Jan Kuča knihou, kterou představil v knihovně Matěje Josefa Sychry, navázal na svoje působení v loni otevřeném muzeu Ostrov lidových krojů v Ostrově u Zbraslavic na Kutnohorsku. Pro něj připravil expozici českých, moravských a slezských krojů.
„Můj zájem o kroje a lidovou kulturu všeobecně vyústil ve spolupráci s panem Janem Mičánkem, který se na mě obrátil před třemi roky. Koupil totiž obrovskou krojovou sbírku. Od původní majitelky však neměl k té sbírce moc informací, takže na začátku měl neidentifikovanou hromadu oděvů,“ popisuje Jan Kuča. Sbírka zahrnovala jak originální součásti krojů z 19. století, tak i napodobeniny.
 |
Právě tato sbírka se po pečlivém roztřídění, popsání a doplnění stala základem nového muzea v Ostrově kousek za hranicemi Vysočiny. Nechybí ani kroje německy mluvícího obyvatelstva, z nichž část se podařilo získat díky kontaktům se sudetskými Němci.
„Na vzniku expozice krojů České republiky jsem pracoval dva roky. Chlévy a konírny původního hospodářského dvora dostaly podobu expozice, kde je umístěno 250 figurín oblečených do krojů z Čech, Moravy a Slezska. A to i včetně krojů, které už zanikly nebo už se dávno nenosí,“ říká etnograf.
Nápad na atlas vznikl při přípravě expozice
Ve zmiňované hromadě krojů byla zastoupena jen asi třetina regionů. „Kroje z mnoha českých oblastí totiž nejsou vůbec k mání. V několika málo případech jsme se uchýlili k ušití repliky podle starého vzoru. Řadu krojů se nám podařilo získat, pokud ne v originální podobě z 19. století, tak alespoň jako dobovou repliku podle původního vzoru, třeba z přelomu devatenáctého a dvacátého století,“ vysvětluje kurátor muzea.
Právě během přípravy expozice v Ostrově vznikl nápad vytvořit současně i atlas krojů. „Takový atlas tu dosud chyběl. Obrázky podle nejrůznějších předloh namalovala Pavla Hampton. Není možné, aby všechny obrázky byly ze stejné doby. Snažili jsme se vybrat sváteční kroje, někdy to byl kroj zimní nebo kroj nevěsty či družičky,“ poukazuje autor.
Z hlasu Jana Kuči je znát, jak moc je hrdý na kroj severohorácký, který historicky patří k oblasti Žďárska, Novoměstska, Bystřicka či Velkomeziříčska a který před lety s pomocí obrazů nebo kolorovaných fotek i zachovaných muzejních součástek zrekonstruoval.
„Charakteristické jsou pro něj tkané sukně, k oblečení do kostela patří kabátek šitý z nejrůznějších materiálů. Často se v muzeích v regionu dochovaly kabátky z kartounu, tedy potištěné bavlny. Vyskytují se ale i nákladnější kabátky, třeba z hedvábí, nebo dokonce žakárově tkaného brokátu,“ popisuje etnograf.
Pozornost Kuča vzbudil i na třídním srazu
Před sebou má řadu dalších plánů. Jedním z jeho snů je získat huňatý horácký kožich. „Jde o bohatě vyšívaný kožich, který ale není k sehnání, místy je k vidění v muzeích. Jeho replika by stála kolem čtyřiceti tisíc korun,“ překvapuje vysokou částkou.
Jan Kuča se do horáckého kroje také rád příležitostně obléká. Loni například budil pozornost i na třídním srazu, na němž se objevil ve svém nepřehlédnutelném černém límcovém plášti se třemi límci. „Na sraz jsem šel kvůli úspoře času rovnou ze Zelené hory, kde bylo po rekonstrukci znovuvysvěcení kostela,“ vzpomíná s úsměvem.
Skupina krojovaných bývá k vidění právě při církevních poutích a dalších slavnostních akcích. „Rádi uvidíme další lidi ze Žďáru a okolí, kteří by si chtěli pořídit horácký kroj a rozšířit naši skupinu,“ láká zájemce Kuča. Žďárských krojovaných je aktuálně přes třicet včetně dětí.
Blýsknout by se mohli například během hlavní pouti ke svatému Janu Nepomuckému na Zelené hoře (14. a 15. května). Také na konci září, kdy se chystá velká slavnost s účastí krojovaných při oslavách výročí 300 let od vysvěcení zelenohorského kostela. A nebo třeba na plánovaném krojovém bálu. „Kdysi velmi slavná akce by se měla po delší pauze opět konat ve žďárském Domě kultury na začátku příštího roku,“ těší se na obnovení tradice Jan Kuča.
