Vyrábět na přelomu 70. a 80. let minulého století v Československu čerstvý sýr ve velkém, dostatečně hygienicky a s delší trvanlivostí nebylo vůbec jednoduché. Dokonce by se to dalo označit za takřka nemožné. Obvykle se jednalo o výrobu ruční, bez tepelného ošetření, určenou k okamžité spotřebě.
Lučina ovšem tento trend zbourala a zákazníkům představila něco zcela nového. Mohla za to nová výrobní linka Westfalia instalovaná v sedlčanské mlékárně. Ta v té době byla součástí národního podniku Laktos, který sdružoval mlékárny v Praze a Středočeském kraji.























