Už tradiční Mikulášské jízdy parním vlakem na úzkokolejné trati z Jindřichova Hradce zaujaly desítky zájemců. V sobotu se vlak s Mikulášem a čerty vydal do Nové Bystřice a zpět a v neděli pak také z Jindřichova Hradce po koleji na druhou stranu do Černovic u Tábora a zase zpátky.
Parní lokomotiva s polským znakem na kabině zvaná Polka do Kamenice nad Lipou přifuněla z Jindřichova Hradce deset minut po 11 hodině dopoledne. S plným zásobníkem uhlí za sebou táhla zapřažené čtyři historické vagony.
Spousta zvědavců se přišla podívat jen na nádraží ve stanicích, kudy vlak projížděl. „Úzkokolejka je rarita, kterou Kamenice nad Lipou žije,“ řekl nadšený osmašedesátiletý Karel Beránek, bývalý kamenický místostarosta, který se na parní vláček přišel podívat se svými vnoučky.
Kouřící a funící vlak v obležení čertů způsobil skutečně pekelnou atmosférou. Ještěže byl nablízku i Mikuláš a jeho pomocník anděl, kteří společně tišili vystrašené děti. A za říkanku nebo básničku rozdávali dětem sladkosti z velké proutěné ošatky.
Mikuláš: Já sám jsem jako malý žádnou básničku neuměl
„Dokonce i děti ve věku kolem dvanácti let se bály. A překvapilo mě, kolik malých dětí umí básničku, já sám jsem jako malý žádnou neuměl,“ dodal Mikuláš, jinak jednadvacetiletý student vysoké školy z Jindřichova Hradce Daniel Sviták.
„Jsem rád, že jsem s čerty nemusel do pekla. Ale vůbec jsem se nebál,“ popsal své dojmy šestiletý Matyáš.
„Naše děti už na čerta nevěří. Nebály se a těšily se hodně. Jedeme z Nové Včelnice do Černovic a zase zpátky. Chtěli jsme Mikulášskou jízdu vlakem zkusit alespoň jednou za život, dokud jsou děti ještě malé,“ zmínila jedna z cestujících, Věra Sokolová z Kostelní Radouně na Jindřichohradecku.
Doprovázela skupinku dětí ve věku sedmi až jedenácti let. „Zaujala mě krajina, výhled z vlaku. A z okna v zatáčkách budeme pozorovat vlak,“ těšily se na jízdu děti.
„Myslím, že pro děti, které už v dnešní době parní vlak neznají, to je dobrý zážitek z historie. Když jsem byl já malý kluk, tak ještě parní vlaky docela běžně jezdily,“ vzpomněl jedenačtyřicetiletý Petr Sokol.
„Jedeme z Kamenice do Černovic, těšíme se moc. V Černovicích si uděláme výlet do cukrárny,“ plánovala Petra Nesvačilová z Pacova, která se vláčkem vydala s tříletou dcerou Elenkou. „Je to úžasný, že se takováto historická věc ještě zachovala, a já jako učitel historie takovéto věci podporuju,“ dodala se smíchem mladá maminka.
Občerstvit se bylo možné i přímo ve vlakové soupravě. Jeden z historických vagonů byl vybavený bufetový vůz. Mezi vagony bylo navíc možné za jízdy procházet, nebo se kochat ubíhající krajinou a kouřící mašinou z nástupních plošin mezi vagony.
Nedělního výjezdu se podle jednoho z pekelníků, který absolvoval obě dvě trasy, zúčastnilo o něco více lidí. „V sobotu bylo lidé méně. Do pekla jsme ale nikoho odnést nemuseli, ale skoro všechny děti jsme rozbrečeli,“ řekl se smíchem Honza, jeden z čertů.
