Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Na vesnici mě zkoušeli, jestli nejsem mistr světa, vzpomíná Menšíkův syn

  10:47
Šedesátiletý Petr Menšík, syn oblíbeného herce Vladimíra Menšíka, se po půl století stráveném v Brně usadil na Vysočině. Pomáhá u Telče stavět synovi chalupu a užívá si zdejší krajinu a klid.
Petr Menšík se narodil před šedesáti lety jako první z dětí herce Vladimíra...

Petr Menšík se narodil před šedesáti lety jako první z dětí herce Vladimíra Menšíka. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Petr Menšík nedávno oslavil šedesátiny. Po půlstoletí stráveném v Brně teď žije ve vsi u Telče. Na rozhovor si vyčlenil hodinku během práce na stavbě. Vzpomíná, jak kdysi během jednoho týdne musel na pohřeb oběma rodičům či jak boural s motorkou v divadle.

Mluvil ochotně, často brněnským hantecem, hodně se smál, kouřil a hladil kočku na klíně v rozestavěném domě.

Jen o jednom si nechtěl povídat: o neslavném konci kavárny Vladimíra Menšíka, kterou provozoval v Brně. Tak byly karty rozdané před rozhovorem.

Jak jste se vy, celoživotní Brňák, ocitl na Vysočině?
V Brně jsem prožil třiapadesát let. Před časem mi starší syn Martin oznámil, že objevil u Telče pěkné stavení a že chce jít z Brna. Jeli jsme se sem podívat a syn to koupil. Jeho představa byla, že chaloupce zachová jejího ducha. Jenže když jsme začali ubourávat, tak jsme zjistili, že už je domek ve špatném stavu. Vzniká proto nové stavení. Takže tady synovi pomáhám. Večerku mívám v osm, jak bývám utahaný. Ale ani v Brně jsem neležel, tam to bylo taky od nevidím do nevidím. Zde je krásná krajina, klid. Asi tady jednou i umřu.

Nespěchejte s umíráním. Brno vám nechybí?
Já do Brna jezdím už bohužel jen na pohřby nebo kvůli fotbalové Menšíkově jedenáctce, která má za cíl lidi bavit a také pomáhat dětem s nemocemi dýchacího ústrojí. Přes léto jezdíváme na benefiční zápasy. Brnem už vždycky jen proletím. Kamoši spíš jezdí sem za mnou, oslavili jsme tady nedávno i moje šedesátiny. Přijela celá skvadra, koupili mi zájezd do Francie na lyže, tak jsme jeli. Domorodci mi k šedesátinám připravili celý program i s baletkama. To jsou kamošky, ženské ve věku. Nacvičily číslo nazvané Lidojedky. V hospodě mě připoutaly ke kůlu a tancovaly kolem mne. Ohromná sranda. Měl jsem až slzy v očích, úplně mě to dojalo.

Takže s místními na vsi jste se sžil dobře?
Tady jsou suproví lidi. Bydlí jich tady pětašedesát a z toho třicet ještě nebylo spatřeno. (rozesměje se) Ono je to jako všude, nejdřív nás „očuchávali“ v hospodě. Zkoušeli, jestli nejsou ti potomci umělců mistři světa. Poznali, že jsme normální, tak nás přijali. Tady je výborná parta, nezištný lidi. Hodně hrajeme nohejbal, je tady hřiště s chajdou. Vždycky v neděli se tam sejdeme a zahrajeme nohec, pokecáme, dáme lahvový pivko. Prostě na „pohůdku“. Teď třeba valíme za pár dnů celá smečka za jedním kamošem na zabijačku.

Vy vlastně poznáváte venkovský život, který jste nikdy nezažil?
Zažil. Celé dětství jsem jezdíval na prázdniny do Vavřinče k tetě. Měli tam velké polnosti. Třeba žně na traktoru, to všechno jsem absolvoval.

Petr Menšík

Narodil se před šedesáti lety jako první z dětí herce Vladimíra Menšíka. Po strojní průmyslovce pracoval jako kulisák či jako nákupčí v brněnském Ingstavu. Do roku 2012 provozoval v Brně Kavárnu Vladimíra Menšíka, kterou nakonec zavřel kvůli finančním problémům. V současnosti žije se synem na vesnici nedaleko Telče.

