„Bylo to opravdu nečekané a veliké překvapení. Ve věžičce byla báň, z níž na nás při snášení zvoničky schránka doslova vypadla. Že by tam něco takového mohlo být, nikdo z nás neměl ponětí,“ popsal starosta David Drahoš.
Místní prozatím zjistili pouze to, že se ve schránce skrývá rulička s dokumenty. Co to je za listiny, se ale z obav před jejich poničením prozatím obávají zjistit. Obec proto shání odborníka, který by poškozené listiny dokázal citlivě „rozmotat“ a prohlédnout.
 |
„Poškození je docela výrazné a nechceme je neodbornou manipulací poničit ještě víc. Na pohled je však patrné, že dokumenty jsou německy psané a vytištěné, že nejsou psané ručně,“ přiblížil starosta.
Věžnice ležela v severovýchodní části takzvaného jihlavského německého jazykového ostrova. Příchod německého obyvatelstva souvisel s rozšířením těžby rud na konci 12. století. Podle sčítání lidu ještě v roce 1910 na území Jihlavska žilo na 40 tisíc Němců a jen zhruba 12 tisíc Čechů. K zániku jihlavského jazykového ostrova došlo až po odsunu Němců po druhé světové válce. Je tak velice pravděpodobné, že dokumenty ve schránce budou nejméně 80 let staré.
Co půjde, udělají místní řemeslníci svépomocí
Kovárna je přízemní zděnou a částečně podsklepenou stavbou obdélného půdorysu. Vznikla po roce 1850 jako obecní sýpka, v roce 1879 byla upravena na školní třídu a byt učitele. Od roku 1894 sloužila nejen pro bydlení, ale i jako kovárna.
Jenže stavba v posledních desítkách let notně zchátrala. Až nyní začala obec s její obnovou za pomoci dotace od ministerstva kultury. Do konce podzimu by vedení Věžnice chtělo mít opravenou střechu, aby do budovy nezatékalo. Práce vyjdou zhruba na 460 tisíc korun. Z toho 250 tisíc zaplatí dotace, část peněz půjde i z transparentního účtu, jež Věžnice na záchranu stavení zřídila.
Během posledních dnů dodavatelská firma společně s místními dobrovolníky původní střechu sundala. „Krov a trámy nejsou v až tak špatném stavu. Původní tašky očistíme a zas je na místo vrátíme, případně doplníme chybějící. Dobudujeme i přístřešek, jenž stával u zdi domu, ztrouchnivěl a spadl,“ líčí David Drahoš.
Obec nechá i znovu sestavit zvoničku a do střechy ji usadí. Také na její výrobě se budou podílet místní tesaři a klempíři. „Co půjde, chceme udělat svépomocí, abychom co nejvíc snížili náklady,“ podotkl starosta.
Mince a zpravodaj pro budoucí následovníky
Až bude zvonička hotová, chtějí do ní Věžničtí časovou schránku vrátit. Umístí do ní současné mince a rovněž výtisk obecního zpravodaje.
V příštím roce by se Věžnice chtěla zaměřit na obnovu oken a dveří. Ty dnes prakticky neexistují. Budovu by pak bylo možné uzavřít nejen svrchu, ale i ze všech stran. V dalších etapách budou obnoveny i stěny, interiéry a fasáda. Cílem vedení obce je přetvořit dům v kovářskou expozici doplněnou o malé tematické výstavky.
Zachránit starou kovárnu se podařilo doslova v hodině dvanácté. Původním záměrem obce bylo chátrající ruinu před čtyřmi roky zbourat. Už byl dokonce vydán demoliční výměr.
Než však stačili energetici odpojit své sítě, ozvali se členové Spolku za historickou Polnou, památkáři z Jihlavy i pracovníci Národního památkového ústavu (NPÚ) z Telče. Ti všichni upozornili vedení obce na to, jakou cennost tu vlastně mají.
Kovář měl dle smlouvy povinnost zvonit
„Historická, architektonická a památková hodnota kovárny spočívá v jejím stáří, autenticitě dochovaných prvků, původní dispozici, vícevrstevnatém stavebním vývoji a také ve spojení řemeslného provozu s funkcí venkovské zvonice,“ popsal Miloslav Záškoda z telčského pracoviště NPÚ. I jeho zásluhou bylo stavení prohlášeno kulturní památkou.
Neobvyklá je právě věžička na střeše, která sloužila jako zvonice. Zdejší kovář nejenže se věnoval své práci, zároveň se staral i o vyzvánění v tehdy ještě samostatné Dolní Věžnici.
„V roce 1936 budovu koupil kovář od obce. Přímo ve smlouvě měl danou povinnost zvonit, za to mohl užívat obecní louku,“ vysvětlil David Drahoš.
Velice cenná je podle památkářů i samotná kovářská dílna. Ta je od obytných prostor oddělena, měla samostatný vchod. V dílně se částečně zachovalo původní vybavení. Zůstala například zděná výheň s otvorem pro připojení měchu, nika s policemi na nářadí i masivní ponk.
