Poprvé Patrik ministroval, když mu byly 4 roky, 4 měsíce a 28 dnů. Tu zatím poslední mši odsloužil v pondělí ráno před slavnostním předáním certifikátu o rekordu od zástupců pelhřimovské Agentury Dobrý den. Konala se ve zdejším chrámu sv. Bartoloměje.
„Kostel jsem si ale ani nestihl prohlédnout, spěchali jsme. Byla tam dost zima. Vstávali jsme dnes v půl čtvrté ráno, abychom dojeli včas do Pelhřimova, tak už se mi chce spát. Kde se mi nejvíce zatím líbilo? Ve světě asi v kostele sv. Petra v Římě,“ zapřemýšlel usměvavý, ale při předání certifikátu spíše mlčenlivý desetiletý ministrantský rekordman.
Předání pamětního listu se zúčastnil v ministrantském oděvu - komži, bílé rochetě a límci. Na rochetě měl přišpendlený znak královéhradecké diecéze. „Znak diecéze běžně Patrik na sobě nemívá, jenom při významných příležitostech na znamení, že reprezentujeme naší diecézi,“ řekl jeho otec Tomáš, který Petrika doprovází při četných ministrantských výletech.
Na Velehradě usnul, v Irsku byl před kamerou
V Česku Patrik Müller ministroval nejen v katedrále sv. Víta, ale také na řadě významných poutních míst, jako je Velehrad, Stará Boleslav, Číhošť, Svatá Hora či Hostýn. Zúčastnil se také pouti do Jeruzaléma, kde i krátce nesl křížek v čele průvodu. Byl také ministrantem na mši s papežem Františkem loni v Budapešti.
„Jednou usnul na biskupském křesle na Velehradě. V Irsku, kde jsme šli po stopách svatého Patrika, ministroval při streamované mši s místní kazatelkou,“ vzpomněl si s úsměvem Tomáš Müller, profesí zdravotník.
Kromě ministrování má Patrik běžné záliby, obvyklé mezi jeho vrstevníky. „Až přijedeme domů, budu hrát na mobilu,“ těšil se Patrik v Pelhřimově. Ve škole chodí do kroužku keramiky, baví ho výtvarná výchova, například kreslení dinosaurů. „V keramice jsem dělal dárek pro maminku, stojánek na svíčku,“ pochlubil se.
Patrikův otec Tomáš řekl, že v jeho rodině byl vztah ke katolické náboženské víře odjakživa vštípený. „Vím ale, že víra se nedá zdědit. Každý člověk i dítě věří jinak a pak dojde k vnitřnímu poznání, které má každý v jiném věku. Potom dítě zjistí, že ta dětská víra už nestačí, a musí nebo taky nemusí postoupit o stupínek výš,“ uvažuje Tomáš Müller.
