Tam vznikaly i zanikaly kapely, domlouvala se organizace koncertů či výstav, pro mnohé to byl nekonečný a nezapomenutelný večírek. „Říká se, že kdo devadesátky zažil, ten si je nepamatuje. Ale já si je teda pamatuju,“ směje se Mikina Čumrová.
Kde jste začala pracovat v hospodách?
Původně jsem se vyučila v Batelově, tříapůlletý učební obor. Protože jsem se učila pro Jednotu Třešť, musela jsem jít makat pro ně. Takže jsem začala na dálnici na motorestu Jihlava Pávov na 111. kilometru. Tam jsem si odkroutila rok dva, začaly zlatý devadesátky a vzala jsem si nějak v roce jednadevadesát do provozování Mikulku.
Největší hláška je ústupové pivo. To je poslední pivo, před odchodem. To ti ten člověk ale řekne za večer třeba desetkrát.
