Pohled skokana z vcholu můstku.

Pohled skokana z vcholu můstku. | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

Ve stínu Sáblíkové a biatlonu. V Novém Městě bojují i skokani

  • 1
Je jich na Vysočině jen hrstka. O víkendu se někteří letci na lyžích vypravili na zkušenou do Krkonoš. Na mistrovství světa v Harrachově se chtěli hlavně něco přiučit. Svému sportu jsou věrni i přesto, že v jejich domovském Novém Městě se velké investiční plány týkají hlavně biatlonistů a rychlobruslařů.

Letům se dnes na Vysočině věnuje jen něco málo přes deset lidí. Tento sport má přitom v Novém Městě na Moravě dlouhou tradici. Již ve třicátých letech se skákalo v rámci Zlaté lyže.

Pouhé dva můstky v kraji stojí v novoměstském areálu Na Šibenici. Trénuje na nich jeden dospělý závodník, dva junioři, tři žákyně a šest žáků z místního sportovního klubu.

Neměli žádný sníh

Na můstcích letos v zimě kvůli počasí postrádali sníh. Nemají tam možnost uměle zasněžovat.

"Pokud je ale dostatek sněhu, tak můstky upravujeme. Rádi skáčeme i v létě na umělé hmotě, kterou máme dovezenou z Finska. Plechovou stopu na můstcích vyrobili v Novém Městě. Skákání v létě je bezpečnější," popsal trenér skokanů Rostislav Latzka, který jinak pracuje v novoměstské nemocnici.

Skokům na lyžích se věnuje desítky let. V juniorské reprezentaci stoupal na můstky již začátkem sedmdesátých let. O víkendu se byl se svými svěřenci podívat na mistrovství světa v letech na lyžích v Harrachově. "Jeli jsme se tam učit," přiblížil kouč.

Můstky a skoky v Novém Městě

  • První Zlatá lyže se konala roku 1934. Skákalo se na můstku - "Šibenici" s dřevěnou konstrukcí. Vítězem byl norský závodník Ola Wiig. Skoky byly součástí Zlaté lyže až do roku 1974.
  • Konec druhé světové války znamenal pro novoměstské skoky výhru, jelikož se konečně postavil můstek Na oboře, na kterém se mohly děti učit.
  • V letech 1945 až 1949 se stavěl další můstek u Jelínkova mlýna, přezdívaného "Škrobárna." Na něm byly možné skoky dlouhé přes padesát metrů. Rekord držel Zdeněk Remsa za skok dlouhý 57 metrů.
  • Novoměstské skoky utrpěly ránu v roce 1958, kdy vichřice brala střechy, celé domy i můstky. Oboru i Škrobárnu vichr zničil.
  • Rok 1963 znamenal obnovu novoměstského skoku. Postavil se nový můstek "Škrobárna", jehož profil umožňoval skoky dlouhé až 70 metrů. Špatné povětrnostní podmínky způsobily, že se skákalo necelých deset let. Závody v roce 1972 byly poslední. Protože se můstek již nepoužíval a bránil rozšiřování lomu, byl v roce 1983 odstřelen.
  • V sedmdesátých letech se pozornost začala upínat na mladé skokany, proto se postavily nové můstky v oblasti "U pekáren". Tyto můstky byly opatřeny umělou hmotou umožňující celoroční trénování. Můstky - Pekárny už dnes také nefungují. Domlouvalo se postavení nových v tom samém místě, z toho však nakonec sešlo.
  • V současnosti jsou v provozu v Novém Městě pouze dva můstky Na Šibenici. Jsou vidět od silnice na Radňovice a Žďár nad Sázavou.

Zdroj: Jiří Jindra a Jiří Slonek - 80 let lyžování na Novoměstsku; 110 let organizovaného lyžování na Novoměstsku www.skoky.net

Někteří skokani z Nového Města závodí v severské kombinaci, další se specializují pouze na můstky. Jediným dospělým závodníkem je dvacetiletý Miloš Kadlec.

Vedle skákání chodí i do práce

V současnosti je členem reprezentačního B-týmu. Vedle skákání musí chodit do práce. Měl by trénovat dvakrát až třikrát denně, aby mohl pomýšlet na reprezentační A-tým. A to není snadné skloubit s prací. V letech na lyžích jednou dokázal zvládnout 182 metrů.

Téměř celá česká špička, která se představila i na olympiádě v Soči, závodí za Duklu Liberec. Za tento klub nastupuje i novoměstský odchovanec Vojtěch Štursa, který absolvoval v šesti letech svůj první skok na lyžích právě na Vysočině. Teď je mu osmnáct.

Závodníci z Nového Města nyní využívají hlavně menší ze dvou můstků Na Šibenici. Ten větší je momentálně pro žáky až příliš velký a pro dospělejší závodníky zase moc malý.

"Na malém trénujeme stále, hlavně v létě," přiblížil Rostislav Latzka. Můstky mají konstrukční body 53 a 28 metrů.

Členové klubu z Nového Města ročně absolvují asi pětadvacet závodů v létě a deset v zimě. Hodně míří na pohárová klání do Německa a Polska.

Doma závodí tradičně jednou ročně na mistrovství republiky žactva a dorostu nejen v severské kombinaci. Pro diváky jsou pokaždé připraveny tři závody za víkend.

Přestože mají členové klubu za sebou mnoho úspěchů, velký příliv zájemců o skákání nezažívají. "Je to atypický sport," uznává trenér. Skákání, které se v severské kombinaci potkává ještě s během na lyžích, řadu dětí odradí.

V současnosti se stává pro začínající sportovce velmi atraktivním sportem biatlon, který zažil zářivé úspěchy v Soči.

"Já si ale myslím, že i skokům se v Novém Městě bude dařit dál. Máme tady šikovné děti," doplnil Latzka. I finanční stránka je v tomto sportu důležitá. Sponzoři se rekrutují většinou jen mezi kamarády. A boty stojí deset tisíc, kombinéza dalších deset a vázání osm.

Rozvoji skoků na lyžích by mohl pomoci i nový můstek. Vyrůst by měl v budoucnu přímo ve Vysočina Areně. Bude menších rozměrů pro začínající sportovce.

Klub skokanů na lyžích byl v Novém Městě poměrně hodně početný v prvních letech po sametové revoluci. Později se skupina zmenšovala. A v čem je podle trenéra krása tohoto sportu?

"V první řadě je to strašná dřina. Na druhé straně i euforie, protože každý se rád proletí vzduchem. Tenhle sport má náboj čehosi příjemného. Dává něco víc než radost ze sportu. Jeho součástí je cestování, členové klubu se podívají po světě. A skokany na lyžích mají holky radši!" zažertoval Rostislav Latzka.