Z dívky Věry Špakové se totiž stala poslankyně hnutí ANO Věra Jourová.
"Některé průměrnější děti bych si už dnes nevybavil, ale Věru si pamatuju dobře. Byla velmi bystrá. Takových jako ona moc nebylo. Když jsme se teď potkali, tak jsme pochopitelně zavzpomínali," popsal Kováčik, který je o devět let starší než Jourová.
Pionýrského vedoucího dělal od svých patnácti let až do roku 1989 na třebíčské základní škole Hanělova. Ta dnes nese jméno T. G. Masaryka, stejně jako kdysi za první republiky. Za socialismu tento název mít nemohla.
Pavel Kováčik, KSČM
"S pionýrem jsme jezdili na Zdravušku, což byl tábor podporovaný nemocnicí. Tehdy jsem v pionýrské skupině vedl přírodovědný kroužek. Dnes by se tomu asi říkalo ekologická výchova," popsal Pavel Kováčik, v současnosti jeden z nejvlivnějších komunistů.
"Byl fajn. Dělali jsme spoustu věcí, sportovali jsme a něco jsme se učili. Vzpomínám na něj z té doby ráda. A samozřejmě na dětství vzpomínám ráda jako na celek," popsala Věra Jourová, která nyní vyjednává budoucí podobu vlády a má velkou šanci stát se ministryní..
Tehdy v dětství byla už tak trochu funkcionářka. Dělala totiž předsedkyni třídy.
Kdysi chtěla být baletkou. S tímto snem se rozloučila ve čtvrté třídě, když nacvičovala se spolužáky na besídku pásmo nazvané Na louce. "Všechna děvčátka dostala role roztomilých včeliček. Mně dali úlohu čmeláka. Trošku mě tenkrát ranilo, že baletkou asi nebudu," prozradila.
Místo toho hrála vybíjenou. "Já měla největší ránu ze všech holek, proto si mě vyhlédl trenér házené a řekl, ať přijdu na trénink. Pak jsem několik let hrála zadáka a pálila od polovičky hřiště do branky," zavzpomínala.
Jourová studovat nemohla, Kováčik bez problémů
Později studovala gymnázium, kam se dostala až z deváté třídy, a ještě na odvolání.
"Protože rodiče měli po roce 1968 potřebu říct, že se tenkrát v srpnu jednalo o invazi sovětských vojsk. Za to samozřejmě oba vyletěli z práce. Na vysokou jsem se pak nedostala kvůli tomu doporučení," doplnila poslankyně. Vystudovala až po založení rodiny, zároveň vychovávala děti.
Kováčik jako pionýrský vedoucí vystudovat mohl. Na gymnáziu jej vyučoval Mohamed Ali Šilhavý, někdejší předseda Ústředí muslimských náboženských obcí v Česku.
"Nikdy s námi o víře nemluvil, přestože jsme ho jako študáci navštěvovali. Byli jsme několikrát v jeho domácí modlitebně. On nás do ničeho nenutil. Vedl nás svým osobním příkladem. Nutil nás být lepšími. Nutil nás tak, že jsme si toho ani nevšimli. Byl to můj nejoblíbenější učitel," popsal Kováčik.
Do KSČ vstoupil Kováčik v době, kdy vznikla Charta 77. "Byl jsem tehdy studentem vysoké zemědělské školy. Chartu jsem četl až po převratu," řekl. V letech 1988 až 1990 byl profesionálním školitelem v KSČ. V té době dokončil VUML (Večerní univerzitu marxismu-leninismu - pozn. red.).
Z profesionálního zaměstnance KSČ se stal v roce 1990 ošetřovatelem dojnic. Brzy ale jeho komunistická kariéra opět začala strmě stoupat.
Bývalý pionýrský vedoucí byl též jako školák v náboženství. Bylo to ve čtvrté třídě.
"Byl jsem tam jen jednou, protože jsem páchal alotria. Pan farář mě tehdy profackoval. Doma jsem řekl, že už mě tam nikdo nedostane, protože tam bijou děti. Což nebránilo tomu, abych statečně přijímal drobná fyzická potrestání od učitelů ve škole. Já byl velmi živé dítě. Všechny ty tresty byly zasloužené," dodal Kováčik.
