V politice se Švančara už nějakou dobu neangažuje. Před čtrnácti dny ho postihl v padesáti letech již druhý infarkt. Přesto stále se zápalem vysvětluje, proč chce mít ze své jihlavské zahrady britské území s novou kaplí.
"Chci žít v monarchii, a tak ji mám doma," usmívá se royalista.
Prodej britské firmě
Směrem k Velké Británii se obrátil kvůli problémům s českými úřady. "Vždy jsem si přál žít v zemi, kde vládne Boží právo. Tedy přirozený tisíciletý řád společnosti v tomto pořadí: Bůh, panovník, rodina, jednotlivec," vysvětluje.
Obává se, že v rodné vlasti se toho nedočká. Proto se rozhodl přenést kousek Velké Británie na svoji zahradu blízko vlakového nádraží v Jihlavě.
S manželkou založil před časem v Anglii obchodní společnost, do níž pak vstoupili i někteří jejich přátelé.
"A této anglické firmě, která má sídlo v Northamptonu v hrabství Northamptonshire a zabývá se zejména homeopatií a léčitelskými metodami, jsme následně prodali celou naši zahradu v Kollárově ulici," vysvětlil neobvyklý postup. Švančarovi se nelíbí současný stav České republiky.
Jeho vlastní problémy s úřady při podnikání se podle něj stupňovaly ruku v ruce s tím, čím výrazněji ovlivňoval jihlavskou politiku. Úředníci mu sami přiznávali, že jim na něj chodí udání od lidí z jeho domovského města.
Později proto raději přestal být členem ODS, aby problémy s úřady utlumil. Nepříjemnosti se i tak výrazně podepsaly na jeho zdraví.
Obchůdek a kaple na zahradě
Podnikání přes Anglii považuje za svobodnější. Tamní právo je podle něj lidštější, jednodušší a přeje lidské tvořivosti.
"Jak mi před časem řekl jeden anglický úředník: V Anglii podniká člověk proto, aby se uživil tím, co umí. V Česku podnikáte proto, abyste tři dny v týdnu vyplňovali papíry a neustále úřadům dokazovali, že nejste darebáci."
Leo Švančara chce na svojí britské zahradě v Jihlavě vybudovat i malou soukromou kapli pro tradiční latinskou katolickou bohoslužbu. Kaple bude zasvěcená Panně Marii a blahoslavenému Karlu Habsburskému.
"Tento poslední český král a rakouský císař žil v letech 1887 až 1922," doplnil Švančara.
Zahrada téměř na hranici Čech a Moravy
Svoji zahradu, která se nachází téměř na zemské hranici mezi Čechami a Moravou, považuje Švančara za svůj malý kousek monarchie. Součástí zahrady je i malý obchůdek, kde jeho rodina prodává tiskoviny a dárkové zboží duchovního křesťanského zaměření.
"Obchůdek na zahradě brzy doplní i kontaktní místo našeho britského léčitelského a homeopatického e-shopu. V létě jsme tam na základě britské živnosti prodávali jahody a brambory," dodal Leo Švančara.
Zahradu u nádraží považuje za velký životní návrat. Kdysi totiž vyrůstal v domě, který s ní sousedí. Pak se na desítky let odstěhoval do centra Jihlavy.
Už to vzdal. Pak měl sen
Nedávno se rozhodl, že se do míst svého dětství vrátí. Sháněl tam pozemek, dlouho ale marně. Svoje snažení už skoro vzdal.
"Pak se mi zdál sen. Potkal jsem v něm sestřenici z Liberce, která nebyla v Jihlavě dvacet let. Ve snu najednou byla tady u nás a řekla mi, abych to nevzdával. Že existuje člověk, který mi tam pozemek prodá," popisuje.
Ráno se vzbudil a na základě snu pátral dál. Najednou zjistil, že jeho kamarád z dětství prodává zarostlou zahradu těsně u jeho dávného bydliště.
"Zrovna mu doma říkali, ať ten Boubín už někomu prodá. On si myslel, že nemá šanci najít kupce. Do toho jsem se najednou ozval já. Okamžitě jsme se dohodli," vylíčil Švančara.
Ke své britské zahradě má silný vztah i z jiného důvodu.
"U této zahrady zemřel v temných normalizačních časech můj táta Jiří Švančara. Dostal v březnu roku 1972 po celodenním výslechu na StB smrtelný infarkt. V pouhých čtyřiceti letech. Já byl tehdy jako desetiletý přímo u jeho náhlého a prudkého odchodu z tohoto světa," zavzpomínal.
Nejen proto chce, aby v soukromé kapli na zahradě byla každoročně odsloužena mše za všechny oběti komunismu a současně za návrat práva.
"Já i naši přátelé máme návratem práva na mysli obnovu českého království v naší zemi. S pomocí Boží, Panny Marie i Karla Habsburského věřím, že se tak jednou stane," dodal.
