Kluk z vesnice, který jako malý přišel o mámu, měl zřejmě komplikovaný vztah s otcem a v průběhu krátkého života stihl prožít příběh, jenž by obstál jako námět na slušné akční drama.
To byl Jan Kubiš, jeden z mužů, kteří v květnu 1942 spáchali atentát na říšského protektora, nacistu Reinharda Heydricha.
Citlivý, věřící, pohledný.
Tak o něm hovořili ti, co ho znali. Dochovaná soukromá korespondence i fragmenty dobových reálií dokládají, že kombinace vlastností z něj činila mladíka, o kterého se dívky velmi zajímaly.
"Většina vztahů ale zůstala nenaplněných. Měl spíše obdivovatelky. Byl voják s omezeným časem osobního volna, navíc žil v nelehké a proměnlivé době. Rychle střídal místa pobytu. To všechno hrálo svou roli," říká Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu Praha.
Psala Antonie, Amélie, Marie...
Špitálník má na starosti přípravu stálé expozice v rodném domě Jana Kubiše. Logicky mu tak rukama procházejí i pohlednice a dopisy, které Kubiš dostával od zamilovaných dívek. Soukromá korespondence není kompletní. I tak lze poskládat časovou linku vztahů. A domyslet si, která z lásek byla možná první, a která známost sehrála velmi důležitou roli.
Marie Kovárníková pocházela ze vsi Ohrazenice, což je součást Jaroměřic nad Rokytnou. Sblížili se v Praze v roce 1942.
"První dochované dopisy jsou z poloviny 30. let od o rok mladší Antonie Pačiskové z Rudíkova, původem z Pavlínova. Asi nejvážnější kontakt pak navázal s Marií Kovárníkovou, pocházela z Ohrazenic," vypráví Špitálník.
Jan Kubiš se s ní sblížil v lednu 1942 v Praze - pár dní poté, co pod jménem Otto Strnad seskočil na okupované území. "To ona byla později nacisty donucena identifikovat uřezané hlavy zabitých parašutistů v červnu 1942 po vydařeném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Mezi nimi i hlavu Jana Kubiše - tedy toho, který hodil na Heydricha bombu," vypráví Špitálník.
Hitlerovi běhaly oči po řádcích
O vztahu Kubiše s Marií si podle Špitálníka dokonce početl Adolf Hitler v souhrnné zprávě o úmrtí svého oblíbence Heydricha. Oči mu běhaly po řádcích, které referovaly o Mariině těhotenství a potratu. Dítě měla čekat s Kubišem.
Mezi vztahy s Marií Kovárníkovou a Antonií Pačiskovou zeje propast událostmi nabitých šesti let.
"Nevíme všechno. Nashromážděná korespondence z doby před válkou, která byla objevena pod schodem v opravovaném Kubišově rodném domě, vytváří určitý obrázek. Část věcí se pak dozvídáme z jeho deníku a vzpomínek, které se tu a tam tradovaly," vysvětluje historik.
Bratr Janovi Kubišovi píše na vojnu, že na zábavě v Kožichovicích tančil s "jeho starou" Antonií Pačiskovou.
Po Antonii Pačiskové zůstalo několik pohlednic a narážka v dopise od bratra Jaroslava na lístku, který Janovi posílá na vojnu. Zmiňuje se, že si s ní zatančil na zábavě v Kožichovicích. Ještě v dubnu 1938 Antonie Janovi poslala pohled k Velikonocům.
Na podzim 1938 se objevuje Marie Macháčková z Lipníku, vesnice, co sousedí s Dolními Vilémovicemi. Pak jakási Máňa, která posílá zamilovaný dopis s razítkem Kamenice u Hranic na Moravě. Je datovaný v květnu 1939, pár týdnů před Kubišovým odchodem do zahraničí. Máňa se zmiňuje, že píše po delší době.
Rok 1938 byl kritický, Kubiš dost cestoval, sloužil u posádky v Opavě, byly pohraniční nepokoje. Ve stejné době mu přichází vřelé vyznání od Amélie Vaculíkové z Nového Jičína.
Zatímco dosud mu psaly dívky venkovské, tady podle Špitálníka rukopis svědčí o lepším vzdělání. Amélie byla podle všeho z dobře situované rodiny.
Odchod do Francie
Dívka píše, že jí srdce krvácelo, ale musela udělat rozhodnutí. Kubiš jí prý odpověděl pozdě. Na co? Část dopisu chybí. Zřejmě ale řešila dilema ve vztazích, možná se musela stěhovat. Ohlašuje Janovi rozchod.
Je tam vložený i dopis její sestry Réli. Ta například píše: "Pane Kubiši, sestra strašlivé prožívá období. Jste její první opravdová láska. Jste pro ni nedosažitelný."
V polovině roku 1939 Jan Kubiš odchází přes Polsko do Francie.
Do deníku si pak v roce 1940 zaznamenává, že onemocněl a skončil v Nancy v nemocnici. "Nachladl jsem na krční žlázy. Mám teploty 39 stupňů Celsia," uvádí.
A zmiňuje také návštěvy spřízněné duše Gisel Matějíčkové, matky tří dětí z české rodiny. Taky za ním chodí Sidonie Otavová, "česká dívenka z Marbashu". O obou ale hovoří pouze v rovině přátelství.
