„Překonat strmá stoupání, 5 164 kamenných schodů, 42 kilometrů a vysoké teploty byla zkrátka výzva,“ vypráví pětadvacetiletý Ondřej, který se z Asie úspěšně vrátil minulý týden.
Spolu s Honzou Bauerem byli na trati jediní nevidomí běžci. „Mezi ostatními závodníky to vyvolalo velké nadšení. Na samotné akci nás všichni povzbuzovali, na schodech Velké zdi se snažili pomáhat, i když to sami se sebou zrovna neměli jednoduché. Po závodě nám všichni blahopřáli a obecně tam panovala velice přátelská atmosféra,“ vzpomíná Zmeškal.
Celý maraton zvládl se svým trasérem Lukášem Nožičkou zaběhnout v čase 6:00.25. „Ale pro mě čas na tomto běhu nebyl vůbec důležitý. Mohli bychom to uběhnout daleko rychleji, ale já si jel do Číny běh užít a vychutnat si každou chvíli, kdy na něm můžu být. Fotil jsem se s místními a plácal si s fandícími dětmi kolem trati. Zkrátka závodní idylka, jak má být,“ směje se mladý muž, který se dálkovému běhání začal věnovat teprve před rokem - pět let poté, co definitivně oslepl.
Podklouznutí hrozí i těm, co vidí
Běžet maraton na Velké čínské zdi byl jeho velký sen, kvůli kterému denně trénoval. V rámci tréninku týdně absolvoval 70 kilometrů.
„Když se poprvé moje nohy dotkly Velké čínské zdi, nemohl jsem tomu uvěřit. Najednou jsem byl tam a mohl si na ni sáhnout, mohl ji cítit, zkrátka běžela mi hlavou spousta pocitů, o kterých jsem netušil, že existují. Zjistíte, že sen, který jste si vysnili, se naplňuje, a máte z toho ohromnou radost. Zároveň jsem cítil respekt a ten mne neopustil až do cíle závodu,“ přiznává.
Prověřit fyzičku, ale i zkušenosti traséra mělo na zdi hlavně více než 5 100 schodů. „Každý je originál, některé jsou na výšku jedné cihly, jiné třeba i do úrovní kolen. Pokaždé musíte šlápnout jinak. Jsou tu úseky, které jsou nerovné, různě strmé, a tam jsem se musel držet zábradlí, protože podklouznutí nohy hrozí i těm, co na to vidí. Nejtěžší je pasáž, které se říká kozí stezka. Je to část zdi na šířku jednoho až dvou běžců a na některých místech nejsou ani stupně, jen holé kameny.“
Šílené teplo, prach a žádná voda. Zbývalo jen běžet
K jeho velkému překvapení ale schody nebyly ten nejtěžší prvek na trati. „Bylo to šílené teplo a kilometry po prašných silnicích. V poledních hodinách nás čekaly úseky bez jediného stínu a dlouho nebyla na trase žádná voda. Nezbývalo nic jiného než běžet,“ dodává.
Náročná trať byla i prověrkou Ondřejova traséra Lukáše, který mu musel hlásit každou změnu na trati. „Připravovali jsme se společně celé jaro. Proto jsem věděl, že Lukáš tuhle úlohu zvládne i v Číně na jedničku. Má u mě obrovské uznání i respekt. Stíhal popisovat každou nerovnost na schodech.“
A na co bude stále vzpomínat? „Na ten bouřlivý jásot v cíli a hroznou radost, že jsme to zvládli,“ usmívá se.
Z Číny si Ondřej Zmeškal přivezl spoustu zážitků a fotek. Chystá proto v nejbližší době sérii přednášek v Praze, Brně a v Třebíči.
Jeden sen se květnovou cestou do Číny Ondřejovi vyplnil. Má nějaký další cíl? „Můj sen je pořád sportovat a žít naplno,“ dodává závěrem.
