V roce 1986 byl Pavel Novotný studentem střední průmyslové školy. Učil se anglicky, po večerech poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. A najednou se mu splnil sen.
BrielleBrielle, také Den Briel, je město v Nizozemí, v severní části ostrova Voorne-Putten, západně od Rotterdamu. Má něco málo přes 15 tisíc obyvatel.
Brielle je staré opevněné město, název pochází z keltského slova broglio (loviště, obora). Městská práva získalo v roce 1306. Ve středověku mělo město vlastní přístav a bylo významným obchodním střediskem.
Obsazení města mořskými geusy 1. dubna 1572 bylo klíčovou bitvou Nizozemské revoluce, na památku této události se slaví tzv. kalknacht, křídová noc, kdy mládež z celého města vyjde do ulic a pomalovává okna křídou. Zvyk je oficiálně zakázán, udržuje se ale pořád. |
„Pro mě jako obyčejného kluka to bylo něco neskutečného. Na vlastní oči jsem zjistil, jak falešná propaganda se v tehdejším Československu vedla,“ vzpomíná dnes.
Novotný se rok po podpisu smlouvy mezi Brodem a patnáctitisícovým nizozemským Brielle vydal poprvé na Západ na výměnný zájezd. Deset dní strávil v holandské rodině. S údivem sledoval, jak domácnosti v zemi tulipánů nemají záclony na oknech, jak jsou města plná barev a společenského života. I na to, jak se lidé doma nepřezouvali.
„Všichni byli vstřícní, liberální, otevření. Nikdo se nezavíral za ploty, neschovával za záclony. Lidé byli v kontaktu, to bylo nejkrásnější. U nás byla nuda, šeď,“ líčí.
V mysli mu zůstala příhoda, jak přes hranice pašoval německé marky. „Toužil jsem po počítači. Rodiče mi dali marky, abych si ho za hranicemi koupil,“ vypráví. Kvůli tomu musel s hostitelskou rodinou padělat darovací listinu, jinak by mu celníci na hranicích počítač sebrali. „Holandští hostitelé mi napsali, že mi počítač darovali. Jen tak jsem ho dovezl domů,“ směje se.
Hodiny by o navazování přátelství dokázala vyprávět Eva Horová. V roce 1968 emigrovala do Nizozemska, později se v Brielle usadila a učila ve škole. Náhodou se stala nejdůležitější osobou partnerství.
Program oslav 30 let partnerství s Briellepátek 8. 5. 8.00 – 16.00 50. trh řemesel (park Budoucnost, zimní stadion) 9.00 Promenádní pochod orchestru Libertatis (NL) z Havlíčkova náměstí přes park Budoucnost k zimnímu stadionu 9.30 Vystoupení mažoretek (NL) s orchestrem Libertatis (NL) před zimním stadionem 16.00 Koncert kapely Folk Club Brielle a Pekel (NL) v parku Budoucnost 17.00 – 18.30 Velký promenádní koncert orchestru Libertatis v parku Budoucnost sobota 9. 5. 16.00 – 17.00 Vystoupení saxofonistů a bubeníků orchestru Libertatis na náměstí 17.00 – 3.00 Velký společenský večer v KD Ostrov (prezentace partnerských měst, přehlídka společenských šatů, vernisáž výstavy Umění za sklem, světelná show skupiny Magnis, fotokoutek) doprovodný program 4. – 10. 9. Výstava fotografií fotostředisek Havlíčkův Brod a Brielle na radnici 7. 5. – 7. 6. Výstava Umění za sklem (umělecká díla českých a nizozemských autorů ve výkladních skříních v centru města) Poznámka: Oslavy partnerství se prolínají s mnoha dalšími akcemi, které se pořádají k výročí 70 let od konce 2. světové války, a s akcemi, jež souvisí se zahájením divadelní přehlídky Dospělí dětem. |
Po navázání kontaktů s městem z Východu na počátku 80. let toužil starosta Brielle Cor de Ronde, idealista, který v tom viděl podkopání železné opony. Dnes už se ani neví, jak přišel na Havlíčkův Brod.
„Starosta si mě tehdy pozval, abych mu o Československu a o Brodě vyprávěla. Myslela jsem si, že to k ničemu nebude,“ vypráví Eva Horová.
Při prvních kontaktech byla tlumočnicí. „Někdy to nebylo jednoduché. Třeba když poprvé přijel tehdejší předseda národního výboru Jaroslav Doležal a četl psaný projev plný velkých vítězství lidu,“ směje se Horová, která se později stala čestnou občankou Brodu.
Během pár let se partnerství přelilo mezi lidi. Na výměnné zájezdy, tehdy přísně reciproční, jezdili studenti, sportovci, členové spolků, hudebníci, zemědělci či umělci.
V začátcích výměnné pobyty hlídaly tajné služby obou zemí. „Bývalo pravidlem, že se vybraly pasy od hostů a odnesly na kontrolu na Veřejnou bezpečnost. Když jsem tam čekala, přistoupil ke mně muž, že je ze Státní bezpečnosti a že by chtěl, abych mu hlásila kdo s kým a o čem mluvil,“ popisuje Horová.
Že se to stalo v Československu, ji nepřekvapilo. V šoku ale zůstala, když se to samé opakovalo v Nizozemsku s tamější tajnou službou. „Řekla jsem o tom starostovi Brielle. Ten s tím šel až do parlamentu, kde se diskutovalo, jak je nepřípustné, aby tajná služba takto sledovala občany,“ dodává Eva Horová.
