Meteorit ze Stonařova. Řadu jeho kousků po pádu na Zemi v roce 1808 převezli...

Meteorit ze Stonařova. Řadu jeho kousků po pádu na Zemi v roce 1808 převezli vědci do Vídně, tehdejšího centra monarchie. | foto: Naturhistorisches Museum Wien

Šli na mši a z nebe padaly kameny. Stonařovské meteority ukazuje Vídeň

  • 3
Do rakouské Vídně se v těchto týdnech jezdí hlavně na vánoční trhy. Lidé z Vysočiny tam ale mohou najít i jeden velký muzejní "magnet". Vídeňské přírodovědné muzeum má ve své bohaté expozici také několik kousků meteoritů, které kdysi dopadly ke Stonařovu na Jihlavsku.

Někdo by řekl, že je to obyčejný černý kámen. Z toho by se vědcům hned naježily vlasy. Stonařovský meteorit, který je možné vidět v malé expozici v obci a ve větším měřítku pak ve vídeňském přírodovědném muzeu (v překladu Naturhistorisches Museum - pozn. redakce), je nejstarší meteorit svého druhu na světě.

Pád meteoritů z pohledu kronikáře

Redakce MF DNES vyhledala, co o stonařovských meteoritech napsal brtnický kronikář Alois Karel Hoffmann v roce 1927. "Meteóry v našem kraji padaly roku 1808, 28. května. Nejprudší padání bylo u Stonařova. Lid jdoucí do kostela překvapen byl náhle mlhou a zaslechl silnou ránu podobající se ráně z děla. Následovalo několik dalších ran, pak otřes země a svištění ve vzduchu, což trvalo asi osm minut. V té době padlo v kruhu tří hodin cesty asi 200 kamenů - meteórů ve váze půl až dvanáct liber."

"Je to první poznaný achondrit, který navíc patří do ještě vzácnější skupiny - mezi eukrity. Byl to déšť menších meteoritů. Na zem dopadly menší částice, což u achondritů také není častý jev," řekl Franz Brandstaetter z vídeňského muzea. Stonařovské meteority podle něj nejsou mezi obchodníky po světě často v oběhu. "Jsou velmi drahé," uvedl Brandstaetter.

O konkrétních sumách se ale bavit nechtěl. "Pokud vůbec, tak z toho stonařovského meteoritu budete moci koupit na trhu jen ty nejmenší díly," předpokládá vědec, který se zabývá meteority.

Celkem již více než 205 let uplynulo od pádu stonařovských meteoritů. Celé městečko a přilehlé okolí zaslechlo v neděli 22. května 1808 při cestě na ranní bohoslužbu ohlušující ránu, zvuky připomínající vojenské bubny či hru flétny. Vzápětí lidé zaznamenali dopad stovek meteoritů, které právě proletěly atmosférou.

Na poli našla meteorit, který by dnes stál šest milionů korun

A nadpozemské objekty dosud lákají tajemnou atmosférou, ta se odráží i na jejich tržní ceně.

Největší světová burza, kde je možné s meteority obchodovat, je podle stonařovského místostarosty Ivana Šulce v arizonském Tucsonu, v Evropě pak v Mnichově. Ve Francii je podle místostarosty možné zakoupit miniaturní zlomky stonařovských meteoritů, které výzkumníci nejdříve probádají a pak je nabídnou k prodeji.

Tyto malé štěpinky si mohou návštěvníci prohlédnout i ve stonařovském Muzeu meteoritů. "Větší originální kousky u nás ale nemáme, kvůli své ceně musí být totiž dobře hlídány. V depozitáři Muzea Vysočiny mají jeden meteorit, jehož kopii si u nás můžete prohlédnout," doplnil Šulc.

Cenu meteoritů si podle něj uvědomovali i jejich první stonařovští nálezci na počátku devatenáctého století. "Když sem po spádu přijel rakouský přírodovědec Karel Schreibers, meteority mu začali prodávat, odvezl si jich tak na šedesát," odhadl místostarosta.

Vědci uvádějí, že na Vysočinu tehdy dopadlo přibližně 300 meteoritů. Největším z nich byl kousek, který dopadl na pole blízko Cerekvičky a po pádu jej našla Katarina Pauserin. Dnes je umístěn právě ve vídeňském přírodovědném muzeu. Při své váze 6,333 kilogramu by meteorit podle Šulce vyšel odhadem na více než šest milionů korun.

"Stonařovské meteority jsou významné také proto, že se jedná o takzvané eukrity odštěpené od planetky Vesta. Tento typ meteoritů je charakteristický minimálním obsahem železa, což pro ostatní meteority není běžné. Eukrity složením i vzezřením připomínají obyčejný pozemský kámen. Po dopadu na zem jsou ovšem horké a na povrchu mají natavenou červenočernou krustu vypadající jako asfalt," přiblížil vzhled objektů Šulc.

Pátrat po meteoritech? Lehčí je najít jehlu v kupce sena

Říkáte si, že se do okolí Stonařova vydáte pátrat po zbylých meteoritech a zbohatnete? Není to tak lehké, jak se může zdát, spíše byste našli jehlu v kupce sena.

Po více než dvou stovkách let už totiž původní krusta díky působení kyslíku zmizela, meteority se tak podobají kamení ještě více. I v roce 1808 se hledači meteoritů často spletli a donesli Schreibersovi kameny, které z vesmíru opravdu nespadly.

Původní krusta by se mohla zachovat jen v případě, že by se kámen zaryl někam, kam nemá přístup vzduch, například do jílovité půdy. Pokud by se vám takový meteorit nalézt podařilo, můžete se radovat. "Obchod s těmito tělesy je docela čilý. Stala se z nich zajímavá komodita, která hodnotu neztrácí, spíše naopak," vyjádřil se Šulc.

"Jeden gram stonařovských meteoritů vychází podle našich zkušeností zhruba na tisíc korun. Ale záleží na více faktorech, například na tom, jestli má původní nataveninu, ta je hodně cenná," vysvětlil místostarosta Šulc. Ceny meteoritů jsou individuální. Gram kamenného meteoritu z Marsu se dal například koupit v přepočtu asi za devět set korun.