V Chotěboři dochází k paradoxním situacím. Domy po jedné straně ulice Za Vlasárnou stojí uvnitř městské památkové zóny. Platí pro ně jiná a podstatně přísnější pravidla než pro domy naproti. Vyměnit okna, nechat si nainstalovat fotovoltaiku nebo zateplit dům může pro ty méně trpělivé skončit rychlým nezdarem.
Křiklavá je i situace o kousek dál u zámku v Hradební ulici. Zatímco majitelé domů v novější řadovce blíže zámeckému parku se pravidly městské památkové zóny řídit musí, vlastníci totožných domů přes ulici už ne.
A aby tomu nebyl konec, ty nejcennější chotěbořské domy, byť leží v širším centru města, jsou vně památkové zóny. Jde především o tři stavebně velmi cenné vily – vilu Karel Havlíček Borovský, sousední vilu Jiří Poděbradský a hned vedle ní vilu Rieger. Všechny stojí v Tyršově ulici, kde jsou i historické budovy kina a sokolovny. Mimo památkovou zónu je i budova gymnázia v sousední Jiráskově ulici.
„Před desítkami let někdo od stolu na základě nejasných podkladů vymezil hranice městské památkové zóny. Z dnešního pohledu je to nesmyslné. Do památkové ochrany spadají domy, které tam být neměly, a naopak chybí ty, u nichž by to bylo žádoucí,“ říká starosta Ondřej Kozub (ODS).
Konzultace s ministerstvem kultury
Vedení města proto přistoupilo k prvním krokům, jak městskou památkovou zónu změnit. Absolvovalo úvodní konzultace s představiteli ministerstva kultury. „Začátkem roku se konala pracovní schůzka se zástupci města,“ potvrdila Petra Hrušová z tiskového odboru ministerstva.
Písemný podnět však zatím radnice nepodala. „Zástupcům města Chotěboře bylo doporučeno konzultovat návrh s generálním ředitelstvím Národního památkového ústavu,“ dodala Hrušová.
Radou se bude Chotěboř řídit. Vedení města už požádalo historiky a architekty, aby se na problematiku podívali a navrhli, jak hranice městské památkové zóny změnit. A to tak, aby zahrnovala skutečně historicky cenné stavby, ale přitom zbytečně neomezovala vlastníky domů určených k běžnému rodinnému bydlení.
Celou záležitost Chotěbořští konzultují i s předsedou Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska Liborem Honzárkem. „V Chotěboři to myslí upřímně. Nepochybuji o snaze města zkorigovat památkovou zónu ve prospěch památkového fondu,“ konstatoval po jednání Honzárek, který je zároveň místostarostou nedalekého Havlíčkova Brodu za TOP 09.
Městské památkové zóny se vytyčovaly hromadně hlavně v devadesátých letech minulého století. Mnohdy se tak dělo poměrně živelně a bez patřičné znalosti všech souvislostí i základních reálií. To ostatně i Honzárek připouští.
„Dělalo se to s dobrým úmyslem uchránit hodnotná centra měst a obcí, ale mnohde rychle až překotně. Jsou případy, kdy hranice půlí ulice, či dokonce jednotlivé parcely,“ přikyvuje.
Změnit to, co se v minulosti zbrklým vyhlášením památkových zón učinilo, je však neuvěřitelně zdlouhavý a náročný proces. „Pokud by se v našem případě podařilo hranice posunout do tří let, byli bychom tu všichni šťastní jak blechy,“ tvrdí s lehkým úsměvem Kozub.
Ke všem dotčeným objektům je třeba vyjádření
Celý proces totiž musí proběhnout legislativně zcela správně. A ke každému dotčenému objektu se musí vyjádřit řada odborníků, institucí a orgánů.
„Každý podnět evidujeme a souhrnně předáváme Národnímu památkovému ústavu k podrobnému posouzení a prověření situace. Tato zjištění posléze konzultujeme,“ popisuje Petra Hrušová. Jak doplnila, ročně ministerstvo kultury dostane zhruba tři až čtyři žádosti o zmenšení nebo změnu hranic městské památkové zóny a přibližně stejný počet žádostí o vyjmutí jednotlivých parcel z památkové ochrany.
„V poslední době nebyly prokázány u posuzovaných území ztráty hodnot, pro které bylo konkrétní území za památkovou zónu prohlášeno. Dílčí změny hranice jsou na základě posouzení možné, ale není to samozřejmostí,“ prozradila Hrušová.
V Chotěboři se kromě výše zmíněných ulic problém týká prakticky celé oblasti mezi náměstím T. G. Masaryka a areálem zámku. Zdejší starší domy jsou určené k bydlení. Mnohé by rekonstrukci nutně potřebovaly. Požadavky, předepsané postupy a nutnost povolení ale ovlivňují výši investic a majitele od nich spíše odrazují.
„Registrujeme z této oblasti mnoho stížností. Úřady v lokalitách určených pro bydlení musí nechat obyvatele volně dýchat. Vždyť i v minulosti, když to někdo k bydlení potřeboval, si vyměnil uhnilý trám nebo přistavěl k zámku křídlo. Až v posledních letech se na ochraně lpí až příliš. Úředníci, kteří o tom rozhodují, by si měli zkusit v takovém domě žít a investovat do něj,“ zlobí se na současná pravidla starosta Kozub.
„Pokud to tak necháme, budou se centra měst vylidňovat. I podnikatelé raději sídlo provozovny přestěhují mimo centrum do objektu, u jehož správy nebudou muset řešit tolik omezení a podmínek. A ještě je to vyjde levněji,“ dodal Ondřej Kozub.