Ještě k té Menšíkově jedenáctce, vy asi máte silný vztah k fotbalu. Hrál jste zamlada i oficiální soutěže?
Jasně. Hrával jsem za Řícmanice, tam jsem začínal. Pak jsem se nastěhoval na sídliště do Bohunic. Tam jsem hrál brněnský přebor, k tomu jsem ještě nastupoval za Ingstav. Pak jsem hrál za Bolkovu jedenáctku a nakonec mě kluci oslovili, že bychom mohli založit tady tu Menšíkovku. Souhlasil jsem s tím, že to musí být jako charita. Výtěžek dáváme dětské nemocnici. Naším trenérem je Libor Došek starší, který byl se Zbrojovkou mistrem republiky. Jeho syn letos končí ve Slovácku a už prohlásil, že bude od příštího roku dávat góly jen za Menšíkovku. Loni jsme hráli i tady na Vysočině pro nadační fond Šťastná hvězda. Takže fotbal ještě furt mydlím.

Už jste dědeček?
Ano, mám dvě vnučky.

Co dělají vaši synové?
Staršího syna Marťase začala bavit práce obkladače, ke které se dostal jednou na brigádě. Takže dělá hlavně koupelny. Mladší syn Robin je číšník.

Vy máte ještě tři sourozence. Herečkou je jen vaše sestra Martina Menšíková. Ještě někdo další třeba z mladší generace vaší široké rodiny tíhne k herectví?
Zatím ne.

Pořádáte rodinné sešlosti?
Ani moc ne. Když ještě žil tatínek, tak kolem něj se rodina semkla. Později zemřela i jeho sestra, naše babičky taky, přišla změna režimu. Každý z nás jsme nevěděli, kam dřív. Jsme rádi, když se tak dvakrát do roka někde potkáme.

Co dělají vaše sestra a bratr, kteří nejsou herci?
Vlaďka má ekonomku, dělá účetní. Moc se nevídáme. Honzík je u filmu jako producent. V listopadu tady byl u nás už podruhé. To si vždycky zatlučeme do kytary a zase se rozejdeme.

Co si spolu zazpíváte?
Honzík hraje hodně ty šedesáté roky, ale i novější. Já hraju spíš country, už jsem složil asi deset písniček. Dokonce jednu z nich si tady vzali za místní hymnu. Dřív jsem skládal takové smutné. Říkali mi ale: „Meňále, nebudem brečet, slož něco veselejšího.“ Takže teď jsem složil tři. Možná i trochu vtipný. Já třeba vařím, něco hudebního mě napadne a vysypu to ze sebe. Je to jen tak na pobavení. Samozřejmě su samouk, žádný virtuoz.

A nevydáte cédéčko?
To ne.

No počkejte, pravnuk spisovatele Jaroslava Haška teď taky nedávno na Lipnici vydal svoje první CD. Tak proč ne vy?
A tak třeba někdy jo, až nebudu stát u míchačky s maltou.

Vypadáte, že vás i ta míchačka baví.
Ale jo. Lepší stát u míchačky na vzduchu než ležet u televize.

Pochopitelně se vás všichni ptají celý život na slavného tatínka, ale co vaše maminka? Jaká byla?
S tatínkem se rozvedli, když jsme byli se ségrou malí. Myslím, že je to oba později mrzelo, měli k sobě furt blízko. Zůstali kamarádi. Maminka pak už zůstala sama s náma celý život, znovu se nevdala. Dělala elektromechaničku v Metře Blansko. Když tatínek dovezl sestru a bratra ze svého druhého manželství, tak jsme jeli na Vranov na čtrnáct dní nebo do Řícmanic k babičce na chatu. Proto dnes máme sourozenecký vztah, jako bysme byli z jednoho vrhu. Nakonec maminka s tatínkem leželi ve stejné době v brněnské nemocnici u svaté Anny, jen asi sto metrů od sebe. Když tatínek umřel v roce 1988, musel jsem to mamince říct. Byla už hodně nemocná. Během týdne jsem tehdy musel pohřbít oba rodiče. Babička Menšíková pak říkala: „Začínali spolu ve skautu a spolu nakonec odešli.“ Oběma bylo jenom osmapadesát let. Vlastně byli ještě mladí.

