílovou skupinou jsou děti, které dané učivo ve škole zrovna probírají, potažmo tedy učitelé na základních školách, a samozřejmě i rodiče žáků. A z vlastní zkušenosti vím, že se písničky líbí i mnohem mladším dětem, které tak umí dané učivo dlouho předtím, než s ním začnou pracovat ve škole. Mně třeba přijde ideální si CD pořídit do auta, kde se děti během cesty mohou nenásilnou hudební formou školní látku učit. Koupit jej lze přes moje webové stránky.
Jste i autorkou textu k songu Mír začíná v nás, kde zpívají i hvězdy jako Lucie Bílá, Debbi, Pokáč, Olga Lounová nebo Jan Bendig. Jak vznikla myšlenka na tento typ skladby?
Bylo to v době, kdy vznikala kvůli válce na Ukrajině celá řada písní. Všechny ale byly jen o válce jako takové. O tom, že je špatná, jak je to smutné… Přišlo mi škoda, že někdo známý nevyšle do světa i nějaké pozitivní poselství, skladbu, co lidem dodá naději, sílu. Navíc věřím, že myšlenky i slova, která člověk říká nebo zpívá, mají obrovskou moc. A budeme-li tvořit takto vědomě lepší obraz světa, bude to fungovat mnohem lépe.
Jak jste nadchla pro tuto ideu i další protagonisty?
Zrovna jsem tehdy odjížděla do studia na další natáčení Zpívané češtiny a myšlenka na takovouto píseň mi urputně vězela v hlavě. Měla jsem představu, že se v ní budou opakovat pořád dokola nějaká silná slova - něco jednoduchého, aby si je lidé mohli zpívat jako mantru. Napsala jsem tedy text a zkusila ho nabídnout Michalovi Stulíkovi s tím, že bude-li se mu zdát dobrý, může se na něj pokusit složit hudbu. A on ve studiu, ve stejném napojení, jako jsem já vytvořila text, složil i melodii. Shodli jsme se, že by to měl být společný song více celebrit, což se nakonec, po nemalém organizačním úsilí, povedlo.
Jaké bylo natáčení?
Skvělé. Všichni byli moc příjemní a bylo to takové hodně pohodové a uvolněné. Vyzkoušela jsem si díky tomu částečně i roli režisérky. Výsledek splnil mé očekávání a věřím, že se písnička dostane do rádií, oblíbí si ji i posluchači a naplní se tak cíl skladby. Zatím si lze song poslechnout na YouTube.