O tom, že vynalézavost českých kutilů nemá hranic, svědčí některé vystavené exponáty. Posuďte sami. Například funkční televizní hry s dvěma ovladači vyrobenými ze splachovadla od toalety. Anebo podomácku vyrobená funkční motorová pila s motorem z mopedu vážící přes deset kilo. Majitel ji přesto třicet let používal. "Byla ale dobrá tak na řezání tvárnic, na dřevo to mělo malé otáčky," dodal sběratel Říha.
Sbírkou výrobků od kutilů se zabývá vystudovaný inženýr už asi šest let.
"Před šesti lety na srazu absolventů průmyslovky po třiceti letech všichni vzpomínali, co jsme si tenkrát všechno museli vyrábět. Tak jsem dostal nápad, že by bylo dobré, aby ty kutilské výrobky někdo začal sbírat, protože jinak přijdou vniveč. Potvrzuje se mi to tím, že když objíždím známé nebo lidi na inzerát, tak většinou lidé měli v úmyslu věc vyhodit. Řekl jsem si, že by asi bylo dobře to zachovat," nastínil prvotní myšlenku na vznik muzea Říha.
S domácím kutilstvím se však setkával už od kolébky. "Ještě daleko větší kutil než já, byl můj tatínek. To byl asi hlavní inspirátor, proč se tímto divným hobby zabývám. Když mi byly dva nebo tři roky, vyrobil mi auto, ve kterém jsem mohl sedět. A kromě toho, že jezdilo, tak také svítilo a troubilo. Jen škoda že se nezachovalo," vzpomněl Říha.
Milan Říha54 let, Polná u Jihlavy
|
Kutilské výrobky často zapomenuté na půdách a sklepeních shání od známých i přes inzeráty po celé republice. Jen za poslední půlrok mu ve sbírce přibyly desítky exponátů, celou sbírku odhaduje zhruba na tři sta kousků.
"Základem byly moje výrobky, sám jsem si vyrobil přes dvacet různých vynálezů, a také výrobky kamarádů z průmyslovky. Když už jsem měl kolem stovky věcí, začal jsem vyhledávat inzeráty," řekl Říha.
"Beru všechno, aby darující nebyli smutní, že jsem je odmítl. Chtěl bych mít zastoupené od všeho něco, dva tři kousky, hlavně mě zajímá, když je ta věc něčím unikátní. Mám tady třeba vystavený doma zhotovený traktor, ale že bych jich chtěl mít dvacet, to nechci, protože jich podle mě po republice ještě jezdí spousty a až taková vzácnost to zase není," popsal sestavování sbírky Říha.
Betlém poháněný elektřinou nepouští – dává totiž rány
Mezi exponáty v muzeu kutilství je k vidění například i vysílač morseovky, kterou mohou využívat i lidé neznalí Morseovy abecedy – klávesnice s abecedou totiž po stisknutí klávesy vysílá dané písmeno přímo v kódu morseovky.
Ve sbírce nechybí ani třeba čtyři podomácku zhotovené pračky. Či pohybující se betlém z první republiky poháněný elektřinou. "Ale raději jej moc nepouštím, protože od něj vždy dostanu ránu," omluvil se při předvádění sbírky.
Zajímavostí na betlému je i to, že svatozář nad Ježíškem je zhotovená ze třpytivých úchytů využívaných dříve na registrační značky aut. Nad betlémem byl původně ještě vánoční stromek, který se nad ním otáčel. "Ten mi ale původní majitelé nechtěli dát," dodal se smíchem Říha.
Vystavenou kuriozitou v Říhově sbírce je také koule s řetězem na nohu. Tu před pětadvaceti lety dostal jako svatební dar od známého, který ji tehdy v osmdesátých letech vyrobil v jihlavském Motorpalu. "Koule je svařená ze dvou ocelových dutých půlek a aby nebyla těžká, je dutá a je naplněná pískem. I moji kamarádi a spolužáci ji ke svatbě dostali," dodal Říha.
Vojáci místo poslouchání povelů vyráběli tanky
Ve sbírce má i modely tanků, které vyráběli šikovnější vojáci pro své velitele.
"Mám ve sbírce čtyři modely od různých vojáků, kteří je pro své velitele vyrobili. Dva jsou z kasáren z Jindřichova Hradce," řekl Říha.
"A bývalý voják, který mi jeden z nich daroval, vyprávěl, jak to bylo bezva, když vyráběl tank, nemusel chodit na rozcvičky ani jiné vojenské povinnosti a mohl se věnovat výrobě tanku a ještě pak měl delší dovolenku. Kdo uměl, tak si i za starého režimu pomohl," dodal.
Zlatá éra kutilství? Ta před rokem 1989
Kutilství podle něj bylo v Česku fenoménem především za minulého režimu před rokem 1989, kdy šikovné české ručičky a vynalézavé hlavy kompenzovaly nedostatek výrobků na trhu.
"Před rokem 89, to si myslím, že byla zlatá éra kutilství. Částečně kvůli nedostatku, ale těch důvodů byla asi celá řada. Vyráběly se i výrobky, které byly k sehnání, ale lidé na ně neměli peníze. Třeba traktůrky na zahradu. Hrála v tom roli i ješitnost, soused má sekačku z fabriky, ale já mám svou, protože to umím. Nebo se třeba prodávaly magnetofony, které měly nějaké parametry a kutil chtěl, aby byly ještě lepší. Těch důvodů může být celá řada," dodal sběratel.
"Ale i dnes se kutí, mám zde z nedávné doby motorovou koloběžku s motorem od sekačky, digitální hodiny nebo třeba mluvící teploměr. Poslední dva tři roky mi přijdou, že přišla tak trochu renesance. Najednou vidím, že si lidé zase sem tam něco ukutí, na druhou stranu je tu i trend kutilských pořadů a časopisů i obchodů pro kutily," dodal Říha.
