Sešlo se to vše v jeden čas. Radnice nechala do barokní střechy nainstalovat dvě kamery, a tak lidé mohli vidět na vrcholku věže lezce. Zároveň se však pokazily hodiny, takže je nutná jejich oprava.
V pátek a v sobotu navíc startují noční vyhlídky, které budou až do konce prázdnin vždy v tyto dny od 21 hodin do půlnoci. Bude tedy možný unikátní výhled na osvětlenou Třebíč.
Horolezecká výbava se při instalaci kamer hodila
Nová dvě "oka" městského kamerového systému museli ve středu odborníci instalovat za použití horolezecké výbavy. Celkem už Třebíč monitoruje sedmadvacet kusů této sledovací techniky.
"Obsluha bude kamerami na věži hlídat například centrum města, železniční most přes Libušino údolí, ulice Sucheniovu a Pražskou, Podzámeckou nivu, Podklášterský most nebo prostranství kolem kapličky svaté Barbory," vypočítal mluvčí třebíčské radnice Ivan Přibík.
Elektronika hodinám vypověděla službu
Třebíčské hodiny začaly "stávkovat" tento týden v pondělí po půl druhé. Podle Ivana Přibíka jde o poruchu řídicí elektroniky, která ovládá hodinový strojek.
Specializovaná firma by měla přijet zjednat nápravu v nejbližších dnech.
Věž je oblíbeným cílem výletníků. Otevřená je v sezoně od 10 do 12 hodin a od 13 do 18 hodin. Dospělí zde za vstup platí 30 korun, děti, studenti a důchodci polovinu.
Věž je pověstná svým ciferníkem, který je zřejmě plochou největší v České republice a patří k největším svého druhu v Evropě. Ciferník má průměr 5,5 metru, číslice jsou vysoké 60 centimetrů a velká hodinová ručička měří 234 centimetrů.
Krásná barokní báň, výrazná dominanta města, pochází z dílny místního stavitele Dominika Herzána. Slavnostně dokončená byla 2. srpna 1862, blíží se tedy 151. výročí události.
Původní báň zničil obrovský požár v roce 1822, kdy shořela většina města a šlo v té době o jednu z nejtragičtějších událostí svého druhu v rakouském mocnářství.
Věž je vysoká od terénu po vrcholek kříže 75 metrů. Vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 35 metrů. Kříž nad makovicí má čtyři metry a otáčí se ve větru.
Zajímavostí je byt věžníka, přes který návštěvníci procházejí na ochoz. Bydlelo se tu až do roku 1956 a život to nebyl nijak romantický.
Památka na hlásného
Hlásný neboli věžník musel několikrát za den vystoupat desítky schodů. Byl nucen vynalézavě hospodařit s vodou. V dešťové, která obsahovala měděnku ze střechy, se dalo prát pouze barevné prádlo.
A taky nesměl troubit čas směrem ke starému hřbitovu. Podle jedné legendy proto, že hlásit čas mrtvým je neslušné.
