Od začátku roku se v Pavlově ujali už 250 opuštěných či zraněných zvířat. „Letošní začátek sezony je zatím nejnáročnější v naší historii. Tolik zvířat jsme tu ještě neměli. Je to přibližně o deset procent víc než loni za stejné období. Předpokládám, že na konci roku bude počet zvířat, která ošetříme, někde kolem sedmi set,“ věští ředitel záchranné stanice Zbyšek Karafiát.
Momentálně je pavlovská stanice doslova zahlcena mláďaty. Nejčastějšími zachráněnými jsou ptáčata. Ať už se jedná o ta, která najdou sami lidé, nebo ta, která uloví kočky a psi.
„Nejběžnější jsou mláďata kosů, drozdů a sýkorek. Ale máme i káně lesní, holuba hřivnáče a poštolku. Velmi často nám lidé letos nosí i mladé veverky, srnčata a dokonce tu jsou i dva samečci kuny skalní,“ vybírá Karafiát z příchozích druhů.
Různé druhy ptačích mláďat vyžadují i různé druhy, způsoby a intervaly krmení. „Máme tu pestré dny i noci. Naštěstí čekáme nástup praktikantů, kteří by nám měli práci trochu ulehčit,“ těší se ředitel.
Nejdramatičtější příběh v historii pavlovské stanice
Možná nejdramatičtější příběh v historii pavlovské záchranné stanice zažila čtyři mláďata strakapouda velkého, jež se teď ve stanici zotavují. Cestovala totiž několik dní ukrytá v dutině pokáceného stromu a při tom všem předvedla neuvěřitelnou vůli žít. „Zavolal nám totiž pán, na kterého při štípání dřeva vypadla z dutiny kmene čtyři hladová mláďata,“ líčí Karafiát.
Cesta ptáčat byla strastiplná. Rodinka strakapoudů si totiž udělala hnízdo v dutině stromu napadeného kůrovcem. Když pak dřevorubec strom pokácel, mláďata už byla vylíhlá. Přežila nejen pád stromu po zásahu dřevorubce, naložení kmenů na přepravník a cestu dlouhou přes dvacet kilometrů nákladním autem, ale i další překládání.
„Je neskutečné, co tito drobní tvorečkové vydrželi. Teď už se jim daří dobře. Zanedlouho půjdou do voliéry, kde se naučí létat, a následně je vypustíme do volné přírody,“ poznamenal Zbyšek Karafiát.
Mláďata králíčků si domů přinesla kočka
Velmi vzácným přírůstkem jsou také dvě mláďata králíků divokých, která připutovala do Pavlova z Třebíčska.
„Telefonovala nám paní, že jí malé králíčky přinesla domů kočka. Králíky divoké jsme u nás ještě neměli a ani netušíme, kde by na Vysočině mohli mít své kolonie. Rádi bychom je totiž zanedlouho k nějaké volně žijící komunitě králíků divokých vypustili zpět. Pokud nenajdeme jejich příbuzné na Třebíčsku, dáme je pravděpodobně ke kolonii u Prahy, o níž víme,“ dodal ředitel.
Vzácným zvířetem, které nyní ošetřovatelé v Pavlově vykrmují a dostávají do kondice, je mládě výra velkého. Nalezenec pochází z lokality poblíž Velkého Meziříčí.
„Mládě bylo vyhublé a celkově v ne příliš dobré kondici. Momentálně hledáme na Vysočině hnízdo s podobně starými mláďaty. Rádi bychom jim tam tohoto nalezenečka podstrčili. Pokud se to nepodaří, výra dáme do voliéry, kde se naučí lovit, a následně jej vypustíme,“ popsal Karafiát.
Puštíky stačí jen vysadit na větev stromu, záchrana není nutná
Za letošní rok se do záchranné stanice dostalo již také pět mláďat puštíků obecných - středně velkých soviček, které lidé našli na zemi v lese. Ne vždy je však podle ornitologů nutné tato zvířata z místa odebrat.
„Puštíci hnízdí na stromech v dutinách. Ve čtrnácti dnech života, kdy mláďata ještě nejsou opeřená, se do dutiny už nevlezou a vylézají často ven, na větve stromů, kde je rodiče krmí. Občas se stane, že mládě spadne na zem. Pokud je člověk najde a mládě je nebojácné, brání se a je aktivní, stačí ho vzít a vysadit zpět na strom. Spokojení budou puštíci i nálezci,“ vysvětluje Zbyšek Karafiát.
Pokud si lidé nevědí rady, je lepší nejprve do stanice zavolat než rozjet záchrannou akci na vlastní pěst. „Spousta ptačích mláďat skáče po zemi, aniž umí ještě létat. Rodiče o nich vědí a krmí je, dokud se sami nerozlétají. Je to naprosto fyziologické. Taková zvířata záchranu nepotřebují,“ dodává Karafiát.
