Místo u výpadovky na Jindřichův Hradec bude sloužit současně i jako volné veřejné tábořiště, je zde i ohniště a také tzv. bosonožiště. To je trasa s různými typy přírodních povrchů po chůzi bosky.
„Hřiště pro balancování kamenů je třetí u nás v České republice, ale zřejmě i celosvětově, protože, pokud vím, nikde jinde podobná hřiště nejsou,“ řekl jeden ze spolutvůrců kameniště Ondřej Koudelka. Ten patří k významných tuzemským tvůrcům landartu – pomíjivého umění tvorby artefaktů z místních přírodních materiálů, které vznikají v krajině a tam jsou po dokončení ponechány přirozenému vývoji.
Nápad zkultivovat a využít zarostlý okraj Pivovarských luk vznikl před třemi lety. „Hledali jsme místo, kde by se dal využít přírodní prostor a tento se nám zamlouval. Vtáhli jsme do toho skauty, jezdecký oddíl, hasiče, pana Koudelku a další, každý přispěl nějakým dílem. Byla to investice jen v řádech tisícikorun, ale to místo má potenciál,“ řekl žirovnický starosta Radek Vopravil.
Balancování kamenů je meditace, v Krkonoších vzniká unikátní hřiště |
Místo bude sloužit současně jako první žirovnické veřejné tábořiště. „Původně zde byly podmáčené louky, kde město nechalo před deseti lety vybudovat tůně, které by vodu sváděly. Pak místo postupně zarůstalo. Cítil jsme k tomu místu jakýsi dluh, chtěl jsem ho nějak využít. To se nyní povedlo a do budoucna si tady umím představit třeba festival landartu. Tato lokalita by pro něj byla ideální,“ míní starosta Vopravil.
Kolem kameniště vede cesta, kterou se dá projít do polesí Hájek a dál do Metánova, nebo se přes lávku vrátit Žižkovou ulicí zpět do města.
Podle Koudelky jsou podobná hřiště v tuzemsku už jen v Mladých Bukách u Trutnova a ve Velkých Losinách. „V národních parcích se nesmí balancovat s kameny a tak tyto hřiště jsou proto, aby se to nedělo v parcích, ale lidé si to přesto někde mohli vyzkoušet a naučit se to. A šířila se osvěta o tomto umění,“ řekl Koudelka.
Samotné hřiště je jednoduché – je to kameny ohraničený prostor, podobný pískovišti, kde je však místo písku podklad z drobných oblázků, na kterých je hromada kamenů na nácvik balancování, k tomu je tam v zemi zapuštěno pět základních kamenů a položeno pět dřevěných podložek na sezení.
Fascinující hra s gravitací. Vršení kamenů je sport, meditace i umění |
Podle Koudelky se balancování kamenů na místě zájemci mohou učit i sami. „Já jsem se to taky učil sám podle obrázků a videí, protože se mi to umění zalíbilo. Návod je na ceduli u kameniště, jak kámen vyvážit, najít jeho těžiště. Vypadá to ve finále až neskutečně, že ten výtvor popírá gravitaci, ale on ji naopak využívá. Důležitým faktorem je pomíjivost těch děl - buď je někdo shodí nebo třeba jenom na ně usedne pták, změní jejich těžiště a celé to spadne. Ale to k landartu patří,“ pověděl Koudelka.
Na místě je i základ pro jeho další landartový nápad. Mladý stromek ze spletených prutů vrby. „Je tady dost vlhko, pro vrbu ideální. Časem bych ji chtěl vytvarovat například do podoby slunečníku,“ plánuje Koudelka. V hlavě má i myšlenku vytvořit zde z živých vrbin bludiště.
Koudelka tvoří svá landartová díla už patnáct let nejen v krajině v širším okolí Žirovnice. Jezdí i na specializované festivaly, například do Krušných hor, kde tvoří s podobně zaměřenými tvůrci. „Tam ta díla zůstávají a připomínají genius loci těch míst. Většinou jsou to opuštěné sudetské vesnice. Pořadatelé spolupracují s landartisty například z Německa, baví mě ta možnost pracovat s nimi a něco se přiučit,“ přiblížil Koudelka.
Umělec zdobí krajinu vrtkavými výtvory. Příroda si je po čase bere zpět |
Před třemi lety Koudelka na evropském festivalu v landartu ve Skotsku získal ve volné disciplíně třetí místo v balancování kamenů, tedy stavění kamenů na sebe do různých tvarů či oblouků bez použití pojiva tak, aby držely stabilitu. Za rok v březnu se chystá na soutěžní festival do amerického Texasu.
