Ovšem nemuselo tomu tak být. I Pelhřimov mohl mít své krematorium. Ještě téměř před čtyřiceti lety totiž byla jeho výstavba v plánu. Svědčí o tom zápis v městské kronice z roku 1980. Je v ní pasáž, která se věnuje tamnímu hřbitovu.
„Na pelhřimovském hřbitově je tři a půl tisíce hrobových míst a 288 míst pro urny. Hřbitov se už dále nebude rozšiřovat. V příštích letech se počítá se stavbou obřadní síně a chladicích boxů. Výstavba krematoria byla odsunuta. Nyní jsou potíže s uložením zemřelých před pohřbem a obřadní síň je moc malá.“
Zmíněná obřadní síň byla dokončena v roce 1989. Ke stavbě krematoria se pak město už nikdy nedostalo. Z jakého důvodu, je dnes obtížně zjistitelné.
Řada pamětníků, včetně tehdejšího předsedy místního národního výboru (tehdejší ekvivalent starosty) Vladimíra Markvarta už nežije.
„Toto je otázka, kterou ještě nikdo nezkoumal. Zřejmě to souviselo s výstavbou nové obřadní síně, která měla nahradit kostel. Ale to pouze dedukuji. Osobně nevím nic o tom, že by se krematorium dostalo do fáze, že by vznikl už nějaký konkrétní projekt. To si myslím, že nic takového nebylo,“ míní ředitel okresního archivu v Pelhřimově Zdeněk Martínek.
Lidé si pletli obřadní síň s krematoriem
Že se v minulosti uvažovalo o stavbě zařízení na spalování zemřelých, byla nová informace i pro dlouholetého, již porevolučního starostu Leopolda Bambulu.
„To vůbec netuším. Já jenom vím, že došlo k tomu, že si lidé pletli obřadní síň s krematoriem a díky tomu to vše také vzniklo,“ domnívá se Bambula.
Naráží tak na historku, jak se vůbec slavná věta do filmu dostala. Scénář ke snímku psal Zdeněk Svěrák. Podle historky, která se traduje, projížděl městem a všiml si, že se na hřbitově něco staví. Automaticky si domyslel, že jde o krematorium. Více už celou záležitost neprověřoval. „Když jsem psal scénář k Vesničce, netušil jsem, co Pelhřimovu způsobím svým lajdáctvím,“ kál se Svěrák po letech.
Jenže Pelhřimov vzal neexistující krematorium za své. A dokonce si jej postavil i ve svých ulicích. I když jen malé a dočasné. Poprvé jej v roce 2010 na pár dní sestavili hasiči u příležitosti desetiletého výročí své existence. Byla to malá stavba ze dřeva a papíru. Do rakve, která byla umístěna uvnitř, házeli lidé na papírcích sepsané své problémy, svá trápení, která pak nechali shořet.
„Těší mě, že se pelhřimovské krematorium aspoň na pár dní stalo skutečným,“ napsal tehdy místním Zdeněk Svěrák.
Proč bych se ozýval? Vždyť to byl fór, smál se herec
A proti neexistujícímu krematoriu neprotestoval ani sám herec Jiří Lír, který se ve městě před 95 lety narodil.
„Proč bych se ozýval? Vždyť to byl fór!“ reagoval udiveně herec, který natočil přes 180 vedlejších rolí v československých filmech. Postavu hostinského ve Vesničce měl z nich nejraději. Možná i proto, že se po jejím ztvárnění více sblížil se svým hereckým partnerem Rudolfem Hrušínským.
Ten tehdy po premiéře filmu přinesl dva panáky a řekl: „Rád bych si s vámi tykal.“
Jiřímu Lírovi to udělalo radost. Zvláště proto, že si mohli připít i na těch pětadvacet let, co se už znali a vykali si.
