V replice středověké sklářské pece, kterou už před lety v rámci pokusu stavělo havlíčkobrodské Muzeum Vysočiny, se znovu bude tavit sklo. Už poosmé se o to postará zejména František Novák z Dobronína se svými kolegy.
„Předvede, jak se ve středověku vyráběly skleněné poháry s neodolatelným nádechem barvy lesů,“ přiblížila Petra Tajovský Pospěchová z brodského muzea.
Zítra se ke skláři přidají i další řemeslníci. Ukážou mnohé středověké profese, mnoho z nich si budou moci návštěvníci pod jejich dohledem i sami vyzkoušet.
„Jak ve středověku zručné ruce zhotovovaly hrnce a džbány, kterak se obilí zpracovávalo na placky a chléb. Můžete stloukat máslo, vyrábět šindele, dozvíte se mnohé i o dalších nástrojích ke zpracování dřeva,“ vyjmenovává aktivity Pospěchová.
Na neděli pak bude nachystán prodej originálních pohárů vyrobených během víkendu pod širým nebem. Kromě toho se zájemci dozvědí mnoho teoretických podrobností o roztápění pece či jejím vyhasínání nebo kolik jakého dřeva je na to potřeba.
Muzeum chtělo pec odstavit, skláři si ji oblíbili
Setkání u repliky středověké sklářské pece se uskuteční už poosmé. Zprvu se tak dělo výlučně ke studijním účelům odborníků. Pec postavilo Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě, aby v rámci historického výzkumu zkusilo utavit sklo původními způsoby a pouze z tehdy dostupných surovin.
První pokus v roce 2016 se vydařil. Muzeum ho pak ještě několikrát zopakovalo, přičemž se ho vždy snažilo o něco vylepšit. Leč v roce 2020 s tím chtělo skončit.
„Dosáhli jsme maxima. Experiment se v posledních letech jen opakuje, už se nedá nikam dál posunout,“ vysvětloval tehdejší ředitel muzea Michal Kamp.
Odborníci pak hodlali sledovat samovolný rozpad sklářské pece.
23. září 2020 |
Jenže skláři, kteří se tavbou historického skla do té doby zabývali, toužili po zachování pece. „Je nás patnáct nadšenců, kteří věříme, že pec bude dál fungovat. Proč se zbavovat auta, které jezdí? Tato pec je funkční, stačí ji jen na jaře drobně opravit, vymazat spáry,“ volal před třemi roky hlavně právě František Novák.
S kolegy vytvořili spolek Skláři Vysočiny a většinu starostí s udržováním sklářské pece převzali. Pozadu nakonec nezůstalo ani muzeum, které zajišťuje doprovodný program. Navíc se mu loni podařilo získat na projekt finance od Kraje Vysočina v rámci programu přeshraniční spolupráce s rakouským archeoskanzenem.
„Máme novou energii,“ smála se přitom Alena Jindrová, dnes již nová ředitelka havlíčkobrodského Muzea Vysočiny, jež za obnovením projektu stála.
