V roce 2017 věžnické zastupitelstvo rozhodlo, že objekt, který po desítky let hyzdí centrum dolní části obce, odkoupí a nechá zbourat. „Pro dnes již bývalého vlastníka to byla zátěž, prodal nám ji za symbolickou korunu,“ vypráví starosta Věžnice David Drahoš.
Obec začala připravovat kroky ke zbourání budovy. Byl vydán demoliční výměr a dokonce byla přiznána dotace na bourací práce. Jenže zahájení demolice se zpozdilo.
„Na budově byla konzola elektrického vedení, museli se k tomu vyjádřit energetici. A těm to více než rok trvalo,“ říká starosta.
A právě toto zdržení paradoxně může za to, že se budovu s číslem popisným 94 nakonec podaří zachránit. Během té doby se totiž ozvali členové Spolku za historickou Polnou, památkáři z Jihlavy i pracovníci Národního památkového ústavu (NPÚ) z Telče. Ti všichni upozornili vedení obce na to, jakou cennost tu vlastně mají.
„Historická, architektonická a památková hodnota kovárny spočívá v jejím stáří, autenticitě dochovaných prvků, původní dispozici, vícevrstevnatém stavebním vývoji a také ve spojení řemeslného provozu s funkcí venkovské zvonice,“ popsal Miloslav Záškoda z telčského pracoviště NPÚ, který se na prohlášení kulturní památky podílel.
Kovář se musel starat i o vyzvánění
Kovárna je přízemní zděnou a částečně podsklepenou stavbou obdélného půdorysu. Stavba vznikla po roce 1850 jako obecní sýpka, v roce 1879 byla upravena na školní třídu a byt učitele. Od roku 1894 sloužila nejen pro bydlení, ale i jako kovárna.
Velmi neobvyklé je, že stavení má na střeše věžičku, která sloužila jako zvonice. Zdejší kovář tak nejenže se věnoval své práci, zároveň se staral i o vyzvánění v tehdy ještě samostatné Dolní Věžnici.
„V roce 1936 budovu koupil kovář od obce. Přímo ve smlouvě měl danou povinnost zvonit, za to mohl užívat obecní louku,“ vysvětluje David Drahoš.
Obec měla za úkol se o zvonici starat do doby, než dřevěná konstrukce „dožije“ a neudrží zvon. Poté se měla celá ze střechy sundat. Jenže ona na střeše vydržela dodnes.
„Jen zvon byl v minulosti snesen, máme ho na úřadě,“ podotkl věžnický starosta.
V dílně se dochovala část vybavení
Velice cenná je podle památkářů i samotná kovářská dílna. Ta je od obytných prostor oddělena, měla samostatný vchod. V dílně se částečně zachovalo původní vybavení. Zůstala například zděná výheň s otvorem pro připojení měchu, nika s policemi na nářadí i masivní ponk.
„Kovárna ve Věžnici představuje unikátní a typově zajímavou stavbu, která svědčí o provozu dřívější řemeslnické činnosti, tedy i o způsobu života našich předků. Zároveň reprezentuje regionální lidové stavitelství druhé poloviny 19. století,“ dodal Záškoda.
Když se Věžničtí dozvěděli, jakou cennost ve vsi mají, rozhodli se od demolice upustit a naopak usilovat o její záchranu. „Je pravda, že kovárny dříve stávaly v každé obci. Ale na Vysočině jsou takto autentické momentálně jen čtyři, v republice sedmdesát. Dochovalo se jich velmi málo,“ přiznal David Drahoš.
Od památkářů má Věžnice příslib, že s obnovou historické budovy obci pomůžou. Její vedení zřídilo zároveň transparentní účet, na nějž lze na rekonstrukci přispívat. Například soukromá dárkyně z Jihlavy na něj poslala 55 tisíc korun, za což mohl být vyhotoven mimo jiné stavebně historický průzkum.
Obnova má letos začít střechou a zvonicí
V letošním roce by obec ráda opravila střechu včetně zvoničky. Přislíbenou na to má dotaci 250 tisíc korun, s částí pomůže transparentní účet, něco přidá Věžnice ze svého.
„Není to mnoho, ale pokud se to letos podaří, budu spokojen. Bude to stěžejní pro to, aby stavba dál nechátrala a nezatékalo do ní,“ konstatoval věžnický starosta.
Pokud to bude možné, chce obec co nejvíce prací zvládnout svépomocí. „Máme tu šikovné chlapy, tesaře i truhláře. Možná bychom mohli použít i původní střešní tašky,“ přemýšlí Drahoš.
Jestliže se to zadaří, mohl by být do věžičky vrácen i zvon a pomocí elektronického strojku by se v Dolní Věžnici mohlo opět zvonit.
Nahlédnout skrz mříž do expozice
Starosta už má vymyšlenou i další část obnovy památky. Na řadu by přišla samotná kovárna. V ní by se mohla zřídit expozice. Byla by opatřena dveřmi a mříží a každý by do ní mohl volně nahlédnout.
„Jsme v kontaktu i s nadšenci, kteří by tu čas od času předvedli kovářské řemeslo, aby se památka dostala více do povědomí,“ dodal Drahoš.
O původní obytné části ale ještě jasno není. Prostor je zde členitý, místnůstky jsou velmi malé. Nabízet se může rovněž miniexpozice o historii obce či malé výstavky.
Jak ovšem starosta Drahoš upozorňuje, rekonstrukce bývalé kovárny je na delší dobu. Sám ji odhaduje na minimálně pět let. Limitem pro obec, zvláště v současné době, kdy se snižují příjmy, budou náklady. Celková oprava bude stát miliony.