Vy říkáte, že máte po tatínkovi tvrdošíjnost i optimismus. Naštve vás někdy něco?
Ne. Ale vlastně někdy jo, ale to už musí být. Já vyjdu skoro s každým a se mnou asi taky každý vyjde.

Vladimíra Menšíka si neumím představit nabručeného. Naštvalo ho někdy něco?
Jen výjimečně. On se snažil každému vyhovět. Ale stalo se, že už se nemohl někdy ani v klidu naobědvat a přišel zrovna nějaký hulvát. Ale to bylo málokdy.

Já se s ním sešel jednou a byl velmi vlídný, dokonce mi namaloval svoji karikaturu. Kreslil častěji?
On maloval i barevné moravské viněty na slivovice, které nakoupil v brněnském Grandu. Šil si také kožená pouzdra na zapalovač nebo na brejle. To když po nocích nemohl spát.

Vy jste byl za minulého režimu kromě jiného kulisák. Jaká jiná zaměstnání jste ještě stihl?
Také jsem pracoval v podniku Kancelářské stroje. Dlouho jsem dělal v Ingstavu nákupčího. Měl jsem třeba na starosti dovoz skla z Německa. Pak samozřejmě obklady, dlažbu, nářadí, bylo toho hafo. Na tu dobu, když byli komáři (komunisté – pozn. red.) , šlo o celkem volné povolání. Rád na to vzpomínám.

A toho kulisáka jste tenkrát dělal ve kterém brněnském divadle?
V Redutě, asi dva roky.

Kulisák se někdy dostane jako stafáž na jeviště. Zahrál jste si?
Taky jsem tam párkrát vstoupil. Větu jsem ale nikdy neřekl. Jednou jsem zaperlil, to si poslechněte. Hostovali jsme na festivalu v Třinci s operetou Apropó, co dělá Andula? Byla tam jedna scéna, kdy jeden herec dozpívával píseň vsedě na motorce. Za ním stál sbor. Když on sesedl za oponou z motorky, tak mým úkolem bylo lapnout ten stroj a odjet s ním z jeviště. Jenže celá naše skvadra kulisáků předtím něco popila. Já sedl na motorku a neuvědomil jsem si, že jsem v Třinci a ne doma v brněnské Redutě. Tam se jelo s motorkou na opačnou stranu. Takže já se rozjel přímo proti zdi. Následoval velký náraz. Od zdi jsem se odrazil a při tom pádu jsem povalil půlku sboru, který tam stál. Chudák ten herec ležel pod motorkou. V tu chvíli se zvedla opona a začal hrát orchestr. Lidi řvali smíchy, velkej lochec. Já se stěží odploužil. Nakonec se to dohrálo.

Nelákalo vás zůstat u divadla aspoň tímto způsobem, když vás na herectví dvakrát nevzali?
Měl jsem už rodinu a on byl rozdíl mít dvanáct stovek jako kulisák nebo tři tisíce v Ingstavu.

Čeho si nejvíc vážíte z těch hmotných památek, které vám zbyly po tatínkovi?
Mám takový obraz, který mi tatík jednou dovalil. Jmenuje se Noc na karnevalu. Takový růžový obraz jako z Brazílie. On ho přemaloval ve folklorním duchu a dal mi to jako originál. Domaloval tam nějakou holku s houslemi, část barev z původního obrazu tam nechal. Takže je tam kus Brazílie a kus Moravy. Zajímavé je, že mi to neprozradil, že to přemaloval. To mi až po letech řekl brácha Honzík. Samozřejmě mám taky schovaných pár důvěrnějších tatínkových dopisů.

Autor:
  • Nejčtenější

Žena otrávila matku metanolem, který jí dala do kávy. Osmnáctiletý trest platí

Nejvyšší soud odmítl dovolání ženy z Jihlavy, která dostala 18 let ve vězení za vraždu matky. Podle pravomocného rozsudku jí do kávy nalila metanol, což předem naplánovala. Odsouzená podala dovolání...

