Do konfliktu se jednačtyřicetiletý bývalý hokejista a nyní trenér v rodném Pelhřimově dostal v noci 4. června přímo na jihlavském Masarykově náměstí. Procházel tudy s kamarádem, který byl rovněž napaden.
Marek Melenovský
|
„Kolem druhé hodiny v noci došlo k fyzickému napadení s účastí celkem pěti mužů. Dva utrpěli zranění, která si vyžádala lékařské ošetření. Oba byli převezeni do nemocnice, kde byl jeden z nich hospitalizován,“ přiblížila policejní mluvčí Jana Kroutilová.
Největší újmu utrpěl právě Melenovský. Jak nyní říká, snažil se jen trochu napomenout a uklidnit rozdováděné hlučné mladíky.
„Byli to čtyři občané tmavé pleti. Nepřizpůsobiví, nebo jak se jim říká. Upozornil jsem je, aby přestali dělat bordel a vrátila se mi odpověď: Nebo co? Tak jsem odpověděl, že jinak zavolám policii. Načež mi podávali jejich telefon a od té doby už nevím, co se stalo,“ popisuje z nemocničního lůžka.
Do jihlavské nemocnice ho odvezla záchranka. Nejprve si hokejista pobyl na traumatologii, nyní je na oddělení ORL.
„Přerazili mi nos, měl jsem těžký otřes mozku, mám tržnou ránu vzadu na hlavě. Mám ztrátu rovnováhy a musím se pořád přidržovat. To ale asi po otřesu mozku nějakou dobu bývá. Horší je, že neslyším na pravé ucho. Lékaři se s tím teď snaží něco dělat,“ vyjmenovává.
Příště už by více přemýšlel, zda se v podobné situaci ozvat
Vše se podle něho odehrálo tak rychle, že nestihl nikterak zareagovat nebo se na útok připravit.
„Ani jsem nedostal šanci se bránit,“ říká. „Ti mladíci na náměstí řvali, dělali humbuk. Chtěl jsem jim říct, aby přestali dělat bordel,“ dodává Melenovský.
Policisté hned tu noc tři mladé kumpány zajistili. „Zahájili jsme úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví a přečinu výtržnictví. Případ prověřujeme, shromažďujeme důkazy a zjišťujeme veškeré související okolnosti,“ konstatovala Jana Kroutilová.
Podle Melenovského byli násilníci ve věku kolem dvaceti až dvaadvaceti let. „Pro mě to byli kluci zhruba tak ve věku, které trénuji. I proto jsem je šel napomenout,“ pravil.
Pokud by se znovu ocitl v podobné situaci, už by prý více přemýšlel, zda se ozvat. „Z médií jsem několikrát slyšel, že se nevyplácí, když se za něco člověk postaví. Teď to budu hodně zvažovat,“ zamyslí se. „Ale moje povaha je taková, že si asi řeknu, že mám stále ještě jedno ucho, na které slyším,“ usměje se.
