O lyžích a všem, co s nimi souvisí, toho Milan Slonek ví jako málokdo. První lyže na Novoměstsku totiž vyrobil už v devadesátých letech 19. století jeho pradědeček Adolf Slonek, truhlář z Rokytna. O něm se traduje, že uměl vyrobit všechno – od kolébky přes mlýnské kolo až po rakev.
Potomek Milan Slonek je důkazem toho, že jablko nepadá daleko od stromu. Živí se totiž částečně také truhlařinou. Docela nedávno se rozhodl, že vyrobí lyže z jednoho kusu dřeva. Zatím je má rozpracované. „Je to takový pokus, zkouším je vyrobit tou metodou jako moji předci, z jasanového dřeva,“ líčí truhlář.
Doma má úctyhodnou kolekci lyží, vázání a dalších skvostů, která se navíc neustále rozrůstá. „Zkouším doplňovat naše rodinné muzeum o další dokumenty a exponáty. Získal jsem do sbírky například i Cenu Ing. Karla Mrkvičky, jeden dobrý Novoměšťák mi ji věnoval,“ prozradil Milan Slonek a ukazuje na zeď.
Tato cena je udělována osobnostem za rozvoj lyžování a nese jméno vítěze prvního zdejšího závodu, uspořádaného už v roce 1910.
Vedle sádrové ceny nemůže na stěně chybět ani diplom určený právě pro prvního vítěze. „Našli mi to v Horáckém muzeu v jedné složce, do té doby ho neměli digitalizovaný. Hned jsem si nechal udělat kopii,“ líčí Slonek.
Podle seznamu hledá koláře a jejich potomky
Některé položky přibývají v muzeu díky jeho aktivitě, zároveň jej vyhledávají jeho známí s tím, že pro něj něco mají.
Milan Slonek
|
„Sbírám lyže se zajímavým příběhem nebo původem. Můj názor je, že kolář byl téměř v každé dědině. A kolář uměl se dřevem, ohýbat ho a napařovat, a tedy i vyrábět lyže,“ poukazuje na to, že pátrá po dalších možných výrobcích hlavně na Horácku.
„Mám adresář živností a firem z roku 1932, hledám v seznamu. Najdu si podle toho nějakého koláře a pak zkouším najít jeho potomky,“ popisuje svůj postup.
Takto už získal například lyže z Jimramova, ze Sulkovce a snaží se získat i dřevěná prkýnka z dalších míst. „Jen v Novém Městě bývalo pět šest výrobců. Snažím se svoji sbírku doplňovat. Celkově mám už kolem dvou set párů, k tomu asi 130 typů vázání,“ zamýšlí se Milan Slonek.
Navíc objevuje další a další poklady z půdy. „Ještě tam nemám všechno probádané. Jeden z posledních exponátů, co jsem našel doma, je lak na lyže od firmy Vaníček a Malec, Satalice u Prahy. Je ještě tekutý,“ líčí s klukovským zápalem.
Doma však občas slýchá, co to pořád tahá za krámy. Ne všechno je totiž tak skladné jako třeba skleněné diapozitivy s dobovou reklamou. „Ty se promítaly v brněnském kině, kde mívali Slonkovi sezonní obchod,“ líčí pokračovatel rodu.
Bydleli ve svém domě, ale museli platit nájem
Na půdě našel Milan Slonek například také velkoformátovou reklamu – malovanou na plátně – z období první republiky. „Nejdřív jsem si říkal, co je to za koberec,“ vzpomíná. Tento poklad přečkal i éru, kdy rodinnou firmu znárodnili komunisté. Sice mohli dál bydlet ve svém domě, ale dlouhé roky museli platit nájem, takoví byli soudruzi „lidumilové“.
V muzeu se dozvíte třeba i to, jak synové Adolfa Slonka (Adolf a Antonín, kteří byli na zkušené i ve Vídni) jezdívali nakupovat speciální tvrdé dřevo kanadského ořechovce (hickory) až do Hamburku. Nebo o éře, kdy byla na lyže uvalena přepychová daň nebo kdy z Brna do Nového Města vypravovali speciální lyžařský vlak.
Firma se slonem ve znaku se však ve své dlouhé historii proslavila i jinak než lyžemi – vyrobila lavice pro novoměstský evangelický kostel nebo okna a dveře pro místní nemocnici.
„Mám tu i starý celodřevěný šlapací soustruh po mém pradědovi, je doteď funkční. Adolf Slonek na něm dělával už na Rokytně,“ ukazuje jeho pravnuk, jak se soustruh pohání.
Skandinávské fanoušky zaujaly järvineny
Milan Slonek vystavuje i hoblíky, které už nechal ošetřit louhem, aby zbavil dřevo červotoče. Podobně postupuje i v případě dalších exponátů. „Když se mi toho nashromáždí víc, třeba sáně, zajedu s tím do louhárny,“ vysvětluje Slonek.
Ve sbírce nemá jen lyže místní provenience, ale také třeba severskou produkci. Když sem při nedávném šampionátu náhodou zavítali hosté ze Skandinávie a Pobaltí, ihned zpozorněli, když na zdi našli nádherné järvineny.
„Finský výrobce Esko Järvinen dělal ve své době nejlepší závodní běžky na světě, které vyhrávaly na olympiádách,“ zmiňuje Slonek už výrazně modernější prkýnka.
U Slonků také zjistíte třeba to, že kolečkové lyže zdaleka nejsou vynálezem posledních let. „Tyhle vyrobil už můj táta na lyžařský bál,“ ukazuje pokračovatel rodu.
Milan Slonek rád připomíná nevšední historii svých předků a toho, co dokázali vytvořit. „Když se k nám někdo zastaví, tak mu muzeum rád ukážu. Občas se někdo ozve, turisté si zjišťují, co mohou v Novém Městě navštívit. Pak tady se mnou třeba hodinu nebo i dvě vzpomínají,“ líčí sběratel.
Soukromé muzeum v Soškově ulici je přístupné ideálně po předchozí domluvě. Potřebné kontakty najdete na webu www.slonek.cz.