2. prosince 2024  12:01

V jihlavské zoologické zahradě se narodilo první mládě guerézy. Zatím je bílé

Sněhově bílým mládětem guerézy běloramenné se pyšní jihlavská zoologická zahrada. Jedná se o první mládě tohoto druhu opice narozené v Jihlavě.

2. prosince 2024  8:35

Strážníci bez zbraní a aut. Budou to jen drahé radary, vadí opozici v Humpolci

Na bezpečnost a pořádek začne od nového roku v Humpolci na Pelhřimovsku dohlížet městská policie.V bezmála dvanáctitisícovém městě se strážníci zaměří hlavně na dodržování povolené rychlosti. Podle...

2. prosince 2024  10:14

Ledeč prodala nemocnici za 40 milionů, peníze investuje do sokolovny

Za více než 40 milionů koupil od Ledče nad Sázavou Nemocnici Háj její dlouholetý nájemce, společnost Vysočinské nemocnice. Ta v zařízení roky provozuje lůžka následné péče. Už dříve od kraje...

27. listopadu 2024  14:22

Charita zavírá mateřská centra. Je to proti vašemu poslání, kritizují experti

Na Havlíčkobrodsku se schyluje k velké změně v provozování mateřských center. Ke konci roku Oblastní charita v Havlíčkově Brodě zavírá svá centra Zvoneček v Brodě, Rolnička ve Světlé nad Sázavou a...

26. listopadu 2024  14:12

Žďár bude mít nové náměstí, nahradí neutěšený prostor podél průtahu

Cyklistická stezka podél rušného průtahu Žďárem nad Sázavou, alej vzrostlých stromů i zcela nové Horní náměstí u jídelny Vesna. Hned několik výrazných změn čeká v příštích letech pravou stranu...

3. prosince 2024  16:30

Po závadě na trakčním vedení už jezdí vlaky mezi Žďárem a Brnem bez omezení

Na železniční trati mezi Žďárem nad Sázavou a Brnem se po většinu dneška jezdilo v omezeném režimu. Vyžádalo si to poškození nosného lana trakčního vedení ve stanici Ostrov nad Oslavou. Cestující tak...

3. prosince 2024  9:40,  aktualizováno  16:16

Mé dílo po smrti spalte. V Izraeli vystaví originál Kafkovy poslední vůle

Izraelská národní knihovna v Jeruzalémě ve středu zahájí výstavu u příležitosti stého výročí úmrtí Franze Kafky, významného spisovatele a pražského rodáka židovského původu. V rámci expozice bude...

3. prosince 2024  15:29

Dýchání novorozenců v jihlavské nemocnici ohlídá dvacet nových monitorů

Dětské oddělení jihlavské nemocnice dostalo nové přístroje pro novorozence. Dvacet monitorů dechu bude sloužit nejmenším pacientům. Tato zařízení sledují jejich dechovou aktivitu a včas upozorní na...

3. prosince 2024  8:32

Naše čtenářky ohodnotili spreje STÉRIMAR™ Baby
Naše čtenářky ohodnotili spreje STÉRIMAR™ Baby

Našich 40 testerů a testerek vyzkoušelo se svými dětmi šetrné nosní spreje od STÉRIMAR™. Jak test dopadl? Skutečně pomohl od rýmy a ucpaného nosu?...

Kvůli milence se rozvádět nebudu, nejsem blázen, říká Simona Krainová

Nepije alkohol, nejí přílohy, běhá a posiluje. Karel Vágner šel do sebe. Zhubl už víc jak deset kilo. Jeho manželka...

Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková

Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje účinkování v taneční...

Alena Zárybnická žije na čtyřech kolech. Obytňák využívá na práci i odpočinek

Česká meteoroložka a moderátorka Alena Zárybnická je doma ve Špindlerově Mlýně. Ke svému skromnému bydlení ve...

Profesionální společnice líčí strasti své práce, sexu je málo

Jade Blairová je profesionální společnicí. Muži si ji najímají, aby jim dělala společnost. Většina lidí si myslí, že...

Kolaps železniční dopravy na koridoru z Prahy na Moravu. Vlaky stály hodiny

Provoz na hlavním železničním koridoru v České Třebové v neděli večer zkolaboval. Způsobilo to poškození trakčního...