„Samozřejmě, netrápí to všechny. Najdou se hráči, kteří na to myslí. Ale jsou i takoví, kteří ne,“ říká sedmatřicetiletý záložník druholigového FC Vysočina, jenž společně s dalším bývalým brněnským fotbalistou Radkem Buchtou pod společností Partners založili značku B&Z Sport Financial Consulting. Ta se, jak už název napovídá, zaměřuje na finanční poradenství sportovců.
„Máme pod sebou aktuálně asi padesát hráčů, staráme se o ně od A do Z. Od pojištění auta přes hypotéky až po úrazové pojištění,“ popisuje Zoubele. „Hlavní myšlenka ale je, aby hráči po aktivní kariéře měli k dispozici nějaký rozpočet. A mohli s ním rozjet novou, mnohdy mimosportovní kariéru.“
Kde se konkrétně ve vás tato myšlenka vzala?
Na začátku kariéry, ve dvaceti dvaadvaceti letech, jen málokterý hráč přemýšlí o tom, co bude, až jednou s fotbalem skončí. Hráči by se přitom už na začátku kariéry měli finančně připravovat na období po ní. A je jedno, jestli to bude za patnáct sedmnáct let, nebo ho třeba po dvou letech potká zranění, vážná operace a zpátky na vrchol se už nedostane. Proto je pojištění hrozně důležité.
Jak nezůstat švorc. Hlouškův případ varuje, najde fotbal inspiraci v NHL? |
Teď ale nemluvíte z vlastní zkušenosti, že?
I já vím, že kdybych tohle začal řešit na začátku kariéry, odnesu si z ní víc, než mám teď. Myslím, že kdybych tehdy potkal někoho takového, kdo mi s financemi poradí, byl bych rád. Právě díky tomu mi tato práce dává smysl.
Dobře, ale není tohle tak trochu systémová chyba? Neměl by se o hráče postarat třeba svaz, klub nebo jeho agent?
Když to vezmete v uvozovkách, tak svazu je jedno, jak hráč skončí a jestli dělá zámečníka, či skladníka. A jen málokterá agentura se stará komplexně o finanční zdraví svých hráčů.
A co kluby?
Aktuální situace je taková, že drtivá většina klubů tohle neřeší. A tak se stává, že hráči v jednom klubu nastoupí třeba ke 300 zápasům a po kariéře se dočkají jen poděkování a rozloučení. A dál se starej sám. Naše ambice jsou takové, abychom klubům pomáhali s financemi jejich hráčů, a to nejen s těmi v A mužstvu, ale také s juniorkou a mládeží. Právě proto, že u přechodu z mládeže do dospělého fotbalu vzniká návyk, jak správně hospodařit s penězi.
Dobří hráči si ale během kariéry přijdou na slušné finance. Jak to, že s nimi nevystačí?
Většina fotbalových hráčů má nastavený vysoký životní standard. Když berete třeba 300 tisíc měsíčně, nekoupíte si jako auto fabii, ale jedete na vyšší vlně. Problém ale nastává s koncem kariéry, kdy se velké většině hráčů sníží příjem, a to na třetinu toho, na co byli zvyklí. Proto je důležité, aby si odkládali peníze stranou, mysleli na to. Nemusí ve dvaceti vědět, co budou dělat pak. Ale měli by myslet na to, že na ně po konci kariéry čeká nějaký obnos. A poté mohou další život rozjet ze svého.
Mezi lidmi ale kolují spíš zkazky o tom, jak mladí fotbalisté často hýří a utrácí zbytečně.
Problém je třeba se sázením. Já sám jsem dřív hrál poker. Člověk má fotbal, po něm spoustu času. Nejhorší je, když je hráč zraněný a topí se v tom. Jste naštvanej, že nemůžete hrát, a ten adrenalin hledáte jinde. To může být jeden z důvodů. Hráči mají hodně času, velké peníze. A někteří s tím neumí naložit, jak by měli.
Dobře, v Česku je tedy každý hráč zodpovědný sám za sebe. Jak je to v zahraničí?
Třeba v Belgii či ve Švédsku je to tak, že svaz odkládá hráčům dvacet třicet procent z platu a ti to pak dostávají po kariéře nebo v průběhu kariéry na vlastní bydlení. Jedním z našich ambasadorů je i Dušan Melichárek, jemuž klub při příchodu do Švédska přidělil osobního finančního poradce, který se mu o finance staral.
Mám kancelář na stadionu, vypráví bývalý šéf PSJ i jihlavského fotbalu |
Laik by ale čekal, že finanční poradenství by mohla být parketa právě hráčských agentů?
Fotbaloví agenti se zaměřují na sportovně-technické zázemí svých hráčů. A náš cíl a snaha je, starat se hráčům o jejich finance a aby si z kariéry odnesli co nejvíc, a ne pouze zážitky z vyprodaných stadionů.
Jaká forma pomoci by podle vás mohla být ta nejefektivnější?
Úplně nejlepší cesta by bylo následovat Švédsko nebo Belgii tak, aby to hráči měli ukotvené ve smlouvách. Zatím jsou ale odkázáni sami na sebe. Proto jsme s Radkem založili B&Z Sport Financial Consulting, abychom jim mohli odborně pomáhat. V každém případě je důležité nebrat hráče jako kus, vymačkat ho jako citron a říct mu čau. Chceme, aby hráč během kariéry rostl fotbalově i lidsky. A po jejím konci nestrádal.
Poučením pro hráče bylo i vlastní bistroUž během své aktivní kariéry zkoušel rozjet podnikání. Lukáš Zoubele, bývalý prvoligový fotbalista Kladna, Teplic, Jablonce, Brna a Jihlavy, při svém předchozím angažmá v tehdy druholigovém Žižkově se společníkem a svou přítelkyní rozjel bistro se zdravými pomazánkami. Jenže se dá říct, že ve špatný čas a asi i na špatném místě. Kvůli tehdejší pandemii koronaviru a souvisejícími protikoronavirovými opatřeními totiž podnik v pražském Palladiu zel prázdnotou. „Palladium se v tu dobu stalo obchodním centrem duchů,“ trpce vzpomíná Zoubele. „Nebyl tam nikdo, komu bychom mohli své výrobky prodávat.“ A tak nejprve činnost svého podniku přerušil a později firmu prodal. „Naštěstí jsem našel kupce,“ oddechl si. „Spadl mi obrovský balvan ze srdce. Dneska se v tomhle oboru rozhodně vydělávat nedá,“ přiznal na podzim roku 2021. S odstupem času rozjetí vlastního podniku vnímá pozitivně. „I když to nevyšlo, jsem rád, že jsem do toho šel,“ tvrdí Zoubele. „To bistro sice bylo strašně náročné, byl masakr to skloubit s fotbalem, člověk se stále učí. A každá zkušenost vás obohacuje a činí soběstačnějším.“ Nyní se však nadchl pro práci finančního poradce. „Když mě oslovili, vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Ale ta myšlenka mě nadchla,“ tvrdí sedmatřicetiletý hráč. „Mám osobní zkušenost, vím, že jsem měl mít víc, a nemám,“ krčí rameny. „Jak jsem chtěl být nejlepší ve fotbale - což se nepovedlo - tak nyní chci, abychom hráčům pomáhali,“ dodal. |
11. dubna 2015 |
