Zastřelili ho tajně a bez soudu. Tělo hodili do páchnoucí žumpy hned vedle stonařovské klubovny Hitlerjugend. Budova na okraji obce byla krátce po válce už prázdná.
Touto vraždou skončil na konci června roku 1945 životní příběh Viléma Bardase. Člověka, který za války prokazatelně pomohl mnoha Čechům. Nové důkazy z archivů o tom přinášejí téměř 70 let po válce badatelé Ladislav Plavec a Jiří Vybíhal. Oba dva případ dávné vraždy už delší dobu rozkrývají.
Bratr herce Jaroslava Moučky
Vilém Bardas vlastnil na konci války zápisník vázaný v černé kůži, v němž měl zapsáno sedmdesát jmen českých konfidentů nejen z Jihlavy. Znal je díky své funkci. Ve městě byl totiž za protektorátu vrchním komisařem na okresním úřadě.
A to mu zřejmě zlomilo vaz. Některým lidem ze zápisníku se totiž v květnu na konci války otevřely nové životní perspektivy a potřebovali vymazat důkazy o své protektorátní minulosti.
Konfidentka v nemocnici
Do celého případu byl zapleten i bratr známého herce Jaroslava Moučky Milan Moučka. Ten později v padesátých letech patřil k nejobávanějším vyšetřovatelům Státní bezpečnosti.
Ale zpět k Bardasovi. Narodil se v roce 1904. Za války bydlel v jihlavské Göthově ulici, což je dnešní Seifertova. Za války patřil ke skupině slušnějších protektorátních úředníků. Věděl třeba, že v jihlavské nemocnici škodila za války konfidentka Kelkerová. A Bardas zařídil, aby špitál opustila.
Jiří Vybíhal, autor knih o válečném dění v Jihlavě.
Postaral se také o to, aby Polnou a Velký Beranov neřídili němečtí vládní komisaři. Díky němu tam vůbec nebyli dosazeni. Pomohl také zahladit různé prohřešky Čechů, které byly za protektorátu tvrdě trestány a zařídil rovněž vydláždění cest v Lukách a Polné. Přestože Němci tehdy žádosti českých stavebníků nevyřizovali.
A podobných stavebních povolení podle bádání stihl zařídit stovky.
Drama v červnu a Moučka
Přes to všechno se závěr jeho života v roce 1945 odvíjel velmi dramaticky. V druhé polovině června skončil ve vězení Krajského soudu v Jihlavě. Nic nepomohla jeho psaná obhajoba, jak za války pomáhal Čechům. Přitom na to měl řadu svědků. K soudu nedošlo.
Místo toho si Bardase vyzvedl večer 30. června zmiňovaný Milan Moučka, člen Revoluční gardy. Vězně převezli dvě hodiny před půlnocí do internačního tábora ve Stonařově.
Bardas měl směřovat k urychlenému odsunu, který zajišťoval třešťský podnikatel a šéf Revoluční gardy Antonín Pěnkava. Pěnkava ovšem nařídil komisaři ve stonařovském táboře Jaroslavu Samuelovi, aby Bardase zastřelil. Ten to krátce před půlnocí opravdu udělal, přestože vězně vůbec neznal.
Ani zbylí dva přihlížející netušili, kdo před nimi umírá
Popravě přihlíželi další dva lidé. Ani oni netušili, kdo před nimi umírá. Pěnkava jim pouze několik dní před popravou tvrdil, že Bardas je velice nebezpečný Němec.
Pěnkava byl zatčen kvůli podezření z vraždy 27. října 1946. K organizování popravy se přiznal. Tři dny poté místní hasiči pod dohledem StB vytáhli ze septiku Bardasovu mrtvolu, která tam byla osmnáct měsíců. V podstatě vyzvedli už pouze kostru obalenou v šatech. Muži, kteří akci u žumpy absolvovali, se museli pořádně posilnit rumem.
Pěnkava, jenž dostal i finanční odměnu pět tisíc korun za rychlý odsun Němců, už byl na Štědrý den roku 1946 propuštěn z vazby. Jeho čin podléhal amnestii.
V roce 1955 se ale znovu dostal před soud. Spolu s ním byli obžalováni komunistický funkcionář národního výboru Robert Obrusník a jeho lidovecký kolega Josef Vacek.
„Všichni tři byli odsouzeni za návod k vraždě Viléma Bardase,“ shrnul Jiří Vybíhal. Dostali tresty v rozmezí 3,5 až devět let vězení. Hlavní iniciátoři vraždy byli Vacek s Obrusníkem. Bardas totiž naznačoval, že má důkazy o jejich kolaborantské činnosti za války.
Vacek s Obrusníkem chtěli zakrýt popravu bajkou, že Bardas byl odsunut do Rakouska. V den vraždy totiž skutečně proběhl transport Němců za hranice. Oba doufali, že žumpa svědectví nikdy nevydá.
„Bylo to ojedinělé odsouzení z doby odsunu v letech 1954 a 1955. Pokládám za neuvěřitelné, že to vůbec bylo možné, protože Obrusník a Vacek už v té době pracovali na vysokých postech komunistických úřadů. Je vskutku s podivem, že se to nezametlo pod koberec,“ dodal Jiří Vybíhal.
Všichni tři odsouzení přesto za mřížemi moc dlouho nepobyli. Ještě v roce 1955 přišla prezidentská amnestie a všem byly sníženy tresty.
A Bardasův zápisník s udavači? Schovával ho u sebe Richard Ornstein, muž s židovskými kořeny, který Bardase znal. Ornstein byl zavražděn měsíc po Bardasovi. Zápisník se už u něj nenašel.