Jaký byl vztah s Ednou?
Koncem září 1940 se dostává do Anglie, kde se v listopadu téhož roku jeho cesty protnou s Ednou Ellisonovou z Igtfieldu. "Sbližují se, má na ni čas ale pouze ve dnech osobního volna. Chodí na procházky, Edna ho vodí i domů," přibližuje historik.
Mladý Čech si pochvaluje vstřícnost a příjemné zázemí anglické domácnosti. Na fotografiích z té doby má na prstě hladký prstýnek. Zda to byla památka na maminku, nebo dárek ve vztahu s Ednou, už se asi nedozvíme.
Jisté je, že nebyl snubní.
Edna Ellisonová, přítelkyně z anglického Igtfieldu.
"Nevíme, jak hluboký byl ten vztah, zda přerostl do intimity? Spíš bych se přikláněl k verzi, že ne," domnívá se Zdeněk Špitálník.
V polovině roku 1941 je Kubiš v Anglii zařazen do výcviku pro zvláštní operace. Pobývá v Londýně, učí se pohybovat v civilu bez uniformy. Musí se oprostit od vojenských návyků - dát si občas ruce do kapes, nechodit vzpřímeně jako podle pravítka. Zkrátka nebudit pozornost. Nejlépe to funguje ve společnosti dívky. Objevuje se Catherine Spinksová.
"A opět nevíme, jak vážný vztah byl. Kubiš se svými druhy na konci prosince 1941 tajně odlétá splnit svůj nejdůležitější úkol do protektorátu. V Anglii u kamaráda Václava Málka nechává veškeré své osobní věci. Knihy, alba, odznaky, peníze, holení. Každopádně, když se po válce Kubišova pozůstalost v Československu objevuje, je v ní taky dopis od Catherine," odhaluje Špitálník.
Ten lístek byl neotevřený, adresovaný do Londýna. Má datum 29. ledna 1942. Dívka se v něm omlouvá, že se dlouho neozvala. "Doufám, že jsi tenkrát stihl večeři v hotelu," zmiňuje se.
Marie dokázala dostat Kubiše na Hrad
Tou dobou už Kubiš začíná stovky kilometrů daleko plnit tajný úkol. Těsně před koncem roku 1941 seskočil z letadla u Nehvizd nedaleko Prahy.
Musí splynout s davem a navázat důležité kontakty. Jeho i další parašutisty překvapuje, co v Anglii netušili: okupační režim je v reálu důkladnější a tužší, než čekali.
Heydrich tou dobou v Čechách moc nepobývá. Parašutisté se bez dobrých informací neobejdou. Kubiš se v Praze seznamuje s Marií Kovárníkovou, původem z Ohrazenic, které leží 16 kilometrů od Dolních Vilémovic.
Marie bydlí v Letenské ulici, sbližují se. "Vyskytly se náznaky, že se ti dva mohli znát už před válkou. Ale prokazatelně doložené to není," podotýká historik.
Marie dokáže Jana dostat na Hrad, odkud Heydrich úřaduje, když je v Praze. Sežene tam přes svého známého kontakt na Františka Šafaříka z hospodářské správy Hradu. Šafařík Kubiše dovede k Heydrichově mercedesu, aby si jej mohl prohlédnout. K tomu mercedesu, ve kterém nakonec nacistický pohlavár při atentátu 27. května 1942 utrpí těžká zranění, jimž 4. června podlehne.
V závěrečné zprávě o atentátu, určené Hitlerovi, je podle Špitálníka informace o intimním vztahu Kovárníkové a Kubiše. O jejím těhotenství a potratu. Je otázkou, zda to byla skutečnost nebo Mariin zastírací manévr při výslechu, kterým kryla odbojovou činnost.
Patnáct dní před atentátem ještě Kubiš posílá lístek dívce jménem Marie Žilanová do Plzně. Seznámil se s ní v souvislosti s akcí u Plzně, kdy se zapalovaly ohně, které měly spojencům ukázat, kde je Škodovka, aby ji mohli bombardovat. Akce sice "nedopadla", Kubiš však potkal dívku, která mu stála za vzkaz s náznakem zájmu.
Parašutisté doufali, že utečou
"Parašutisté byli normální lidé z masa a kostí. Byli to mladí kluci, kteří doufali, že po zabití Heydricha utečou. Zároveň ale tušili, že je spíš čeká konec. Kubiše dlouho brzdila jistá ostýchavost, možná i to, že byl věřící. V posledních měsících života žil rychle. Tušil, že když ne teď, tak už možná nikdy," naznačuje Zdeněk Špitálník.
Události gradují. Atentát, smrt výsadkářů - Kubiš umírá necelý týden před 29. narozeninami.
Následuje mimo jiné i zatčení Marie Kovárníkové. Dívka putuje do koncentračního tábora Mauthausen. Tam ji 24. října 1942 popraví. Smrt nakonec čeká i velkou část Kubišových příbuzných. Jen shodou okolností není srovnána se zemí jeho rodná ves.
Otevření stálé expozice o Kubišovi v Dolních Vilémovicích se chystá na počátek léta tohoto roku.
