Pavel Navrkal ve všech knížkách píše o tématech svého srdce: rodném Týnu (dnes...

Pavel Navrkal ve všech knížkách píše o tématech svého srdce: rodném Týnu (dnes součásti Třebíče), podniku, kde pracoval, či hokeji, kterému se jako hráč a trenér věnoval více než čtyři desetiletí. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Lásky spisovatele z Vysočiny: město Třebíč, historie sportu i pohádky

  • 0
Dnes má na kontě více než deset knih. Jeho publikace mají jedno společné: momentálně se nedají sehnat. Jsou beznadějně vyprodané. Spisovatel Pavel Navrkal se narodil v třebíčském Týně, kde žije celý život.

Stejně jako zde v malém domku nedaleko od Navrkalova bydliště prožil prakticky celý svůj život výtvarník a básník Vlastimil Toman, zesnulý v roce 2015.

Právě Toman stál u počátku Navrkalovy publicistické dráhy. „Když jsem šel do důchodu, protože jsem měl dvakrát operaci kolen a chodím o berlích, nemohl jsem jen tak nečinně sedět. S Vlastimilem Tomanem jsme se znali odmalička a on mě k psaní dostal. Spolu jsme tehdy napsali knihu Ztracený ráj,“ připomněl Navrkal své literární začátky před více než patnácti lety. „Svým způsobem mě těší, že mé knížky jsou komplet vyprodány, a to jsem spisovatel samouk. Původní profesí jsem strojař,“ říká s úsměvem Navrkal.

Pavel Navrkal napsal také o hvězdném hokejistovi Martinu Eratovi či knížku s rodokmeny lidí pocházejících z třebíčského Týna.

Co naopak jeho knihy celkem výrazně odlišuje, jsou tematické okruhy. Navrkal napsal dvě knihy, které jsou vyznáním Třebíči, na kontě má dvě pohádkové knížky, ve třech publikacích se věnoval historii třebíčského sportu.

K tomu měl pětasedmdesátiletý Navrkal vždycky blízko. Jako dítě začínal s atletikou, ve třinácti přešel na hokej, později trénoval třebíčská žákovská mužstva. Trenérskou práci ukončil před dvaceti lety. V roce 2003 Navrkal vydal knížku Hoši, děkujeme, kde popsal hokejové dějiny svého města.

Historie třebíčského hokeje se píše od roku 1926. Od těch dob po současnost Třebíč podle Navrkala rozhodně nepatří mezi méně významná hokejová města. „Za války se tady hrála první liga, v Třebíči vyrostla plejáda vynikajících hokejistů, Bouzkem počínaje přes Eliáše po Martina Erata. Zlatá éra nebyla jen za první republiky, je i dnes, vždyť v brněnské Kometě hrají samí Třebíčáci,“ míní.

V roce 2005 mu vyšla kniha Hráli pro slávu Třebíče o zdejším fotbale. Bylo to ke stému výročí kopané ve městě. „Počátky fotbalu v Třebíči musíme hledat už v roce 1905, kdy sem studenti z Prahy přivezli míč. V roce 1908 byl založen akademický fotbalový kroužek a téhož roku sehráli třebíčští fotbalisté první oficiální zápas ve Velkém Meziříčí. Na zápas šli z Třebíče pěšky pětadvacet kilometrů, odehráli zápas, ve kterém prohráli 1:3, a pak zase šli utahaní pěšky zpátky. To si dnes stěží někdo dokáže představit,“ líčí spisovatel.

Píše o atletice i strojích

V další knížce o sportu se podrobně věnoval zdejší atletice a nazval ji Třebíč a královna. Knihu zpracoval spolu s atletem a trenérem Milanem Zeibertem. „Já zpracoval období od začátků v roce 1909 do roku 1992, kdy byl dějištěm stadion Pod Kostelíčkem. V Třebíči byla řada výkonných atletů: zmíním pozdější reprezentanty bratry Vítězslava a Jindřicha Strnišťovy či osminásobnou světovou rekordmanku Marii Vidlákovou. Držela rekordy v hodu diskem, oštěpem, vrhu koulí a v překážkách,“ připomněl spoluautor.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina.

Následující publikace Podivuhodná sláva se věnovala historii třebíčského podniku Uniplet (dříve Elitex), který patřil ve své době ke světové špičce mezi výrobci pletacích strojů a Třebíčané jsou na něj dodnes hrdí. Sám Navrkal v podniku prakticky po celou svou kariéru pracoval. V knize je spoluautorem.

„Výroba sem přišla od Bati ze Zlína. Když podnik převzali komunisti, přišlo ze Zlína do Třebíče deset techniků. V roce 1953 zde vznikl závod na pletací stroje a za deset let z něj byla světová špička. Bohužel po roce 1990 ho čekal postupný úpadek. Je to vidět i v archivech, kde je do roku 1990 všechno, každý dopis mistra mistrovi, po roce 1990 tam už není nic. Zaměstnanci podniku měli neskutečné zážitky na celém světě. Dostali se na americkou základnu na Islandu, kam letěli s americkými vojáky, byli v Brazílii i na Novém Zélandu.“

S Vlastimilem Tomanem napsal také pohádkovou knihu Kocourci. Ta se vysílala i v rozhlase. „Psal jsem to podle zážitků s našimi kocourky, co jsme měli doma. Pohádka byla populární, jednou přijel ke kapličce u našeho domu autobus s dětmi, co se vracely ze zoo v Jihlavě. Cestou zpátky se chtěly podívat na ty kocourky a pohladit si je. Tak si je pohladily a zase jely,“ vybavil si milou vzpomínku Navrkal.

Další pohádkovou knížkou byl Lišáček, v níž autor zpracoval a rozvinul zážitky z vojny na Šumavě, kde u roty našli opuštěné malé lišče.

A do čeho dalšího se Pavel Navrkal pustí? Pracuje na historii třebíčských spolků a klubů. Vydat ji chce v příštím roce.