Leopold Heneš si neláme hlavu otázkou, co má v životě smysl. On to ví. Velkou část svého času věnuje stavění různých krkolomností do žárovek, lahviček či demižonů. A úplně nejšťastnější je, když pak lidé nechápavě kroutí hlavou, jak mohl své stavby nasoukat dovnitř přes úzká skleněná hrdla.
„Potěší mě, když někomu zamotám hlavu a on říká: To snad není možné! Jenže když to není možné, tak já to udělám,“ směje se Heneš.
O jeho výrobky je zájem. A to i v cizině. Lidé je dávají jako originální dárky, které se běžně nedají sehnat v prodejnách.
Stavět v lahvích začal už před desítkami let na vojně. Ostatní vojáci tam trávili volný čas výrobou rámečků na fotografie. „Já jsem si říkal, že rámečky dovede kdekdo, ale já to celé strčím do flašky. A povedlo se,“ vzpomíná.
Láhev se svou fotkou pak věnoval svému děvčeti. I když se po čase rozešli, dívka dárek nerozbila. „Naštěstí s tím neřízla o zem, ale našel jsem to vrácené za dveřmi,“ směje se Heneš.
Úspěch sklidily kadibudky ve flaškách. I s toaletním papírem
A objednávky se mu začaly vršit. Kamarádům a známým se lahve líbily a chtěli podobné. „Úspěch měly třeba kadibudky ve flaškách. Dělal jsem je do nejmenších detailů s deklem i rolí papíru,“ směje se.
Sestrojit různé legrácky za sklem ho baví. Třeba tam má jednu postavičku, s níž se prý dobře tančí, protože má prsa z obou stran.
Vše vyrábí tak, že si nejprve udělá model mimo láhev. Ten pak rozřeže na části, jež se vejdou do hrdla. Uvnitř pak vše znovu slepí pomocí speciálního „nářadíčka“, které si též sám vyrobil. Třeba používá jehlu na špejli.
Trochu nervóznější byl, když vyráběl repliku korunovačních klenotů. „Raději jsem o tom moc nemluvil, aby mi sem nevlezl nějaký duševní naháč a nechtěl si je odnést,“ usmívá se kutil.
Majstrštyk bylo vměstnat hlavolam do dvou spojených žárovek
Dílnu má ve svém domě v Třebenicích na Třebíčsku. Svůj domov se zahradou má plný různých zlepšováků. Svého času za ním jezdíval i Přemek Podlaha, autor televizního Receptáře.
Zvláštní obdiv sklízejí Henešovy hlavolamy složené v žárovkách. Na výrobu použije vždy dvě žárovky. Tu první přeřízne v závitu pilkou na železo. Vše pak zabrousí, upraví a dovnitř něco umístí. Pak rozbije druhou žárovku a část závitu z ní přidělá k té první.
Aby to měl ještě složitější, dokáže umístit do jedné žárovky i pět hlavolamů najednou. A opravdový majstrštyk byl, když vměstnal jeden větší hlavolam do dvou propojených žárovek. Nechal to pak pořadatelům na brněnském výstavišti, kde ale dílko někdo ukradl.
„Jenže to je křehká záležitost. Pokud to někdo vzal bez speciálního stojanu, tak se mu to rozpadlo v kapse. Nemohl s tím vyjít ani z pavilonu,“ usmál se. Žárovky jsou podle něj docela pevné. Ale jen do chvíle, kdy je začne obrušovat. To se někdy z pěti povede jen jedna.
Co se nepovede napoprvé ani napopáté, třeba podesáté už jde
Složitosti ho lákaly i v dobách, kdy pracoval jako mistr na stavbách. „Dělal jsem věci, které nikdo nechtěl. Třeba klenby, schodiště nebo studny. Mě baví to, co není jednoduché. U lidí je přirozené, že se snaží soutěžit a být lepší. Někdo vypije víc piv, další doskočí dál na hřišti. Já dělám to, co někdo druhý nechápe,“ doplňuje Heneš.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Při své pečlivé práci má nebetyčnou trpělivost. Drží se hesla, že když se to nepovede na poprvé, tak na podruhé, na potřetí nebo podesáté. „Jednou se to povést musí, ještě jsem s tím nikdy nešvihl o zem.“
A to zažívá opravdu perné chvilky. Třeba když tvořil žárovku jedné paní k narozeninám. Až měl vše hotovo a na výsledek se zálibně díval, tak mu manželka řekla, že má uvnitř žárovky špatný letopočet. Jednou se zase spletl, když dělal písmeno „S“ a vykroužil ho na opačnou stranu.
Přesto se nikdy nedopálí. V životě se ale někdy dokáže vytočit. „Třeba když mi někdo tvrdí nějaký nesmysl. Nebo stojím ve frontě u pokladny a musím poslouchat ‚odborníky‘, jak mluví o politice,“ poznamenal.
