Na korunovační klenoty se s Heydrichem tehdy šlo podívat několik prominentních nacistů do trezorové místnosti katedrály svatého Víta.
Třeba státní tajemník K. H. Frank a státní podtajemník Kurt von Burgsdorff. Svatováclavskou korunu si s nimi přišel prohlédnout i Horst Böhme, který dal následující rok podnět k lidickému masakru. Byl tam tehdy také premiér protektorátní vlády Jaroslav Krejčí.
Existuje legenda podpořená filmem Atentát ze šedesátých let, že si Heydrich tehdy korunu nasadil. Přitom se traduje, že každý člověk, který není oprávněn korunu nosit, ale nasadí si ji na hlavu, do roka zemře. Heydrich opravdu do roka skonal. Neexistuje ale jediný důkaz, že by si korunu tenkrát nasadil.
„Jde o nepodloženou legendu. Navíc to neodpovídá pragmatickému naturelu Reinharda Heydricha. Ale lidé mají legendy rádi,“ poznamenal Vilém Wodák, předseda Spolku pro starou Jihlavu.
Pravdou ale je, že se v roce 1945 našly kopie všech klíčů korunní komory, které si Heydrich nechal udělat v Berlíně.
Umístění klenotů není náhodné, věřící pod nimi museli projít
Trezorová místnost pro uložení korunovačních klenotů se nachází v patře Zlaté brány za mozaikou Posledního soudu, která je dominantou jižního vchodu katedrály. Toto umístění není náhodné. Karel IV. záměrně nechal uložit korunovační klenoty tak, aby vcházející věřící pod nimi museli projít.
Komora je přístupná pouze úzkým vřetenovým schodištěm z kaple svatého Václava. Železnými pláty pobité dveře jsou chráněny sedmi zámky, od nichž mají klíče představitelé státu, Prahy a katolické církve.
Na korunovační klenoty se přišel v roce 1941 podívat i generál Rudolf Toussaint. „Tehdy byl zmocněncem wehrmachtu u říšského protektora a velitelem branného obvodu Čechy a Morava. Později v roce 1945 podepsal v Praze německou kapitulaci,“ přiblížil Wodák.
V roce 1946 byl vydán zpět do Československa. O dva roky později jej odsoudili na doživotí, nakonec mu trest změnili na 25 let vězení. Na svobodu se dostal v roce 1961 a žil ještě dalších sedm let.
Ve vězení se setkali muži, kteří spolu v květnu 1945 vyjednali mír
Ve vězení se paradoxně potkal s generálem Karlem Kutlvašrem. Se stejným Kutlvašrem, s nímž 8. května 1945 musel vyjednat smír. O pár let později spolu v komunistickém vězení společně vynášeli latrínu.
Toussaint se divil, že za mřížemi potkával vítěze války. Jednou Toussaint vyprávěl, jak s Kutlvašrem seděl v Plzni na Borech. Bývalý generál se netajil tím, že si Kutlvašra vážil už v době povstání jako protivníka.
Těžko pochopitelná situace neunikla ani tajné policii. Zachoval se o tom dokonce zápis: „... na jedné pracovně seděli blízko sebe dva nejvyšší velitelé bojujících táborů, totiž Kutlvašr jako vrchní velitel Národní rady z roku 1945 a německý generál Toussaint jako tehdejší německý velitel,“ uvádí se ve zprávě ministerstva vnitra.
Reportáž o atentátu na říšského protektora:
